Příběh studentky Anastasie, která je vzdor obsazení Dakotou Johnson popisována jako neatraktivní myška s nízkým sebevědomím, které se po náhodném setkání „ujme“ smyslný byznysmen Christian Grey (Jamie Dornan). Vztah dvojice namísto cesty vyšlapanými cestičkami romantických filmů zamíří do žánru BDSM („sado maso“) erotiky.
V románu je hrdinka popsána jako nepříliš vzhledná puťka. Jenže na hnusačku by do kina nikdo nešel. Kompromisem je tedy méně známá kost.
I proto se nynější filmový adaptace erotického románu pyšní údajnými více jak dvaceti minutami postelových scén plných svazování. Pro podobnost Padesáti odstínů se ságou Stmívání je však internet plný kritiky filmu ještě před jeho vydáním – ironií osudu přitom kniha sama vychází z jeho mechanismů.
Slavný už před první klapkou
Právě pověst zakázaného ovoce, v éře internetového porna snad na první pohled trochu komická, ale přesto přitahující miliony divaček a čtenářek, vysloužila tento týden premiérujícímu filmu Padesát odstínů šedi (v originále Fifty Shades of Grey dvojsmysl na jméno postupně odhalovaného Christiana Grey) pozornost dávno před padnutím první klapky. Nešlo ani tak o jméno režiséra nebo scénáristy, ale především představitele hlavní dvojice. Christiana Grey měl zastat Charlie Hunnam (Pacific Rim), Chris Hemsworth (Thor) nebo Ryan Gosling (Drive), autorka knižní předlohy je pak viděla v Robertu Pattinsonovi.
zdroj: Archiv
Podle všeho se vlastně spisovatelka oddávala sexuálním představám, jak její mega tělo osahává herec Robert Pattinson. S tím vědomím napsala nejtlustší román na světě.
Nakonec však jeho roli zastane Jamie Dornan (seriál Once Upon a Time). O něco méně, přesto stále horentně se vybírala i představitelka Anastasie. Spekulovalo se nad jmény Elizabeth Olsen, Imogen Poots nebo třeba feministky Emmy Watson. Namísto nich dostala přednost Dakota Johnson, doposud nejprominentně zřejmě viděná v loňském Need for Speed. Režíruje nakonec Sam Taylor-Johnsononová, která se po dlouhé dráze braku vytříbila až v roce 2009 festivalovým Nowhere Boy popisujícím dětství Johna Lennona.
Velký zájem pramení především z úspěchu knižní předlohy, sepsané autorskou E. L. Jamesovou. Kniha, vydaná v první verzi v roce 2011, se postupně zařadila po bok celosvětových bestsellerů a získala si pověst "lehkého porna pro cudné ženy". Příběhy o tom, jak čtenářky rudly při čtení knihy obalené do novin v městské dopravě sice vyčpěly poté, co se ukázalo, že explicitní komponent není nikterak hrubý, snad právě proto román našel tolik fanoušků. „Klasické“ internetové porno vzniká primárně pro muže, i v segmentu ženských divaček je však hlad po podobné, ne však totožné nabídce.
Milionové prodeje a halo kolem filmové adaptace Padesát odstínů šedi rozhodně zařazují mezi významné popkulturní artikly dnešních dnů, zrovna tak je však kniha i film terčem vokální minority kritiků – někomu vadí nesprávné zobrazování BDSM vztahů, jiným údajná glorifikace násilí na ženách, dalším zase průměrný autorský styl. Už před vznikem filmu byl internet plný vtípků, memů zaměřených proti knize, po filmu jejich počet pravděpodobně raketově naroste. Ironií je, že by se jen obtížně hledalo dílo, které vzniklo modernějším, internetovým způsobem.
Pod palbou kritiky i dolarů
Prapůvod Padesáti odstínů šedi lze stopovat do fanouškovské povídky (fanfiction) zasazené do románu Stmívání s názvem Master of the Universe. V ní Jamesová v zásadě s postavami Stmívání, tedy Bellou a Edwardem Cullenem, sehrála sérii BDSM sexuálních scén. Podobný přístup není mezi fanoušky nikterak nový, denně vznikají stovky prozaických fanouškovských interpretací filmových, herních nebo seriálových světů – některé se drží intencí původního díla a jeho hrdiny provázejí novými dobrodružstvím, jiné ho prozkoumávají dalece za fantazii původních autorů. Ať už je to jakkoliv, nelze polemizovat s tím, že nejčtenější fanfiction jednoduše vycházejí vstříc poptávce čtenářů vidět své hrdiny netradičníma očima.
I ženy chtějí moderní a trikový škvár. Zde na snímku Divergence.
V tomto kontextu lze zmínit třebas populárního tvůrčího „subžánru“ shippingu, který spolu romanticky páruje libovolné fikční postavy napříč rasami, pohlavími i fikčními univerzy. Jenom málokdy podobná produkce zamíří z internetových koutů na pulty knihkupectví, už jen kvůli problémům s autorskými právy. Právě Jamesová později svou povídku přepracovala do vlastních postav a publikovala na svém webu pod názvem Fifty Shades of Grey. Po dalším přepracování ji na vlastní náklady vydala, přičemž knižní práva prodala až v roce 2012. Od té doby však hodnota díla neustále roste.
Stejně tak roste i vokální kritika vůči Padesáti odstínům. Navzdory různým motivům většina z nich jednoduše sdílí podobné znechucení nad naivitou a jednoduchostí romantické látky Padesáti odstínů šedi, jaké bylo znát i z většiny kritiky ságy Stmívání. Podobná kritika naivních romancí rozhodně není žádnou novinkou. Už na počátku vzniku ženské romantické literatury, v polovině 18. století, sepsal Henry Fielding satirický román Shamela, který nevybíravě kritizoval "konkurenční" a populárnější, ale rovněž naivnější román Pamela spisovatele Samuela Richardsona. Nicméně, ať už zní hejt proti sci-fi romanci a softporn bestselleru právem či nikoliv, stěží lze maskovat, že obdobně tupé filmy mířící na mužské diváky, citovat lze třeba sérii Transformers, tak agresivně kritizovány nebývají. Přitom očerňovat mezilidské vztahy nebo nesprávnou fyziku na Transformers je zhruba stejně vypovídající jako očerňovat vztahy na romanci. Ať byly jeho kvality jakkoliv mizerné, Stmívání vyplnilo do té doby ignorovaný segment trhu a zažehlo trend sci-fi/fantasy určené primárně pro ženské divačky (Hunger Games, Divergence, atd.).
Reklamní plakát - to bílé na kvádru Greye a na uchu Anastasie není žádná tělní tekutina. Prostě je to jen rozmazaný flek.
Právě propojení tvůrců s jejich diváky a fanoušky skrze internet je zřejmě vůbec největší změnou filmové (seriálové, videoherní...) produkce po roce 2000. Tvůrci mohou mnohem plynuleji reagovat na požadavky své komunity, a v důsledku tak praktika znamenala i vyšší pozornost do tvorby filmových pokračování i "zázračné" příběhy autorů povýšených do filmové šlechty, jako třeba v případě Neill Blomkampa (Distrikt 9). Stejné internetové mechanismy však stály i na počátku slávy Padesáti odstínu šedi. Kritikům úspěch knihy (a předpokládaný úspěch filmu) nejspíše zamotá hlavy stejně jako v případě Stmívání, vysvětlení však bude stejně prozaické jako tehdy – příliš dlouho knižní i filmový trh poptávku po podobném dílu ignoroval, až flexibilnější mechanismy internetu skrze fanfiction i vydupané vydání na vlastní náklady ukázaly, že se i v softporn fantazii pro ženy dají vydělat stovky milionů.
Jen hlásíme - třetí obsáhlý materiál na téma Padesát odstínů je zatím na delší dobu poslední.