Osmička v názvu ale odkazuje především na to, že jde o osmý film Quentina Tarantina. Což byste ale snadno poznali i kdybyste to předem nevěděli a i kdyby ve filmu Samuel Jackson nemluvil o svém velkém černém péru. Je to totiž vlasně variace na jeho Reservoir Dogs...

Asi se sluší upozornit, že jsem Quentina Tarantina nikdy nepovažoval za génia a že se mi jeho Pulp Fiction hrozně líbilo proto, že je v něm nejvíc cool hlášek a nápadité nečekané brutality. Ze stejného důvodu se mi docela dost líbil Nespoutaný Django. Nikdy jsem neocenil Tarantinovy snahy o komplexnější scénář, jehož prvky do sebe mají složitě zapadat.

zdroj: Forum Film CZ & SK

A to je bohužel i případ Osmi hrozných, kteří více než dvě hodiny slibují cosi komplexního a zajímavého, abyste v závěrečné půlhodině zjistili, že řešení celé zápletky je prostší než průměrný díl "Hercula Poirota" a že "ti zlí" zhola zbytečně připravovali strašlivě překombinovanou habaďůru, když mohli dosáhnout svého mnohem, mnohem jednodušeji. Nebudu spoilerovat, ale například:

Postava X lživě tvrdí, že se jmenuje Y a zastává unikátní povolání Z, a opatřila si za tímto účelem falešný dokument, který to prokazuje. Přitom se stejně dobře mohla vydávat za někoho úplně jiného, neboť nikdo, kdo se měl v chatě nacházet, skutečnou postavu Y nezná a nemá důvod její přítomnost v chatě očekávat.
Postava X (jiné X), která není debil, si je naprosto jista, že postava Y (jiné Y) neotrávila kafe, protože "se toho kafe sama skoro napila". Kdybych já otrávil kafe, tak bych pokládal za samozřejmé, že se z toho hrnku schválně "jakoby skoro napiju" právě proto, abych nebyl v podezření, že jsem ho otrávil!

zdroj: tisková zpráva

To jsou přesně takové drobnosti, nad kterými můžete mávnout rukou ve třicetiminutovém díle "Hercula Poirota", ale když se podobných blbostí dočkáte v téměř tříhodinovém filmu, ve kterém je všechno odhalováno a připravováno v-e-l-m-i p-o-m-a-l-u, vyvolá to podstatně větší trpkost v ústech.

Naštěstí je ve filmu dost humoru, brutality a cool hlášek, takže se to pomalé tempo dá přežít a všechny ty kličky a odbočky vám - i když je spousta z nich úplně zbytečná - zabrání v usnutí.

Musím ale upozornit, že přes 95 procent filmu se odehrává v jedné místnosti a v jednom dostavníku, a rozhodně bych se tuto konverzační záležitost neodvážil označit za "western" v jakémkoliv smyslu toho slova. Stačilo by velmi málo úprav, aby se tentýž příběh mohl odehrát třeba v současné nevadské poušti nebo na skotských blatech v roce 1930...

Tarantino použil ten úplně nejširší kamerový formát (dnes již nepoužívaný), což může znít paradoxně vzhledem k tomu, že z majestátní přírody neuvidíme ve filmu téměř nic. Ale je třeba uznat, že interiérové scény mají v tomto formát jisté kouzlo, protože toho v záběru vidíme více, než jsme zvyklí. U nás to má ještě jeden vedlejší efekt v tom, že někteří promítači/kinosály nejsou schopni správně vymaskovat plátno pro tento formát, takže nad a pod obrazem uvidíte celý film rušivé šedivé pruhy (jako se to stalo na premiéře v Lucerně). Současně to ale odhaluje nevypilovanost Tarantinova scénáře, protože se opakovaně stává, že spolu dvě postavy vedou dlouhý dialog, zatímco pár metrů od nich stojí tři nebo více dalších postav, které k problému mají co říct, případně zrovna bolestivě umírají, ale Tarantino je zcela ignoruje, protože ho právě nenapadlo nic cool, co by mohly říct nebo udělat.

zdroj: tisková zpráva

Lišácké bylo také ukecání Ennia Morriconeho (ano, ještě žije) k tomu, aby pro tento newestern složil pár minut nové hudby. Je zajímavé sledovat, jak se Tarantino snaží na svůj film naroubovat původní orchestrální hudbu (což snad zatím nikdy nedělal) a co zvláštního z toho vzniká. A když se hrdinové potácejí sněhovou vánicí, zazní asi na minutu hudba z Carpenterovy Věci (také od Ennia Morriconeho), což - jestli to skutečně měl být odkaz na Kurta Russella v jiné vánici před 35 lety - je hezkým příkladem toho, proč mám Tarantina tak trochu za kokota, který už má to nejlepší za sebou, tak se snaží aspoň za každou cenu šokovat něčím nejednoznačným a neuchopitelným, co mohou jeho fanoušci měsíce rozebírat. A samozřejmě musí do svého filmu dát rasismus a misogynii, aby proti tomu někdo protestoval a aby ho Tarantino mohl poslat do prdele.

Přes to všechno tento film doporučuji, protože je dostatečně "jiný" a dostatečně kvalitně zvládnutý na to, aby nebyl tak nudný, jak mohl při své strašlivé délce být. A svůj vztah k Tarantinovi jsem vysvětloval právě proto, abyste mohli být strašlivě natěšeni, pokud se vám jeho předchozí filmy (na rozdíl ode mne) strašlivě líbily.

Hodnocení: 60 %