Schválně recenzi používáme anglický název, za poslední dva týdny jsme neslyšeli jediného člověka vyslovit název Nevědomí. Oblivion začíná jako klasické „post-apo“, které v mnoha ohledech drží otěže tématu pevně v rukou. Jen několik drobných detailů snímku ubližuje a narušuje jeho celistvost. Bez ohledu na to, co níže zazní, na film rozhodně běžte. Pokud patříte k příznivcům sci-fi filmů, pak je to téměř povinnost. V Hollywoodu skomírající žánr svým příznivcům občas nabídne malý bonbónek, který se však velmi rychle rozplyne v ústech a zůstane po něm jen hořká pachuť. Oblivion má mnohem více hlavu a patu než Prometheus a i to je opravdu ryzí argument pro zhlédnutí snímku režiséra Josepha Kosinského. První zvláštností je Jackovo malé tajemství.
zdroj:
Cinemart
Jack Harper naruby
Občas se ztratí z radaru, zaletí kamsi do divoké přírody, kde má postavený srub a kde shromažďuje všelijaké artefakty zaniklé moderní civilizace. Nic proti této odbočce, naopak jde o zajímavý pokus film rozlomit na dva světy – temnou a upadající civilizaci a na straně druhé místo pro chvíle duševní očisty. Výpravy do zničeného světa, zvláštní pnutí mezi Jackem a jeho partnerkou sveřepě dodržující pravidla a drobné radosti při nacházení zajímavých artefaktů, to vše činí snímek Oblivion nadprůměrným. Příběh však jen o této stravě nevydrží dlouho a v okamžiku, kdy do scénáře násilně připluje první zlom, dostává trhliny nejen Jackův život, ale také film samotný. Na jedné ze svých misí objeví Jack rozstřílenou vesmírnou raketu a v ní najde hibernovanou kosmonautku Julii (Olga Kurylenko). Ta do jeho života vnese rozruch svojí povahou a především tvrzením, že jí s Jackem pojí společná minulost. Jenže tím překvapení narušující stereotyp Jackova života nekončí. Setkání s vůdcem lidí Beechem (Morgan Freeman) žijících v podzemí rozmetá poslední zbytky jistot, které Oblivion nabízí. V tomto okamžiku by mělo skončit i jakékoliv popisování dalšího děje, protože už tak vstupujeme na velmi tenký led, kde hrozí provalení nějaké pointy a překvapení.
Nevědomí
zdroj:
Cinemart
Prostě dobré sci-fi
Film Josepha Kosinského obstojí jako sci-fi, dokáže navíc potěšit i dobře vyváženými efekty, které zde neplní typickou funkci dalšího herce. Nejsou zde pro vizuální orgasmus, ale pouze dokreslují a doplňují zvláštní technickou atmosféru filmu. Na začátku jsme psali o několika drobných detailech, které snímku neprospívají. Tím prvním je Tom Cruise. Herec se snaží a hraje velmi dobře, ale jeho sterilní pojetí postavy Jacka bohužel neustupuje ani ve chvílích, kdy se děj začne obracet a měl by se měnit i hlavní hrdina. On sice procitá, ale jeho výrazy jsou stále stejné. Dalším neduhem je vlastní příběh. Ten je napsaný dobře, vlastně neskýtá příliš mnoho šancí k jeho prostřelení, je však lehce předvídatelný. Originalita zde ustoupila jednoduchému příběhu, který má však šanci zaujmout. Nehledejte v něm jeho předchůdce. Nesnažte se o to a Oblivion si užijete. V opačném případě budete jen naříkat, kterou že scénu jste viděli někde jinde. Kosinski není žádným vizionářem, který by do žánru sci-fi přinesl něco nového. Upřímně, to se od dob prvního Matrixu ještě nestalo. Ale vykrádání žánrově podobných filmů lze dělat s grácií, jakou to tvůrci dokázali právě zde. Je jisté, že na Oblivion si nikdo za pět let nevzpomene, ale teď tato novinka splní naše nenaplněné touhy po Scottově Prometheu.
Hodnocení: 70 %
