Nespoutaný Django je… Je zvláštním, opojným, nudným, zoufalým, geniálním, komediálním, vytříbeným, násilným, i westernovým filmem současně. Pokud odejdete z kina s naprosto totožným pocitem, pak jste se chytili na stejnou vlnu a nový Django se vám asi líbil. Hned na začátek je nutné asi říci, že Tarantinův Django nemá s původním filmem Sergia Corbucciho z roku 1966 mnoho společného. Režisér si vypůjčil název a jméno hlavní postavy a netočil vlastně ani remake. Jeho pojetí Djanga je však nejen moderním filmem, ale také velmi vytříbeným a žánrově dokonalým dílem, kterým vzdává poctu oblíbeným westernům. O některých filmech Tarantina lze diskutovat hodně, o jiných méně. Vždy lze najít diváky, kterým se film nebude líbit a budou k tomu mít své vnitřní a pro ně objektivní důvody. V případě Nespoutaného Djanga lze nadřazeně prohlásit, že pokud se někdo takový najde, nepochopil vůbec nic. Nepochopil film, neviděl nikdy žádný western a nevycítil okamžik, kdy se z talentovaného režiséra s chutí točit netradiční film stal génius.
Leonardo DiCaprio ve filmu Nespoutaný Django | zdroj:
Falcon
Výkon Schultze? Dokonalý!
Nespoutaný Django ohromuje od prvních okamžiků a první, co diváka nakopne, je hudba. Ta je prostě ohromující, dokonalá! Motiv z původního Djanga neříká nic jiného než, že „já režisér se klaním“. Ostatní motivy a písničky však vůbec nezaostávají. Tarantino natočil samozřejmě film plný odkazů a poklon jeho oblíbenému žánru, ale současně ani na vteřinu nezapomněl na diváka. Tomu nabízí skutečně napínavý příběh, v němž velmi vytříbeným způsobem dokáže střídat komediální nálady (Dr. King Schultz v podání Christopha Waltze) až po scény plné dojetí, násilí i akce. Schultz, který je lovcem lidí se stává jakýmsi mentorem černého Djanga (Jamie Foxx), pomáhá mu, učí jej a nakonec se stává velkým pomocníkem při osvobozování jeho milé ze spárů krystalicky zlého plantážníka a otrokáře Calvina Candieho (Leonardo DiCaprio). Nespoutaný Django dokáže minimálně první hodinu a půl udržet pozornost, hrát si s náladou filmových fanoušků, kteří se v jednu chvíli mají chuť bavit nad perfektně napsanými dialogy Christopha Waltze, aby za několik desítek minut měli chuť zastřelit za hlavní hrdiny padoucha Calvina. Herecký výkon zde u všech hlavních představitelů s naprosto úžasnou jemností a bez křeče překonává všechny jejich dosavadní role.
Jamie Foxx, Leonardo DiCaprio ve filmu Nespoutaný Django | zdroj:
Falcon
Tarantino boduje
DiCaprio se samozřejmě nemusí před nikým obhajovat, je to kvalitní herec a i zde je prostě nadprůměrný. Jeho výkon zde ponižuje možná trochu zbytečně dlouhá délka filmu. Ubrat Djangovi deset patnáct minut, možná by se na jeho excelentní ztvárnění krystalického zla dívalo trochu lépe. Tarantino však nezapomněl ani na vedlejší role. Samuel L. Jackson si zde zahrál otrokářova správce. Jeho stařec s holí je jeho definitivně nejlepší rolí za posledních deset let. Ano, Nespoutaný Django není kdovíjak originálním filmem. Není to však western za každou cenu, Quentin Tarantino se o to ani nepokoušel. Ano, najít všechny hlášky odkazující ke starým snímkům, dá hodně velkou práci a možná k tomu bude potřeba vidět film ještě jednou, ale jemné předivo těchto odkazů neruší a neuráží ty, kteří o jejich existenci nemají ani tušení. Pro všechny je zde jedna dobrá zpráva. Tarantino natočil opravdu dobrý film, který má v sobě ducha filmařiny z let minulých, umí si hrát s příběhem natolik zodpovědně, že dokáže bavit po celou dobu filmu. Tradicionalista chvíli remcal, že Djanga hraje Jamie Foxx, to je přeci urážka žánru, ale Tarantino si i s touto skutečností dokázal poradit. Příběh je westernem jen z části, z té druhé jde o napínavý příběh o osvobozování černých otroků. A vlastně to vůbec nevadí. O tuto tématiku se původní snímek také otíral, ale zde jde o hlavní a nosný pilíř celého příběhu. Nespoutaný Django je definitivně nejlepším filmem začátku tohoto roku!
Hodnocení: 90 %
