Papírově je Labyrint: Útěk dalším příkladem "young adult filmu" vycházejícího z etablované knižní série. Čest tu máme spíše s dobře promyšlenou a producentsky vypilovanou snahou o zaujetí mladého publika než s upřímnou autorskou vizí. Nic proti ní. Film režíruje mladý režisér-digitální animátor Wes Ball, doposud rutinér stojící pouze za trojicí krátkých leč notně vymazlených filmů. Na celovečerním poli pro něj Labyrint: Útěk tedy bude debutem a rozhodně bude zajímavé sledovat, co dovede. Minimálně ve svém především kraťasu Ruin totiž prokázal, že mu nechybí solidní dávka řemeslného talentu.

zdroj: YouTube.com

Ball se nechal slyšet, že by v Labyrintu: Útěk rád zmixoval elementy z klasického Pána much s modernější tajemností seriálu Ztracených. Že to však nebude podobně brutální podívaná jako klasický román Williama Goldinga, prozrazuje knižní předloha Labyrintu, tetralogie The Maze Runner z pera Jamese Dashnera. Pro toho byl její první díl průlomovým dílem. V roce 2011 původní trilogie skončila knižním dílem The Death Cure, o rok později ji pak doplnilo ještě pokračování zvané The Kill Order.

Společně vykreslily svět po katastrofální solární bouři a následné uměle zinženýrované pandemii, v němž jsou hlavní hrdinové klíčoví k vyléčení nemoci. Stejně jako v Hunger Games, Dárci i Divergence tak můžeme sledovat dystopickou budoucnost. To vše se však dozvídají až postupně – hlavním cílem v díle prvním, jehož adaptace míří nyní do kin, je především pochopit tajemství obrovského kamenného bludiště, v němž jsou naše postavy uvězněny. Serializovaná povaha trilogie však nejen znalcům knih prozradí, že očekávat nečekaná úmrtí zde skutečně nemůže. Kdo by pak hrál v pokračování?

zdroj: Archiv

Staré známé elementy nyní velmi úspěšného filmového žánru však nenajdeme jenom v zasazení, nýbrž i mezi postavami a především jejich představiteli. Byť je z dějového hlediska nejvýznamnější postava Thomase, „unikátního“ mladíka s amnézií a klíčem k řešení záhady, hraná Dylanem O'Brienem ze seriálu Teen Wolf (ano...), pozornost fanoušků ponesou spíše zkušenější bedra Thomase Sangstera (mmj. Jojen z Hry o trůny) a Kaye Scodelario (Skins). Primárně seriálové obsazení prozrazuje snahu o to, aby si každý náctiletý divák našel svého oblíbeného hrdinu. Otázkou je, jak dlouho může něco podobného ještě fungovat.

Spása nebo bič?

Bez dvou měsíců je to nyní šest let, co do kin dorazil první díl Stmívání a na dlouhou dobu proměnil podobu filmů určených pro děti a dospívající. Zatímco o éru dříve letěla dvojice Pán prstenů a Harry Potter, potažmo jejich deriváty od Zlatého kompasu po Perceyho Jacksona, Stmívání nakoplo docela jiné pojetí trikových filmů pro mládež. Fantastické elementy a postavu častého vyvoleného spasitele vystřídaly časté prvky dystopie a spíše jakéhosi zavlečení do velkých událostí, než život k nim předurčený. Byť kritici Stmívání vyčítají, že u upírů udělalo třpytící se romantické hrdiny, pravdou je, že předvést v teen blockbusteru upíra jako hlavního milovníka bylo poněkud netradičním a pro svůj žánr vcelku temným počinem.

zdroj: tisková zpráva

Jak si ale zástupci této nové kategorie, představované krom Stmívání i Hunger Games, Divergence a Labyrint: Útěk, zatím vedou? Především se ukazuje, že jednotlivé filmy mohou obstát u náročnějšího diváka a vzdor mnohými nenáviděnému Stmívání nejsou jakýmsi důkazem upadajících standardů filmařů.

Dokonce lze pozorovat, že deriváty Stmívání jakoby se snažily vyvarovat jeho chybám a triviálním tématům o tom, že „žena potřebuje k životu svého vlastního stalkera“. Krásně je to vidět na silných ženských hrdinkách Hunger Games a částečně i Divergence. Romantická linka jim sice nechybí, zároveň však zdůrazňují i fyzickou zdatnost (Divergence, Labyrint: Útěk), chytrost (Dárce, Hunger Games) i nutnosti boje za svobodu (Dárce, Hunger Games). Jednoduše řečeno, Katniss by s Bellou dokázala vytřít minimálně podlahu.

Bez klimaxu

zdroj: tisková zpráva

Především onen druhý Hunger Games bez větších problémů obstojí i u náročnějšího diváka, u zbylých letošních young adult prvotin bude ještě třeba počkat, jestli se vůbec dočkají pokračování. Pokud přijdou, může celý žánr postupně „dospívat“ v temnější zacházení s motivy tak, jako to zvládal právě Harry Potter. Zároveň je nasnadě, že enormní tržby prvního Stmívání byly spíše jakousi anomálií způsobenou příchodem filmu cíleného spíše na opomíjené divačky.

V lecčem lze pozorovat, že žánru malinko dochází dech. Například Divergence si při osmdesátimilionovém rozpočtu získalo nějakých 280 milionů na tržbách, z čehož však čistě pro studio putovala necelá polovina. Byť film tedy vydělal, rozhodně nelze označit za zlatý důl. Hunger Games jsou o něco úspěšnější – oceňovaný druhý díl vydělal 864 milionů (v praxi studiu šla zhruba třetina), film sám však stál už 130 milionů. Hlavní tahák Stmívání, extrémně levná produkce a skoro miliardové zisky, se tedy v totožném mixu už neopakovaly.

zdroj: tisková zpráva

Přesto však filmy stále táhnou a dojde-li na nepředpokládaný fatální neúspěch jednoho z nich (například obrovskou prodělávku třetího Hunger Games), young adult sci-fi filmy tu s námi v různé variaci pobudou ještě řadu let, než budou nahrazeny další velkou vlnou v žánrových filmů pro mladé. Pokud však alespoň jeden z několika žánrových snímků budoucnosti překvapí i náročnějšího diváka, a budou-li nadále šířit vcelku sympatická témata o osobní síle a inteligenci, bude to dobrou zprávou pro každého.

Vzpomeňme si ostatně, že i série Harry Potter byla zpočátku kritizována z různých směrů, a pro mnohé dnešní dvacátníky patří mezi stěžejní klasiku. Tak či onak bude tedy na postupně nevyhnutelném konci young adult sci-fi filmů asi nejzajímavější sledovat budoucí dospěláky při nadávání na to, že nástupci jejich milovaných Hunger Games a Labyrintů přece v porovnání s jejich oblíbenými filmy stojí za starou belu…