Někdejší idol napomádovaných teenagerů rozpálených horečkou sobotní noci by asi skončil jako zkrachovaná herecká existence, kdyby jej o sedmnáct let později neobsadil Quentin Tarantino do morytátu Pulp Fiction – historky z podsvětí.
Rodák z New Jersey, který se narodil 18. února 1954, byl k herecké, pěvecké i taneční dráze předurčen zjevem („sicilsky“ přitažlivý obličej s okouzlujícím úsměvem, „rozštěpenou“ bradou a jiskrou v pomněnkovém oku) i rodinným zázemím. Syn italského fotbalisty a irské herečky od šesti let chodil na taneční hodiny. V šestnácti opustil střední školu a pro vysněnou taneční kariéru dělal, co mohl; přes den nosil zavazadla na Kennedyho letišti v New Yorku, po večerech chodil do broadwayských tanečních kurzů a po nocích tancoval s kamarády v Harlemu. Hereckou kariéru Travolta zahájil na divadle ve hře Who’ll Save the Plowboy?. Po účinkování na provinčních scénách a v reklamách se objevil i na prknech Broadwaye v roličce studenta v muzikálu Pomáda, jehož filmová adaptace jej později katapultovala do hvězdných výšin.
Předtím, než si s Olivií Newton-Johnovou pobrukoval duety Summer Night a We Go Together, na sebe upozornil jako nafoukaný Vinnie Barbarino v sitcomu Welcome Back Kotter (1975-79). Travolta v tomto období natočil také několik alb. Na plátně debutoval v hororu The Devil’s Rain (Ďáblův déšť, 1975). V menší roli zlomyslného hrubiána se objevil v adaptaci Kingova telekinetického thrilleru Carrie (1976). Cestu ke slávě si vydláždil rolí krále tanečního parketu v nablyštěném disco-muzikálu Horečka sobotní noci (1977), který se přiživil na módní vlně Bee Gees a za který byl herec nominován na Oscara. Jeho úspěch byl ale krutě vykoupen osobní tragedií; během natáčení „Horečky“ zemřela na rakovinu jeho matka i jeho životní láska, o osmnáct let starší herečka Diana Hylandová. Rolí samolibého vůdce studentské party ve filmové variantě romantické limonády Pomáda (1978), namíchané z písniček a tanců z 50. let, si Travolta svůj status teenagerského idolu jen upevnil. Ale ne na dlouho.
Jeho další filmy – hrál jezdce mechanického rodea v melodramatu Urban Cowboy (Městský kovboj, 1980) či do politického spiknutí zapleteného zvukaře v thrilleru Výstřel (1981) – totiž neuspěly podle jeho představ. Travolta se upadající zájem o svou osobu marně pokusil zachránit „pokračováním“ Horečky sobotní noci nazvaném Staying Alive (Zůstat naživu, 1983). Téměř celá 80. léta byl odsouzen k práci v dnes již zapomenutých filmech. Do povědomí diváků se opět zapsal až v rozmezí let 1989-93 jako taxikář-milovník dětí v třídílné rodinné sérii Kdopak to mluví. Hubené filmové roky byly kompenzovány osobním štěstím; po známostech s Olivií Newton–Johnovou, Marilu Hannerovou a Brooke Shieldsovou se v roce 1991 oženil s herečkou Kelly Prestonovou, jež mu o rok později porodila syna Jetta (a v roce 2000 dceru Ella Bleu). Ze zhýčkaného starého mládence se stal svědomitý manžel, který si již nemohl dovolit výstřelky, jež by mu pošramotily pověst nábožensky založeného muže. (Travolta se od 70. let angažuje v scientologické církvi, jíž přičítá své úspěchy v soukromém i pracovním životě.)
Opravdový comeback přišel až díky Travoltově famózní (sebe)ironické kreaci v Tarantinových krvavých historkách Pulp Fiction (1994). Chladnokrevný, ale bezelstně působící zabiják Vincent Vega mu vynesl nejen oscarovou nominaci, ale zajistil mu i návrat na hollywoodský Olymp. Životní role, jíž oslovil věkově i životním stylem zcela odlišnou generaci teenagerů, než jakou byla discomládež v 70. letech, vyvolala záplavu nabídek a smluv s nevídanými ciframi. O dvacet let starší a o dvacet kilo těžší Travolta tak dál gumoval z mysli pamětníků svoji někdejší image napomádovaného krasavce. V jízlivé gangsterské komedii Chyťte ho! (1994) vytvořil mafiána milujícího filmovou klasiku. Akční polohu si zkusil v titulech hongkongského mistra soubojů, přestřelek a výbuchů Johna Wooa. Nejprve v thrilleru Operace: Zlomený šíp (1996) hrál elitního vojenského pilota, který vydírá Pentagon (sám Travolta je vášnivý letec), a o rok později si „prohodil“ obličej i hereckou techniku s Nicolasem Cagem v thrilleru Tváří v tvář. Melodramatičtější proměnou prošel v tragikomediích Fenomén (1996) a Michael (1996): v první ztělesnil prostého automechanika, v němž se probudí zázračné schopnosti, ve druhé si zahrál vyžilého archanděla-playboye.
Po roli využívaného manžela v dramatu Jak ta je úžasná! (1997) si v dramatu Město šílenců (1997) zahrál neurotického hlídače muzea, jenž chce s brokovnicí v ruce získat zpět ztracenou práci a stane se obětí senzacechtivých médií. Po té, co Travolta ztělesňoval spíše průměrné typy Američanů, dostal příležitost ztvárnit prvního muže Spojených států. Ve skandálním dramatu Barvy moci (1998) ztvárnil „smyšleného“ prezidenta, předobrazem se stal Bill Clinton, jehož gesta i mluvu bravurně napodobil. Po této kreaci se však začal znovu objevovat – s výjimkou válečného dramatu Tenká červená linie (1998) – ve veskrze průměrných či podprůměrných kriminálních a akčních thrillerech. V kinech jsme jej viděli jako detektiva speciální jednotky vyšetřujícího vraždu z důstojnických kruhů (Generálova dcera, 1999), zákeřného mimozemského kolonizátora (Bojiště země, 2000), maniakálního teroristu-patriota ochraňujícího americké ideály (Operace: Hacker, 2001), otce bojujícího o záchranu rodiny (Malý svědek, 2001) či jako „problémového“ protidrogového agenta odhalujícího vojenský komplot (Zelené peklo, 2003). Coby hasič pak Travolta ve filmu Okrsek 49 (2004) bojuje pro změnu s přírodními živly. V satiře Buď v klidu (2005) si pak Travolta zopakoval úlohu mafiána Chiliho Palmera ze snímku Chyťte ho! (1994). Další sebeironickou úlohou Johna Travolty je víkendový motorkář Woody v nepřiliš zdařilé veselohře Divočáci (2006). V netradiční podobě se představil v retromuzikálu Hairspray (2007) - jako stárnoucí a obtloustlá paní hospodyňka.
Travolta též namluvil ústředního hrdinu animované komedie Bolt - pes pro každý případ (2008).
„Asi jsem byl opravdu idol,“ bilancuje herec svoji kariéru, která připomíná horskou dráhu. „V showbusinessu jsem udělal snad už všechny chyby, které jsem udělat mohl, a některé dokonce několikrát… Lidé mají ve vzpomínkách Marilyn Monroe v bílých šatech, nebo Jamese Deana v rebelantským tričku, co budu mít v jejich paměti na sobě asi já? Jen doufám, že ne polyesterový obleček z Horečky sobotní noci...“ V tomto ohledu může být Travolta klidný, i kdyby nenatočil už ani jeden slušný film a i kdyby se nevyvaroval dalších fatálních přehmatů, jakým bylo naposledy odmítnutí role bezskrupulózního právníka v muzikálu Chicago.
