Čínský režisér John Woo si věhlas vydobyl v Hongkongu jako mistr akčního thrilleru, který scény násilí podává jako estetizovaný balet. Po americké dekádě se jako tvůrce vrací zpět do Číny. A rovnou se svým vytouženým projektem jménem Krvavé pobřeží, vůbec prvním historickým eposem své filmografie. Příběh inspirovaný skutečnými událostmi z roku 208 po Kristu je propojením dvou klasických děl staročínské literatury, dobových historických zápisů ze třetího a čtvrtého století San-kuo Č' (Kronika tří království) a milostné legendy ze čtrnáctého století San-kuo jen-i (Romance Tří království). Woo chystal natáčení dlouhých dvacet let a umožnil ho až úspěch Čang I-mouovy „historické trilogie“ Hrdina (2002), Klan létajících dýk (2004) a Kletba zlatého květu (2006).
Mladičký císař Čchan S'en Tchi (Ning Wang) se ocitá pod tlakem svého kancléře Cchaa Cchaa (Feng-i Čang). V provinciích na západě a jihu sjednocené země prý vypuká rebelie místních vládců. Cchao dosáhne svého. Znovu se vydává do boje, aby se utkal s tamními vládci. Liou Pej (Jung Jou) z provincie Sü poznává, že sám nemá proti ohromné přesile Cchaovy armády i nelítostnosti jejího vůdce žádnou naději. Stratég Pejovy armády Ču-ke Liang (Takeši Kaneširo) se proto vydává do Východního Wu získat spojenectví tamního vévody Suna Čchüana (Čchen Čchang). Cesta k přesvědčení pána vede přes jeho prvního sluhu, mírumilovného guvernéra Čou Jüa (Tony Leung). A ten s nutností války souhlasí. Na moudrosti dvou mužů je založeno mocné spojenectví, které má proti Cchaově přesile naději na úspěch. Chystá se velká bitva u Rudého útesu.
Velikost Woova projektu i nutnost umořit osmdesátimilionový rozpočet si vyžádaly hned dva různé filmy. Jeden je určen asijskému publiku, trvá celých 286 minut a je rozdělen do dvou dílů. Ten druhý je střižený pro západní trhy a má 147 minut.
Delší z obou verzí je opravdovým filmovým eposem, který vykresluje mnohé stránky války, vojenské taktiky a Čínu vůbec. Hrdinové například citují z pojednání Umění války od mistra Suna. Kratší verze, která je k vidění v českých kinech, je především velkolepou romantickou bojovkou, jakousi východní obdobou Troji (2004) od režiséra Wolfganga Petersena. Společného mají oba snímky mnohé. Nejenom syžet propojující válčení se špetkou zamilovanosti, ale i přihlášení se k tradičním motivům cti a odpovědnosti bojovníků. K Petersenově pojetí odkazuje i jeden konkrétní Wooův záběr: na rozsáhlou flotilu lodí, jaká se může zrodit jen v kinematografii digitálního věku. Tento konkrétní moment žel připravuje Krvavé pobřeží o osobitost a naopak ho posouvá směrem k hollywoodské standardizaci.
Ústřední hrdinové se jeví jako zosobnění dvou rozdílných čínských světů. Mandarínský sever představovaný panovačným Cchao Cchaem (v podání Feng-i Čanga nepostrádá vznešenost, ta ale přechází v nadutost), který myslí jen na dobývání a na válku. V případě vítězství se Cchao ujme vlády nad celou Čínou a navíc si přivlastní ženu svých tužeb Siao Čchiao (Čch'-ling Linová). Kdežto kantonský jih v osobě Čou Jüho (oduševnělá tvář i gesta Tonyho Leunga) obdivuje přírodu, umění, filosofii a mír vůbec. Válka je pro něj jen prostředkem zachránit všechno to, co miluje. Kromě ústředního duelu dvou mužů – Cchao Cchaa a Čou Jüho – vystupuje do popředí mladý stratég Ču-ke Liang (Takeši Kanešito). I zde se nabízí paralela s Homérem: vychytralý hrdina je jakousi východní obdobou antického reka Odyssea.
John Woo natočil největší ze svých filmů. Odvedl svůj obvyklý, tedy vysoký režisérský standard. Znovu je okouzlen opulentním obrazem, i kdyby to byl obraz zabíjení. Dojde také na Woovu libůstku v podobě bílých holubic.
Kdo si tvorbu režiséra Johna Woo oblíbil, toho Krvavé pobřeží nezklame. Ve filmových kronikách ale jeho jméno právem zůstane spjato s heroickými gangsterkami a nikoli s heroickými historickými eposy.
