Ve filmové hantýrce se těmto filmům říká prequely. Vyprávějí a popisují něco, co předcházelo již natočenému dílu. Příběh je zasazen v časové ose před nám známý a již shlédnutý děj. V případě Hobita to však není úplně přesné označení. Filmaři jako první natočili trilogii Pán prstenů, ale J.R.R. Tolkien napsal ještě před druhou světovou válkou právě Hobita. Pán prstenů nenavazoval tam, kde Hobit skončil, ale volně v něm rozvinul zcela nový a mnohem propracovanější příběh. Obě díla jsou navíc psána velmi rozdílným jazykem. Zatímco trilogie Pána prstenů je moderním epickým dílem, kde fantasy slouží jako dokonalá kulisa k rozehrání úžasného příběhu, tak Hobit je psán jednodušším jazykem. Je to více zábavná pohádka, kde není nouze o vtipné situace. A nyní se prvním dílem Hobita oba rozdílné přístupy autora měly propojit v jedno velké dílo.

Richard Armitage ve filmu Hobit: Neočekávaná cesta | zdroj: tisková zpráva

Cit pro detail

Peter Jackson má pro Tolkienovu látku cit. Hobit od prvních okamžiků jasně říká, že teď se dozvíme, co se dělo před Frodovou cestou, ale současně ani v nejmenším nevynechává události z knihy a dokonce v míře více než vrchovaté nabízí divákovi velmi citlivé spojení obou rovin. Máme zde tedy silný epický příběh o tom, jak jeden nepříliš odvážný hobit vyrazil na dobrodružnou cestu s trpaslíky a současně se nám dostává ohromné množství spoilerů, v nichž se dozvídáme mnoho zajímavého ze Středozemě. Jackson obě roviny dokázal spojit naprosto dokonale. Vlastní úvod filmu, kde se v roli Bilba ještě setkáváme Ianem Holmem, který teprve usedá ve své noře k peru a začíná psát vzpomínky, o nichž vypráví svému synovci Frodovi, je možná pro literárního fanouška zbytečným skokem z příběhové linii Hobita, ale ve skutečnosti jde o velmi citlivý způsob, jak obě díla vtipně a s nadsázkou propojit. Jackson se rozhodl vyprávět Hobita okázale, ale ani v nejmenším nezapomněl právě na jemný humor Tolkienova díla. Citlivost a cestu do hloubky knihy dokázal nejvíce vystihnout představitel titulní role Martin Freeman. Toho diváci znají například ze sci-fi komedie Stopařův průvodce po galaxii, britského Kanclu, či nedávno uvedeného seriálu Sherlock. Jacksonův cit pro obsazení jednotlivých postav v trilogii Pána prstenů byl téměř dokonalý, ale teprve zde si člověk uvědomí, že Freeman dokonale zapadá do představ o hobitech. Jeho pojetí role je hobití, zábavné i nemotorné. On skutečně hraje tak, jak Bilba ve své knize popisoval Tolkien.

Martin Freeman ve filmu Hobit: Neočekávaná cesta | zdroj: tisková zpráva

Propojení

Cesta třinácti trpaslíků, čaroděje Gandalfa i hobita Bilba, kteří se plni odhodlání, zákulisních praktik i obyčejných lidských chyb, vydávají za zlatem v hoře trpasličího království Erebor, je vizuálně rozmáchlým příběhem. Tvůrci však nezapomněli na překvapení, trumfy si nechávají v rukávech a Jackson po celou dobu pečlivě dbá na to, aby hned první díl zapadl dokonale do jím vybudovaného univerza Středozemě. Právě průzračně jednoduchá vodítka pro fanoušky Pána prstenů v Hobitovi jeho literární tvůrce zapracoval až zpětně a i tak jich nebylo mnoho. Čtenář se však rád domýšlel a bavilo ho zpětně dohledávat i sebemenší zmínky na svět kolem oblíbených hrdinů, aby si je následně potvrzoval v epičtějším a vážnějším Pánovi prstenů. V tomto ohledu je Hobit: Neočekáváná cesta mnohem stravitelnějším a jednodušším dílem. V úvodní scéně se setká s postavami z již uzavřené trilogie, po celou dobu filmu jej provázejí hudební motivy z téhož. Howard Shore navíc dokonale vystihl okamžiky, kdy je hudebních motivů z Pána prstenů třeba (například setkání s Glumem), aby je velmi citlivě nahrazoval ve správnou chvíli motivy novými.

Silný příběh, v němž se nesourodá družina vydává za dobrodružstvím, je pro Bilba hledáním respektu jeho nových přátel, pro Gandalfa s čarodějnickou postavou pak posláním s mnohem silnějším pozadím. A my diváci, protože jsme všichni viděli Pána prstenů, tak s blahosklonným úsměvem sledujeme jednání Elronda, Galadriel, Gandalfa a nejvyššího čaroděje Sarumana v Roklince. A tetelíme se, protože víme, na jakou stranu se jednoho dne právě Saruman přidá a ještě přemýšlíme, zda už vlastně tenhle bílý kouzelník nepřeběhl. A tohle všechno jsou trumfy, kterými se vytasil Jackson jen tak v průběhu děje. Hobit je mnohem více fanouškovským filmem, který bude vyhovovat příznivcům prodloužené verze Pána prstenů. Teprve zde se setkáme s roztěkaným čarodějem Radagastem, který měl velmi důležité poslání už v knižním Pánovi prstenů. Hobití příběh je tentokrát dávkován s mnohem větším citem a důrazem na zachování knižní předlohy. Vykreslení povah jednotlivých postav je bezchybně dokonalé.

Hobit: Neočekávaná cesta | zdroj: tisková zpráva

Skutečný svět

Jacksonovi náleží jedna velká pochvala i za to, že dokázal vdechnout těm zlým – skřetům, trochu lidský rozměr. Už to není jen taková obyčejná masa ošklivých stvoření, která bojují za Saurona. Mají svá jména, mluví a jednají s nějakým cílem. Skřeti mají svého pletichářského krále a v Dol Gulduru se objevuje temná síla v podobě černokněžného vládce. Ve filmové verzi Pána prstenů tento způsob vyprávění Jackson pro jistotu opustil, zde mu naopak dal celkem velký prostor. Hledat však rozdíly mezi právě rozjíždějící se trilogií a tou, která vznikla před deseti lety, by bylo velkou chybou. Peter Jackson se pokusil Hobita natočit tak, aby do původní trilogie zapadl, ale současně fungoval jako samostatné dílo. V tomto ohledu se mu povedlo dílo na výbornou. Vyčítat geniálnímu tvůrci přespříliš vizuálních efektů je nesmysl.

Hobit: Neočekáváná cesta jich má tak akorát. Jsou vlastně úplně všude, dýchají na nás snad z každého záběru, ale to přeci není chyba. Žádná scéna není ve filmu zbytečná, dokonale souzní s příběhem, není zde na úkor dialogů a má své přesně dané místo. Už v knihách nabízela Středozemě mnoho představivosti, Jackson jen využil dostupnosti technologického pokroku, ale nezneužil jej. Když se Bilbo snaží „ukecat“ trojici trolů, aby pustili jeho přátele, když se Radagast snaží Gandalfa přesvědčit o narůstajícím temnu, či ve chvíli, kdy hrdina soupěří v hádankách o svůj život s Glumem, tak přesně v těchto chvílích se filmové plátno stává skutečným světem Tolkienovy Středozemě. A upřímně, stejné pocity mohly diváci zažít například i u počítačové hry The Lord Of The Rings Online, kde tvůrci velmi věrně a realisticky zpracovali větší část tohoto bájného území a lidé jím mohli v reálném čase procházet.

Sen pokračuje

Otázka, zda je Hobit: Neočekávaná cesta lepší než Pán prstenů, či zda je to přesně naopak, je zbytečná a špatně položená. Je to pokračování snu zapálených fanoušků Tolkienova díla - Petera Jacksona, Fran Walshové, Philippy Boyensové a tak trochu i Guillerma del Tora. A naštěstí jejich snění se příliš neliší od chutí nás diváků.

Hodnocení: 90 %