Clint Eastwood je jeden z mála filmařů jenž si ke svým počinům i skládá hudbu. Platí za velice dobrého jazzové muzikanta a klavírního a kytarové hráče, což bylo dobře slyšet už v některých skladbách na Milion Dollar Baby (MDB). Eastwood dokáže velice dobře improvizovat a tvořit náladu a o to lépe i interpretovat cizí práci, resp. navazovat na klišé a standardy, které k jistým filmovým žánrům odjakživa patří. Ovšem do výše jeho muzikantských schopností už nesahají jeho schopnosti autorské, což je bohužel stále znát. Do jisté míry je to možná i problém „nezapracovanosti“ a nutnosti udělat si všechno sám a o po svém (syndrom Johna Carpentera či Roberta Rodrigueze). Jak už bylo řečeno, Eastwood dokáže upoutat pozornost v rámci improvizace (jako v MDB, kde kytara jen tak brouzdá prostorem a lehce opisuje krátká témata), ale když by měl tvořit hudební témata a silné motivy, padá kosa na kámen.
A to je bohužel znát na hudbě k válečnému snímku Vlajky našich otců. Při poslechu člověk dokáže dobře zachytit depresi z války, bitevní heroismus a odvahu, pozná kde Eastwood zvýrazňuje dramatické momenty i vyzdvihuje zaslouženou pýchu amerických vojáků. Ale bohužel stále klouže jen po povrchu. Využívá naposlouchaných a zažitých standardů, ale nedokáže své hudbě dát osobitou patinu, silný hudební motiv, pro který by si posluchač hudbu zapamatoval. Většina skladeb jde prostě jedním uchem tam a druhým ven…
Naštěstí tu nechybí několik „nescénických“ skladeb, v nichž Eastwood odkrývá i svou silnější stránku. V emotivní The Medals tvoří hlavní linku klavír lehce dotčený smyčci, v Platoon Swims zas doprovázený jazzovou trubkou. V skladbě pro závěrečné titulky hraje na kytaru svým typickým stylem, který je nejvhodnější k posezení u západu slunce (skutečně to tak zní a podobný pocit jsem měl i u MDB).
Soundtrack netvoří ovšem jen Eastwoodovy skladby, ale i řada útržků z klasických hudebních děl od W. A. Mozarta či Josepha Haydna, dále několik pochodů od J. P. Sousy a pak řada dobových jazzových skladeb, což byl ve čtyřicátých létech v podstatě pop. Mezi nimi Artie Shaw, Irving Berlin či Dinah Shore. Zajímavé je, že hudebnické kvality se v Eastwoodově rodině dědí. A tak tu najdeme i skladbu Knock Knock od swingové skupiny vedené Clintovým syna Kylem (pokud pamatujete, jak zní soubor Ondřeje Havelky, nejste daleko od toho, co dělá Kyle).
Verdikt: Pokud máte rádi Eastwoodovy improvizace, klasiku a jazz, určitě se vám to bude alespoň trochu líbit. Pokud si chcete poslechnout dobrou hudbu k válečnému dramatu, nejste tentokrát na dobré adrese.
Hodnocení: 50 %
Seznam skladeb:
01. The Photograph (0:55)
02. I will walk alone (Dinah Shore) (2:44)
03. Knock Knock (Kyle Eastwood etc.) (3:13)
04. Wounded Marines (4:38)
05. The Thunderer (John P. Sousa) (2:47)
06. Armada Arrives (3:49)
07. Goodbye Ira (0:51)
08. Symphony in G Minor, 3rd Movement (W.A. Mozart) (3:49)
09. String Quartet Opus #6, 2nd Movement (Joseph Haydn) (3:53)
10. Inland Battle (4:44)
11. Flag Raising (1:02)
12. Any Bonds Today? (Irving Berlin) (2:39)
13. „Summit Ridge Drive“ – Artie Shaw and His Gramercy Five (3:22)
14. Victory Polka (Sammy Cahn and Jule Styne) (2:30)
15. The Medals (3:00)
16. Platoon Swims (3:14)
17. Washington Post March (John Philip Sousa) (2:39)
18. Flags Theme (3:21)
19. End Titles Guitar (1:56)
20. End Titles (4:25)
