Motto:
"Svoboda se už dávno stala děvkou, se kterou si to všichni kliďánko rozdávají, dopřávají si tu svou 'easy ride'."
Dennis Hopper
Jednoho dne prý Peter Fonda zatelefonoval Dennisu Hopperovi - s nímž se spřátelil v roce 1967 při natáčení narkofilmu Trip - a zeptal se ho: "Proč bychom spolu nenatočili film o dvou chlapících, kteří se řítí na motorkách kontinentem a hledají Ameriku?" Tak vznikla hlavní idea projektu Easy Rider: snímku o dvou mužích, kteří "jedou do města a místní lidé se jich chtějí zbavit, protože je považují za pistolníky" (Hopper) - tedy v podstatě námět nonkonformního westernu, v němž ovšem místo o zlato půjde o drogy a hrdinové místo na koních pojedou na motorkách.1) Peter Fonda se stal díky snímku Rogera Cormana Divocí andělé (1966) "Johnem Waynem motorkových filmů", a tak není divu, že se Fonda s Hopperem rozhodli, že snímek Easy Rider společně napíší, oba v něm budou hrát hlavní role a Fondovi připadne též úloha vedoucího produkce. Ve spolupráci se známým spisovatelem a scenáristou Terrym Southernem dali dohromady dvanáctistránkovou synopsi filmu a spojili se s Jackem Nicholsonem, který je seznámil s Bertem Schneiderem, výkonným producentem polonezávislé pobočky Columbia Pictures s názvem Raybert Productions. Schneider akceptoval Fondovy a Hopperovy požadavky a poskytl jim na film peníze (podle Hoppera šlo o pouhých 340 000 dolarů).
Metoda natáčení snímku Easy Rider spočívala mj. v kombinaci motorkových sekvencí se scénami ze života komuny hippies, v epizodickém rozvoji příběhu a v citu pro improvizaci a pointovanost dialogů. Leccos z toho se objevovalo již v komerčních nízkorozpočtových produkcích předchozích let, žádný z těchto motorkových a drogových filmů si však nezasluhuje srovnání s tvůrčí přesvědčivostí balady Easy Rider.
Jako režisér osvědčuje Hopper výjimečný cit pro atmosféru prostředí a výtečná je rovněž jeho práce s herci, zejména pak s celou řadou amatérů, kteří působí ve filmu naprosto přirozeným dojmem. Z profesionálních hereckých výkonů je na místě vyzdvihnout neurotického kalifornského "hippíka" Billyho v bytostně přesvědčivém podání samotného Hoppera a zejména pak Nicholsonova alkoholického právníka George Hansona (kterému jeho herecké kreace v Easy Rider vynesly mj. aplaus na MFF v Cannes 1969, nominaci na Oscara a Cenu newyorských filmových kritiků).2)
Evokativní dobová rocková hudba je nejednou v téměř "dokonalém" souladu s obrazem (kupříkladu amorálnost úvodního kšeftu s kokainem není vůbec komentována, avšak v pozadí slyšíme slova písně "zatrať, Bože, dealera"). Tempo vyprávění je přitom občas dost pomalé, film však získává švih právě díky dobře vybraným songům, provázejícím kontrapunktně celý děj. V jedinečně působivém souladu s hudbou je navíc výtvarně malebná kamera Laszla Kovacse, poskytující láskyplně nostalgický až opojný pohled na americkou krajinu.
Dennis Hopper rád zdůrazňoval, že snímek Easy Rider byl uvědomělou reflexí rozkladu amerických morálních imperativů. V této souvislosti je na místě upozornit na nepřesný až zavádějící český překlad originálního názvu filmu Easy Rider titulem Bezstarostná jízda, jenž usnadňuje prostomyslné vnímání smyslu díla především jako obžaloby netolerantního systému, ničícího nevinné mladé individualisty. Leč nevinnost obou protagonistů je samozřejmě sporná: svou cestu za pochybnou svobodou financují špinavým handlem - prodejem kokainu. S tím souvisí i idiomatický význam spojení easy rider - v doslovném překladu se jedná o bezstarostného jezdce, z významového hlediska jde však o příživníka, parazita, pasáka, žijícího z laciného požitku, jaký poskytuje svému druhovi prostitutka. Termín easy rider sice hraje i na strunu touhy po volné, nespoutané existenci, podstatný je však způsob, jakým je jí dosaženo v případě hrdinů filmu, kteří se - abychom se pokusili symbolický význam titulu Easy Rider vyjádřit v češtině - "jenom vezou, přicházejí k něčemu lacino."
1) Jde však o podivný western, takříkajíc "western na ruby". Hrdinové neodjíždějí tradičně z Východu na Západ, ale naopak na Východ, pryč z té krajiny snů, jež tolik lákala pionýry 19. století. Přírodní živly pro ně nepředstavují hrozbu a města nejsou chápána jako útočiště před Indiány či desperáty. Vše je tu obráceně - příroda je zobrazená pod vlivem rozšířeného drogového vědomí, a působí tudíž mysteriózně a laskavě, zatímco města se starousedlíky představují hrozbu násilí a smrti. V přírodě - ať už na farmě či v komunitě hippies - však hrdinové filmu již nejsou ochotni spočinout. Cosi je žene dál a dál - k civilizaci, do osidel zkorumpované společnosti, z níž vyšli a jejíž součástí vzdor své revoltě zůstávají.
2) Při své přípravě na roli George Hansona toho Nicholson podle vlastních slov hodně prostudoval a dal si práci i se zdůrazněním "jižansky" svérázného, protahovaně pomalého, nonšalantně sarkastického Hansonova přízvuku: jako vzor mu v tomto ohledu nesloužil nikdo jiný než tehdejší americký president, Texasan Lyndon Johnson. Slavná je zejména večerní sekvence u ohně, během níž všichni doopravdy kouří marihuanu a Nicholsonův Hanson tu skvěle paroduje škodlivost jejího užívání i absurditu amerických protimarihuanových zákonů. Díky Nicholsonovu hereckému výkonu jeho George Hanson optimisticky vyjadřuje relativitu vlivu konzumního životního stylu, korupce a lidské zabedněnosti a svým ironickým i sebeironickým glosátorstvím je ztělesněním potřeby osvobozujícího nadhledu vůči všemu negativnímu, co moderního občana poutá.
