Psal se počátek sedmdesátých let a myšlenka volnosti ducha byla zrovna na pořadu dne. Pro značnou řádku mužů se stal ideálem westernový osamělý jezdec, jenž brázdí prérií na svém oři. Co na tom, že nyní měl být ocelový a pod kapotou ukrýval hned několik desítek koní současně. Na světlo se vynořila subkultura motorkářů. Kult Bezstarostné jízdy (1969) byl zrovna na vrcholu a filmy jako Hells Angels on Wheels (1967) a Modrá Electra Glide (1973) za ní co do popularity mnoho nezaostávala. Na silnicích řádili členové motocyklových klubů jako Hells Angels a Rockers (anebo taky Ghost Riders). Showman Robert Craig Knievel Jr., zvaný Evel Knievel, právě slaví své největší úspěchy… A comics získal náležitě zidealizovaného dobrodruha-motorkáře v Johnnym Blazeovi, neohroženému kaskadérovi, který baví svými kousky v cirkusové motoshow.
Johnny by možná dodnes spokojeně motocyklil, kdyby se jednoho dne nedozvěděl, že jeho přítel a rádce Craig „Crash“ Simpson má rakovinu a brzy zemře. Takřka vzápětí se na scéně objevuje tajemný cizinec se zdánlivě neodmítnutelnou nabídkou – Crash bude vyléčen, avšak Johnnyho duše propadne peklu. Johnny přijímá. A Crash se zázračně uzdravuje. Jenže o několik dní poté Crash při odvážném kousku zahyne. Teď je na Johnnym, aby splnil svou část kontraktu. Od této chvíle bude znám jako Ghost Rider a jeho úkolem bude nahánět hršíné duše přes brány pekelné…
Ghost Rider se začal rodit v hlavně Roye Thomase jako jeden z Daredevilových nepřátel. Když se však v srpnu 1972 postava objevuje v sešitu Marvel Spotlight 5, scenárista Gary Friedrich a kreslíř Mike Ploog z ní činí figuru v podstatě kladnou. Už v následujícím roce pak Ghost Rider získává vlastní sérii. Do světa comicsu vstoupil hrdina odlišující se od všech ostatních. Jeho osud je stejně tragický jako třeba ten Spider-Manův, avšak tentokrát má protagonista o poznání menší potřebu činit dobro a utkávat se se zločinem. Namísto klasických superpadouchů jsou Ghost Riderovými nepřáteli démoni a běsi. Většinou ti pekelní, ale se občas ti vlastní. Stále a znovu se pokouší vymanit se ze svého prokletí a prchnout samotnému Peklu, ze svého závazku se ale vyvléci nedokáže a pouze si způsobuje další utrpení.
Inspirace populárními westernovými comicsy byla očividná. Duchařská mystika ale byla něčím novým, v comicsovém světě té doby takřka nevídaným. Za svoji oblibu ale Ghost Rider vděčí hlavně svému netradičnímu vzhledu – drsný motorkář v černém, opásaný řetězy a brázdící ulice na svém ohnivém vozítku. A hlavně s ikonickou hořící lebkou. Takový superhrdina na sebe dokáže upoutat pozornost.
Nutno dodat, že Ghost Rider zrovna nepatří do zlatého fondu nakladatelství Marvel. Už pro své žánrové ukotvení zůstával vždy opodál a do hlavního dění v „marvelovském“ vesmíru se nezapojuje. Prvním příčkám prodejnosti vzhlížel vždy z dálky a s úctou. Ve své kariéře má dokonce dlouhá časová období, která strávil ve výslužbě. Klinické smrti (jež avizuje čtenářský nezájem) poprvé dosáhl v červnu 1983. Obrozen byl v letech 1990-98, kdy se objevuje nový hrdina se starým přízviskem, Daniel Ketch, náhodný nálezce Johnnyho motorky; samotný Blaze byl v devadesátých letech přizván do hry jenom občas. S blížícím se filmem se ale Johnny Blaze dočkal návratu v příběhu Ghost Rider: A Road to Damnation (2005-06). Je v něm povolán zachránit Zemi před démonem z vesmírných hlubin Kazzanem.
Teď se o obnovení slávy Johnnyho Blaze pokouší celovečerní film. Jeho režisér Mark Steven Johnson se už dříve prezentoval Daredevilem (2003), tedy snímkem, kterému přes všechny nedostatky nelze upřít, že se své comicsové předloze blíží dějem, žánrem i stylem, jak je to jenom možné. U filmu Ghost Rider to je s věrností předloze je to nahnuté jenom decentně. A v překvapivém směru: film je o kousek infantilnější než comics, jehož ladění umocňuje motiv hrdinova tragického osudu stejně jako pohrávání si se satanistickou a démonologickou tématikou. Ve filmu je toto vše bráno s nadhledem, bez fatalistické definitivy. Má-li Blaze dohodu s Peklem, pak je zde ještě šance vše zvrátit, napravit hříchy minulosti. Milovanou Roxanne ještě dovede přesvědčit, že jejich láska může dojít naplnění…
Dějových posunů je ve filmu v porovnání s předlohou pramálo. Obzvlášť když porovnáváme s dalšími comicsovými adaptacemi (Batman začíná, Spider-Man). Ze změn si nelze nevšimnout rodinné orientace filmu: namísto comicsového nejlepšího přítele hrozí umíráček hrdinově otci. Patrně se jedná pouze o snahu pročistit a zjednodušit příběh – vždyť Crash Simpson je takovým Johnnyho polovičním otcem, jeho vychovatelem a vzorem.
Ocenit je třeba vizuální podobu titulního superhridny. Přesně takto si filmového Ghost Ridera fandové představovali. A potěší to dvojnásob, když si vzpomeneme na dlouhodobé spekulace o nezvládnuté práci trikařů či na jednoroční prodlevu mezi natáčením a světovou premiérou. V současné podobě je hrdina natolik efektní, aby vzbudil v divákovi úžas, a přitom natolik realistický, aby z filmové reality netrčel. Ghost Rider je prostě cool. Že se totéž už nedá říct o dalších digitálních efektech, to už je věc druhá.
Hlavní síla filmového Ghost Ridera spočívá ve vhodně zvoleném mužském hereckém trojhvězdí. Nicolas Cage si konečně splnil svůj sen a hraje comicsového hrdinu. Jako Constantinovi by mu to sice slušelo ještě o kousek víc, ale i jako motocyklový kaskadér s posláním má nepominutelné kouzlo. Peter Fonda coby motorkářská legenda (do této pozice ho staví spoluúčast na Bezstarostné jízdě, ale taky Cormanových Divokých andělech, 1966) získal víc než čestnou úlohu ďábla-pokušitele. A Sam Elliott bezezbytku naplňuje zasvětitelskou roli. Jeho hrdina Carter Slade je mimochodem úplně prvním comicsovým Ghost Riderem, který po prérii pobíhal už v devatenáctém století (a milovala ho poválečná generace dětských čtenářů). S ohnivým motorkářem ale až do této chvíle neměl nic společného.
