Kriminální thriller Zmizelá patřil mezi jedny z nejpříjemnějších filmových překvapení loňského roku. Povedený snímek Davida Finchera postavil autorku knižní předlohy Gillian Flynnovou do světel reflektorů silně, že se nyní kina dočkají další adaptace jíného jejího románu ve snímku Temné kouty. Za kostrbatý titulek se omlouváme, ale nabízíme vám pohled na nejslavnější knižní adaptace, o nichž jsme my sami netušili, že vznikly podle knih.

Málokdo doufal, že se značka Jurský park ještě dočká tak velkolepého znovuoživení, jaké nyní přichází s filmem Jurský svět. Čtvrtý díl ságy o dinosauřím parku je oprávněně očekávám s velkými nadějemi. Pozitivní vzpomínky na první Jurský park jsou navíc ještě velmi živé a nabízí se proto jednoduchá otázka. Proč se na čtvrtý film čekalo 14 let? 

Červnová nálož herců je chutná jak jahodový pohár. Vedle rozjíždějících se (a dámské publikum jistě ocení, že i pohledných) hollywoodských nadějí, se těšte i na herecké mistrovství ostříleného filmového veterána. A nebude chybět ani nálož humoru.

Šest let byl v žánru katastrofických filmů relativní klid, Emmerichův opus magnum jménem 2012 byl totiž považován za natolik šílené destrukční orgie, že si nikdo netroufl na podobné škále překonat. Loňská Godzilla sice může protestovat, krásy jejího ničení však vybledly vedle zdejší obskurní zápletky. Nyní ale krále katastrofických filmů vyzval nováček Brad Peyton (Cesta na tajuplný ostrov 2) v novince San Andreas, kde hodlá zemětřesením zdevastovat celé západní pobřeží USA. A jelikož hlavní hvězdou filmu bude právě destrukce, podívali jsme se na její vývoj ve filmové historii na několika názorných příkladech. 

Kriminálky bývají málokdy jablkem politického sváru, detektivka premiérovaná tento čtvrtek jménem Dítě číslo 44 se jím přesto stala. Film, odehrávající se v poválečném Sovětském svazu, byl totiž pro svou údajnou nepřednost vyškrtnut z ruské kino distribuce. Ačkoliv v tomto případě mají filmaři zřejmě skutečně máslo na hlavě, lepší reklamu si Dítě číslo 44 zřejmě přát nemohlo. 

Nový snímek režiséra Brada Birda má ambice ukázat divákům filmové vědce spíše jako klaďasy, nikoliv šílené záporáky. Od Země zítřka očekává, že bude Harry Potterem pro milovníky technologií v estetice starých sci-fi fantasmagorií z 30. až 60. let.