Výčet nejoptimističtějších sci-fi snad nejde začít bez zmínky série Star Trek. I když je primárně ukotvená hlavně v televizních vodách, ani filmové Star Treky se nevyhýbají vykreslování zářné budoucnosti lidstva, plné materiálního i duševního bohatství sdíleného napříč galaxií.
Ke svým kvalitám však Star Trek došel tak trochu podvodem, a tím nemyslíme jenom ohýbání zákonů fyziky. Z nařízení svého otce Gena Roddenberryho totiž scénáristé při psaní Star Trek: Nový generace (z něhož pramení atmosféra většiny nových filmů) nesměli psát zápletky točící kolem neshod mezi členy posádky. Většina příběhů Star Treku tak záměrně řeší spíše vnější problémy namísto těch vnitřních – a naopak díla, která se zaměří na "pravou tvář" Federace (Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Do temnoty) mají tendenci silně polarizovat původní fanoušky. Ani psaní optimistické sci-fi zkrátka není snadné.
zdroj: Archiv
Já, robot
Málokdy se stává, že filmový záporák plánující ovládnout svět tak činí ve snaze ukončit veškeré mezilidské konflikty a chce přitom zabít minimum lidí a dokonce jim ponechat svobodnou vůli. Umělá inteligence VIKI z Já, robot ale právě takový plán skoro realizovala – nebýt prapodivné záchrany robotickou rukou Willa Smithe, zřejmě by se ji to i podařilo a nastala by tak cesta lidstva vstříc zářným zítřků, jaké popsal spisovatel Ian M. Banks ve své literární sérii Culture. Svůj příklad by si od VIKI mohl vzít i aktuální robotický záporák Ultron…
I bez doslovné utopie dirigované benevolentním AI božstvem je ale budoucnost v Já, robot velmi pozitivní. Ačkoliv má Will Smith plnou pusu řečí nad roboty beroucími práci lidem, zdejší Chicago rozhodně není plné bezdomovců a slumů, naopak se zdá, že všudypřítomní roboti všemu notně prospívají. Přitom například silové složky stále plně ovládají lidé, jak je vidět i na zdejší policejní stanici. Vzhledem k rozmachu skutečných policejních dronů a robotů je možné, že právě vize Já, robot, v níž roboti nesmí zabíjet, bude během pár let silně zastaralá.
zdroj: Archiv
Atlas mraků
Navzdory vykreslování různých temných kapitol lidstva je Atlas mraků ve svém jádru velmi optimistickým dílkem. Snad vlastně až příliš – zdejší vším prostupující naivní linka, která lze popsat frází "láska hory přenáší", je pro mnohé diváky notně sacharinově přeslazená...
Sluší se přitom podotknout, že stejně jako mnoho optimistických vizí počítá Atlas mraků s tím, že zářných zítřků nelze dosáhnout bez předešlého brutálního kataklyzmatu, vlastně říkající, že pozitivní budoucnost může nastat teprve až vymře dnešní verze lidstva. Snad je to právě tento element, sdílený i se Star Trekem, který na optimistické sci-fi působí zdaleka nejděsivěji.
zdroj: YouTube.com
Interstellar
Loňskému kosmickému opusu z dílny Christophera Nolana lze vytknout mnohé, rozhodně to však není pesimismus. Na rozdíl od podobné 2001: Vesmírné odysey (kterou Interstellar cituje tak často, že lze mluvit o nepřiznaném remaku) za zdejší přežití lidstva mohou vyloženě astronauti a inženýři všech pohlaví, dokonce i finální technoblábol vedoucí k finálnímu rozuzlení má být dílem budoucího lidstva, nikoliv mimozemské rasy.
Tím snímek krásně kontrastuje s jinou vesmírnou sci-fi z poslední doby, předloňskou Gravitací. Ta naopak z devastace oběžné dráhy, jež by lidstvo na dekády uvěznila na Zemi, učinila pouze monstrum ohrožující věčně uplakanou postavu Sandry Bullock, která bavíc jako bioložka ve vesmíru u Hubblova teleskopu neměla moc co pohledávat. Oba filmy jsou v zásadě pojednáním o lidském hrdinství v kosmickém prostoru – ale zatímco Interstellar skrze osobní heroismus zachrání celé lidstvo, Gravitace pouze jednoho člověka.
zdroj: Archiv
Kontakt
Podobně jako Interstellar je i Kontakt především filmem o lidech čelících nepředstavitelné sci-fi zápletce. Mimozemský signál zde do důsledku není rozluštěn až do úplného konce filmu. Rovněž platí, že si Kontakt neodpustil mnohé religiózní podtóny a nebál se ukázat temnější stránku lidstva.
Přesto je oproti jiným sci-fi o mimozemském kontaktu, eh, film Kontakt v zásadě sympatický. Zdejší lidstvo přes své problémy mimozemšťanům nestojí za vyhlazení (Den nezávislosti) ani za hrozbu (Den, kdy se Země zastavila), dokonce ufouni ani nemoralizují nad našimi zkaženými stránkami. I když snímek končí status quo, dává tušit, že jednou, až se lidé umoudří, na nás tam nahoře stále budou čekat s otevřenou náručí, nikoliv nabitými kanóny...
Optimismu jako šafránu
Jak vidět, optimistické tóny ve sci-fi jsou nejenom výjimečné, ale i velmi ošemetné. Dokonce i takový etalon kvalit jako kultovní 2001: Vesmírná odysea je při bližším pohledu spíše smutným dílkem – film lze bez přehánění číst jako popis technofilního lidstva na konci svých evolučních sil (minimum dialogů, „nejlidštější“ postavou je umělá inteligence), jehož další pokrok nakopne až mimozemská intervence – která vlastně nakopla už první fázi přerodu opičáků v lidi. Původní lidé jsou ve světě Vesmírné odysey v zásadě neschopní. Ostatně její pokračování jménem 2010 je na tom podobně, ani zdejší hrozba jaderné války by nebyla odvrácena, nebýt mimozemské intervence...
Obdobně je na tom i jeden z nejstarším příkladu sci-fi, dystopická/utopická Metropolis. Ta sice na konci vyřeší ohromnou revoluci smírem, spíše než kvůli optimistickému závěru se ale film proslavil pro pesimistický, revolucionářských tón předešlých 98% filmové stopáže. Vlastně se dá říct, že krom primárně dětských látek (E.T. Mimozemšťan) nebo komedií (Demolition Man) se dnes optimismus bez určitých šedin vůbec nenosí. Dříve šlo přitom o normu.
zdroj: Archiv
A to je notná škoda. Koluje řada historek o tom, jak byli dnešní inženýři, vědci a astronauti inspirováni původním Star Trekem a podobnými dílky, a těžko vyvracet motivační možnosti dobrého filmu nebo seriálu. Při pohledu na mnohé dnešní pesimistické sci-fi se chce dodat, že spíše než ke studiu vědy lidi motivují k pořízení si zbrojního pasu a vykopání si krytu...
Nedá se jistě očekávat, že Země zítřka zvrátí celý trend, momentálně ostatně visí ve vzduchu i její filmové kvality. Přesto je sympatické, chce se říct skoro optimistické, že ne všichni filmaři ztrácejí touhu vidět budoucnost růžovýma brýlemi.
