Saw patří k těm hororovým sériím, které jednoduše odmítají zemřít. A vlastně je to docela příhodné. Od roku 2004 jsme sledovali desítky lidí zavřených v místnostech, připoutaných k nejrůznějším důmyslným mechanismům a postavených před rozhodnutí, při nichž se přežití obvykle vykupovalo krví, kusem masa nebo něčím ještě nepříjemnějším. Jigsaw mezitím přežil i vlastní smrt a z původně relativně komorního thrilleru se postupně stal jeden z nejznámějších hororových fenoménů tohoto století.
Po třech letech od premiéry povedeného Saw X se ozubená kola znovu dávají do pohybu. Další film ze série skutečně vzniká a režie se ujme Mike P. Nelson, filmař, který už několikrát dokázal, že se nebojí pracovat se známými hororovými značkami ani pořádnou dávkou brutality. Pro Saw by přitom mohlo jít o velmi zajímavou volbu.
Nelson má za sebou například postapokalyptický horor The Domestics, segmenty v antologii V/H/S/85 a především novou verzi Pachu krve z roku 2021, která se u nás objevuje také pod názvem Pach krve 7. Právě u ní ukázal, že nemá potřebu pouze slepě kopírovat to, co fungovalo před desítkami let. Vzal známou značku, její základní myšlenku výrazně překopal a vydal se vlastní cestou.
Nový Saw zatím nemá oznámený oficiální název ani datum premiéry. Víme ale, že scénář připravují Gregory Weidman a Geoff Tock a projekt vzniká pod dohledem Lionsgate a Blumhouse Atomic Monster. Ještě zajímavější jsou jména producentů. Vrací se totiž James Wan a Leigh Whannell, tedy dvojice, která celou sérii před více než dvaceti lety vytvořila. Společně s nimi bude produkovat také současný hororový těžkotonážník Jason Blum.
Deset filmů, stovky pastí a jedna pořádně zamotaná časová osa
Než dorazí Nelsonův příspěvek, má Saw na kontě deset celovečerních filmů. A kdo sérii dlouho nesledoval, může se v jejím rodokmenu poměrně snadno ztratit.
První Saw: Hra o přežití z roku 2004 je dodnes nejkomornějším filmem celé série. Dva muži se probudí připoutaní v odporné koupelně a postupně zjišťují, že jsou součástí brutální hry tajemného Jigsawa. Zrodila se tím nejen slavná hororová značka, ale především John Kramer v podání Tobina Bella, který své oběti podle vlastní filozofie nezabíjí. Pouze je nutí dokázat, jak moc si váží života.
Saw 2 přesunulo Jigsawovy hry do většího prostoru a zavřelo skupinu lidí do domu plného pastí. Saw 3 výrazně prohloubilo vztah mezi Kramerem a jeho učednicí Amandou a zároveň přivedlo původní příběhovou linii k zásadnímu zlomu.
Saw 4 muselo vyřešit problém, jak pokračovat bez některých klíčových postav, a proto začalo výrazněji pracovat s retrospektivami, paralelními událostmi a Kramerovou minulostí. Saw 5 pokračovalo v příběhu jeho následovníků a do popředí postavilo Marka Hoffmana. Saw 6 zase patří k nejvýrazněji společensky zaměřeným dílům, protože své pasti zasadilo do prostředí amerického zdravotního pojištění.
Saw 7 z roku 2010, který byl uváděný také jako Saw 3D, měl být původně velkým uzavřením celé ságy. Vedle obvyklého množství pastí a krve nabídl návrat několika známých postav a pokusil se uzavřít spletitou síť Kramerových spolupracovníků.
Jenže Jigsaw se v roce 2017 vrátil. Osmý film se odehrával deset let po Kramerově smrti a rozehrál další sérii vražd nápadně připomínajících jeho metody. O čtyři roky později přišla Spirála strachu: Saw pokračuje, která se pokusila svět série posunout jiným směrem. Chris Rock v ní hrál policistu vyšetřujícího vraždy inspirované Jigsawem, přičemž samotný Kramer stál tentokrát prakticky mimo hlavní dění. A pak přišlo Saw X.
Saw X ukázalo, že John Kramer ještě neřekl poslední slovo
Desátý film z roku 2023 udělal něco překvapivě jednoduchého. Namísto dalšího komplikování budoucnosti série se vrátil do minulosti a zasadil svůj příběh mezi první a druhý Saw. John Kramer zde cestuje do Mexika kvůli experimentální léčbě rakoviny, jen aby zjistil, že se stal obětí podvodu. A protože Kramer řeší podobné problémy trochu jinak než návštěvou policie nebo spotřebitelské poradny, pachatelé podvodu se rychle ocitnou ve velmi nepříjemných situacích.
Saw X zároveň připomnělo, proč je Tobin Bell pro sérii tak důležitý. Kramer tentokrát není jen postavou v pozadí nebo tváří na staré videonahrávce. Film mu věnuje velkou část prostoru, ukazuje jeho nemoc, zoufalství i pokřivenou morálku a znovu spojuje brutální pasti s osobním příběhem.
Právě na tento úspěšný návrat teď musí nový film nějakým způsobem navázat. Zatím není jasné, zda Nelson dostane další příběh zasazený do Kramerovy minulosti, nebo se série opět posune kupředu. Stejně tak zatím nebylo potvrzeno, jak velkou roli bude mít Tobin Bell. Už samotné zapojení Jamese Wana a Leigha Whannella ale naznačuje snahu dát nové kapitole pevnější vazbu na kořeny celé značky.
Pro Mikea P. Nelsona jde každopádně o pořádnou výzvu. Saw totiž není jen přehlídkou groteskních mechanismů na oddělování končetin od těla. Nejlepší díly fungovaly díky napětí, morálním dilematům, překvapivým odhalením a finálním montážím, během kterých začaly všechny předchozí události zapadat do sebe. Brutalita byla důležitá, ale sama o sobě nikdy nestačila.
Po deseti filmech už navíc není jednoduché přijít s pastí, kterou fanoušci nikdy neviděli, natož s dějovým zvratem, který by dokázal překvapit publikum zvyklé pochybovat prakticky o každém úmrtí a každém údaji v časové ose.
Saw ale během více než dvou dekád opakovaně dokazovalo, že má pozoruhodnou schopnost znovu se rozběhnout právě ve chvíli, kdy se zdá, že už poslední kotouč dopiloval poslední kost. Nelson má zkušenosti s modernizací zavedených hororových značek, za projektem stojí původní tvůrci a série po Saw X znovu připomněla, že Jigsaw má v hororovém světě pořád své místo. Hra tedy ještě nekončí. Jen zatím nevíme, kdo se probudí připoutaný na jejím začátku.