Popravdě překvapivě dobře, ale do kina ještě nevyrážejte. Překvapivě dobře se noví X-Meni povedli především proto, že se od nich očekával obrovský průšvih. Ten nepřišel, že by to však byl vynikající film, to se také říct nedá. Děj se tentokrát točí kolem Jean Grey, telepatky, která se bojí svých vlastních schopností. Když ji zasáhne podivná vesmírná síla, zjistí, že je mnohem silnější, než bývala a netuší, jak s novou mocí naložit. A stává se nebezpečnou pro své okolí.
Ani její kolegové a parťáci ji nedovedou zastavit, a navíc se objeví hrozba, která může ohrozit celou planetu... Pokud vám tahle zápletka něco připomíná, tak se nepletete. Příběh Dark Phoenix se na plátna podíval už v X-Men: Poslední vzdor, fanoušci ovšem nebyli z téhle starší verze nadšení, protože komplexní drama se tu proměnilo v efektní, ale přeci jen „pouze“ akční show. Ale ani tentokrát z toho nejspíš žádná klasika nebude.
Scenárista, producent a debutující režisér Simon Kinberg měl kdysi v plánu celý příběh rozdělit na dva filmy, nakonec to nevyšlo, ale bohužel se ani jemu nepodařilo celou Dark Phoenix a její vlastně dost smutný osud procpat do jednoho celovečeráku. Noví X-Meni chtějí řešit strašně moc věcí a nemají na to čas a prostor.
Od spousty zajímavých motivů tak příběh musí utíkat a hromada dějových zvratů a podzápletek tu buď plně nefunguje, nebo působí naprosto zbytečně, jako třeba celá „druhá hrozba“, která by si zasloužila mít samostatný film a nebýt jen přílepek k příběhu Jean. Potíž bohužel tkví i v tom, že mladá generace X-Menů není příliš zajímavá, a především Sophie Turner ze Hry o trůny tu vyloženě zklamává. Na komplikovanou a mnohovrstevnatou roli Jean Grey jednoduše její herectví nestačí a občas je docela bolestivé a smutné sledovat, jak se snaží a prostě to nejde...
Ale bacha, jsou tu i klady a málo jich také není. Kinberg se totiž pokouší vracet k tomu, co ze série X-Men udělalo klasiku. Nebyla to akce, ale postavy, jejich charaktery a nejednoznačnost jejich chování. Spousta hrdinů tu projde mnohdy dost razantní, obvykle však opodstatněnou změnou. Nudný Beast je po čtyřech filmech konečně zajímavý, a i samotný profesor Xavier tu musí řešit věci, na které on, jeho svědomí a okolí nejsou zvyklí a ani připravení.
V těchhle momentech film funguje, protože Kinberg dává příležitost zazářit těm schopnějším z herců, které má na place. A popravdě po opulentních Avengers: Endgame je docela fajn koukat se na comicsovku, jejíž tvůrci se nebojí zpomalit a nechají svoje hrdiny, aby seděli v kuchyni u stolu a povídali si.
Naštěstí nedojde jen na povídání, protože Kinberg samozřejmě ví, že comicsovka bez akce by asi fandy moc nepotěšila. Ti ale byli právě z akce nejvíc nervózní, zvlášť když se ukázalo, že náročné přetáčky, kvůli nimž se premiéra odkládala o několik měsíců, se týkaly hlavně akčního finále. Výsledek? Celý závěr s bitvou v jedoucím vlaku je skvělý! Kinberg nestříhá jako o život a všechno je krásně vidět, triky jsou stoprocentní, a především každý z X-Menů tu dostane šanci předvést, co umí. Skvěle se na to kouká a Magneto nikdy nebyl takový borec.
I díky výtečnému závěru tak může mít člověk po X-Men: Dark Phoenix pocit, že viděl lepší film, než jakým poslední díl mutantské ságy ve skutečnosti je. Finále je po akční stránce vynikající a dává zapomenout na fakt, že po plátně se do té doby pohybovala hromada ne moc schopných herců a že i přes zajímavé dialogy a vývoj postav je samotný příběh vlastně jen povrchně nakousnutý. Celkově to ale bez problémů stačí na fajn comicsovou podívanou. A důstojné rozloučení s celou sérií.
Hodnocení: 3/5
zdroj: Cinemart