Planeta opic je kultovní sérií, v níž před mnoha lety zářil Charlton Heston. Když pak v roce 2001 proběhl první pokus o obnovení značky, dokonce se v ní vyloupl v malé roli. A když se v kinech objevil před třemi lety snímek Zrození planety opic, šlo o takové malé překvapení. Film byl dobrý a především, tentokrát šlo o skutečný restart, který se úplně od původní série odřízl. Nyní se tedy ve vší tichosti do českých dostala dvojka a i ta potvrdila kvality solidního sci-fi s prvky postapokalyptického žánru. Oba dva nové filmy mají jednu velkou nevýhodu. Zatímco filmaři se od zmiňované původní řady dokázali bravurně odříznout, divák to tak jednoduché nemá. Je logické, že navíc fanoušek bude každý záběr a vývoj příběhu porovnávat s původní zápletkou. Potěšující však je, že společným faktorem jsou opravdu jen ty opice.
Ten chlapík na koni s divnou hučkou je herec. Ve studiu z něj udělali grafici a trikoví programátoři opičáka.
Druhý díl přichází s pokračováním osudů šimpanze Caesara, který se stal nebezpečně chytrým a rozhodl se pro opice získat svobodu a prostor k životu. Deset let od událostí v prvním díle je vrchní opičák ukryt kdesi v lesích a pomalu nabírá sílu k útoku. Filmaři se nám snaží říci, že ti špatní jsou lidé, ale nenechte se mýlit. Já opicím celý film, vlastně všechny díly i řady, přeji jen to nejhorší. A Úsvit planety opic je o střetu. Lidstvo je zničené vleklou pandemií a opice pomalu a jistě nabírají převahu. Dochází ke střetům, ale na obou stranách se objevují i pacifistické názory, takže nastává i příměří. Leč všechny kroky nezvratně směřují k definitivní válce.
zdroj: Cinemart
Potěšující je, že si tvůrci nehrají na moralistické komando, které chce divákům pomocí opičí alegorie něco ukazovat a naznačovat. Možná ve filmu takových okamžiků pár najdete, ale nebijí do očí a to je moc fajn. Hlavní zápletka je prostinká - kdo nakonec vyhraje? Budou to opice, které patří ve 21. století do ZOO, nebo lidé? Já jsem se v tom nastalém konfliktu postavil logicky na stranu lidí a užíval si herecké výkony Garyho Oldmana a Jasona Clarka. Tito dva pánové představují na straně lidí geniální rozpor a současně jejich výkony filmu dávají pořádnou nálož napětí. Více nechci říkat, protože by zmizel prvek překvapení.
Že digitálního Caesara hraje "táta všech digitálních postav", jsem pochopil až z titulků, ale uznejte sami, že Andy Serkis, coby nositel schizofrenního Gluma, je pro tuto postavu jako dělaný. I tentokrát dodal své postavě mnohem lidštějí rozměr, než jakýkoliv jiný herec, nebo snad jen digitálně vytvořená postava. Mimika, gesta, to všechno je opičí, ale postupně získává i trochu lidský rozměr.
V oblasti efektů odvedli tvůrci opravdu výbornou práci.
Úsvit planety opic je mysteriózním a temným dílem, které na vás chrlí emoce, napětí, ale také akci. Budete nuceni dát se k jedné straně, protože to ani jinak nejde. Ten film vás vtáhne do děje podobně rychle, jako když sledujete osudy nějakého skutečného člověka z dob druhé světové války. Je to film, který vsadil na věrohodnost a funguje dokonale.
Hodnocení: 100 %