Série počítačových her Resident Evil (od roku 1996 vzniklo celkem čtrnáct verzí) je nepochybně jedním z důvodů, proč dnes žánr zombie hororu zažívá renesanci. Filmová řada, která se v roce 2007 rozmnožila na trilogii, takový vliv na popkulturu rozhodopádně nemá.
Filmy Resident Evil jsou předurčeny k nevelkým výsledkům. Mohou za ně nizoulinké rozpočty, které po tvůrcích žádají za málo peněz hodně muziky. Neblahá je ale hlavně sázka na režiséra Paula W. S. Andersona, nepochybně jednoho z nejhorších filmařů dneška. Tento muž se stal specialistou na snímky natáčené podle úspěšných počítačových her – scénář je pokaždé stejný, ať se jedná o Mortal Kombat, Vetřelec vs. Predátor anebo samotný Resident Evil. Anderson natočí filmařsky podprůměrný sci-fi horor, založený na nápadech druhých. Nad jeho dílkem fandové vyjádří zhnusení – a kina praskají ve švech pod nápory diváků. Zakrátko je na světě díl číslo dvě, obvykle následuje i trojka… Pokračování již Anderson obvykle nerežíruje, je však pod nimi podepsán jako producent a scenárista. Takže na nás pak čekají reprízy dříve viděných filmů, jisté zlepšení lze spatřovat aspoň v režijním zpracování…
Základem pro Resident Evil je použití prvku zombies, kteří se jako nákaza šíří světem a ohrožují přežívající. Tvůrci navazují zejména na nejslavnější ze zombiáren – filmy George A. Romera počínající kultovní Nocí živých mrtvých (1968) a vedoucí až k nedávné Zemi mrtvých (2005). Hlavním úkolem ale není postavit akční reky s kolty proklatě nízko proti plíživým armádám zombíků, ale poměřit jejich síly s monstrózními stroji na zabíjení. Zde se dostává ke slovu série Vetřelec (1979-97). Na ni filmový Resident Evil sází v mnoha směrech, od akčně založené hrdinky, jejímž osudem je utkávat se stále a znovu se svým úhlavním nepřítelem, až po korporaci obludných rozměrů i úmyslů. Další „vypůjčené“ nápady, ať už námětové, anebo vizuální, pocházejí třeba z RoboCopa (1987), herní série Tomb Raider a samozřejmě taky z Matrixu (1999).
Jednička Resident Evil (2002) byla typicky ultralaciným horůrkem, který měl spíš parazitovat na odkazu proslulé herní série, než aby její slávu šířil dál do světa. Produkce angažovala skrznaskrz pochybného Andersona. Kromě modelkoherečky Milly Jovovichové se ve filmu neměla objevit žádná slavnější tvář, snad jedině latinská drsňačka Michelle Rodriguezová. Natáčení se obešlo bez exteriérů. Příběh se totiž odehrával v přísně izolovaném prostředí laboratoří korporace Umbrella, která právě vynašla extrémně nebezpečnou biologickou zbraň. Jenže virus samozřejmě nezůstane uzavřen ve zkumavkách a proniká jednotlivými podlažími – z vědců činí nemrtvé kreatury, které baží po lidském masu. Hrstce přeživších nezbývá než se postavit na odpor…
Dvojka, nesoucí název Resident Evil: Apokalypsa (2004), se těšila z navýšeného rozpočtu. Děj se konečně prosadil z podzemí na světlo světa. Obnovené experimenty se smrtícím T-virem znamenaly zamoření velkoměsta Raccoon City, které má být nyní srovnáno se zemí. Ale ještě předtím se zde zrodí noví hrdinové, kteří budou bojovat o přežití – hrdinové staří padli v jedničce. S čestnou výjimkou bojové expertky Alice (Jovovichová), kterou mezitím korporace Umbrella uvěznila ve své laboratoři a vyšlechtila z ní superválečnici. Teď se po ní žádá, aby se v ulicích Raccoon City střetla s vraždící obludou zvanou Nemesis. A poté i s jedním z hlavounů Umbrelly, bezcharakterním Cainem (Thomas Kretschmann).
Natáčení Apokalypsy proběhlo pod vedením exkameramana Alexandra Witta. V jeho rukách dostala první polovina filmu nečekaný spád. Režisér se blýskl několika osobitými nápady, citoval z postupů užívaných tvůrci her. Snímek se dočkal osvěžení v podobě několika vtipných momentů. Objevují se postavy známé počítačovým hráčům. V druhé půli už bohužel převládl Andersonův nepůvodní scénář a slibně rozběhlý děj byl rozmělněn v pochybnou změt přestřelek a nelogičností. Ani sázka na čtyřnásobný konec dojem z filmu zrovna nevylepšila.
Trojka ve svém titulu Resident Evil: Zánik (2007) nese naději, že se jedná také o díl poslední. Začíná tam, kde končí Rodriguezova Planeta Teror (2007). Za civilizací je veta, zbytky lidstva živoří v poušti. Někdo, třeba válečnice Alice, putuje na vlastní pěst. Jiní lidé vytvářejí konvoje. Jen podzemní komplexy Umbrelly jedou ve starých kolejích. Jistý doktor Isaacs (Iain Glen) zde plánuje vytvořit protilátku zhoubného viru a obrátit zombies zpět v živé. A k tomu by potřeboval získat Alice. Prchající hrdinka však spolupráci s Umbrellou jaksi neplánuje, raději by zamířila za nadějí. Kdesi na Aljašce je prý místo, kam virus ještě nedorazil…
Také ze Zániku čpí nizoučký rozpočet. Film je jakýmsi průřezem postkatastrofickými příběhy. Ústřední dějová linka variuje triptych Šílený Max (1979-85). Mimo jiných se dočkáme připomínky Hitchcockových Ptáků (1963) a letmo též Planety opic (1968). Resident Evil: Zánik režíroval zkušený Russell Mulcahy, tvůrce kdysi opěvovaného Highlandera (1986). Jeho poslední počin má ale svými kvalitami blíže k marnému Highlanderovi 2 (1991). V sérii Resident Evil můžeme Zánik považovat za pouhopouhou dohrávku.
Zábavnou první půlhodinu Apokalypsy a k tomu čtyři hodiny epigonství – tak lze ve zkratce shrnout trilogii Resident Evil. O mnoho víc toho filmovým fandům nenabízí. A přesto jí diváci stále a znovu dávají šanci. To je vůbec největší záhada spjatá s Resident Evil…
