Za filmem stojí dost možná nejvýznamnější osobnost evropského uměleckého filmu, dánský režisér Lars von Trier. Ten byl odjakživa podivínem – o čem svědčí i skutečnost, že titul "von" začal používat až za svého života, původně jde totiž o jeho přezdívku z dob studií...
Po studiích Trier začal natáčet svou první trilogii s přízviskem Evropská, v mainstreamu se však proslavil hororovými seriály Království zasazenými do ponuré dánské státní nemocnice. Od roku 1995 pak Trier rovněž vlivem nemoci své matky vydal hlouběji do dráhy uměleckého filmu a odhalil hnutí Dogme 95, které agitovalo za upřímnější způsoby natáčení – tedy mimo jiné eliminování osvícení scény, natáčení v pouze v reálném prostředí nebo zákaz povrchní akce.
O tom, že Trier je anarchistou i ve svých vlastních vodách, ovšem svědčí skutečnost, že Trier sám následně některé z pravidel porušil v dramatech Dogville a Manderlay, které se naopak celé odehrávají na divadelním jevišti a s reálným prostředí by si je tak nespletl nikdo. Předtím však ještě zaujal depresivním Tancem v temnotách.
Nic to nebere na faktu, že Trierovy filmy jsou promyšlenou formou buřičství jak svými psychologickými a filozofickými tóny, tak i bojem proti zažitým filmovým normám. Trier natáčí jinak, než Hollywood – důležité je pro něj se odlišovat, a to i za cenu, že film bude "divácky méně příjemný". Ze stejných důvodů zřejmě Trier nedávno vzbudil další kontroverzi, když na festivalu v Cannes řekl, že „chápe Adolfa Hitlera“...
Forma, která provokuje
Příběh Nymfomanky vypráví o životě postarší ženy Joe (Charlotte Gainsbourg), kterou zmlácenou najde postarší muž hraný Stellanem Skarsgårdem, s nímž následně Joe barvitě vzpomíná na svůj obskurní sexuální život, což je obvykle doprovázeno i porcí náležitě grafických záběrů…
Hlavním tahákem kampaně jsou především záběry na množinu odhalených herců, a že jich Nymfomanka má nabídnout až překvapivě velké množství – vedle Gainsbourgové se zde dále objeví i Willem Dafoe, jež si s ní zahrál v Trierově Antikristovi. V seznamu však lze objevit i herce, kteří nebyli delší dobu nikde vidět, například Jamieho Bella, Umu Thurman nebo dokonce Christana Slatera. Vrcholem je pak výskyt Shia LaBeoufa, jenž si údajně střihl jednu z nejotevřenějších souloží filmu.
Snímek má z povahy svého vyprávění povídkovou formu, a jak naznačuje jeho název, je rozdělen do dvou částí. Dajnšmekři si potom budou od Berlinale z roce 2014 moct vychutnat i tříhodinovou nezkrácenou a necenzurovanou verzi. Potenciální Trierova účast však už nyní vzbuzuje rozporuplné ohlasy a obavy z jeho dalšího extempore podobného tomu z Cannes.
Tématicky jde potom o zakončení Trierovy "trilogie deprese", k níž dále patří Antikrist a Melancholie. Dle dojmů z předpremiér filmu nechybí vydatná dávka černého humoru, dvojice echt explicitních scén a především na Triera až přízemně přímočará a „normální“ zápletka, bez kašírovaných filozofických přesahů a filmařských meta postupů, kterými se Trier proslavil – je tak možné, že na své si přijde i podstatná část „normálních“ diváků, nikoliv pouze milovníci dánského artfilmu.
První část Nymfomanky bude v našich kinech k dispozici čtvrtka 26. prosince tohoto roku, na druhou pak dojde na jaře 2014. Teprve potom se ukáže, jestli davy fanoušků lajkujících erotické příspěvky na sociálních sítích skutečně natolik „žerou“ Trierův styl, či měla jejich přízeň Nymfomance docela jiných příčin.
zdroj: Archiv