Film začíná perfektně nasnímanou scénou, kdy Seligman (Stellan Skarsgård) nalezne v potemnělé uličce zmlácenou hlavní hrdinku Joe (Charlotte Gainsbourg). Seligman se ženy ujme a vezme ji do svého bytu, kde spolu popíjí čaj a Joe začne vykládat svůj životní příběh nymfomanky, kterým se pokouší Seligmana přesvědčit, že poprvé v životě poznává “špatného člověka”.
První díl Nymfomanky se soustřeďuje na život hlavní hrdinky do zhruba pětadvaceti let. Mladou Joe místo Charlotte Gainsbourg ztvárňuje debutující Stacy Martin. Její příběh není stoprocentně lineární a občas skáče v čase. Do vyprávění totiž v různých místech vstupuje Seligman a často Joe odvádí od vyprávění svými komentáři či doplňujícími otázky. Zároveň na sebe bere roli arbitra, který její vyprávění hodnotí. Joe například popisuje, jak s kamarádkou ve vlaku soutěžily, s kolika muži stihnou mít sex než dojedou do cílové zastávky. Seligmana to vůbec nepohorší a naopak upozorní na možnou paralelu z života ryb, které se podle něj chovají velmi podobně.
Závislost je absence empatie
S přibývajícím léty hlavní hrdinky se postupně začíná zvyšovat intenzita její závislosti. Jestliže na začátku filmu musela uspokojit několik mužů za týden, tak později musí několik mužů stihnout v průběhu jednoho dne. V jedné z nejlepších scén si Joe hází kostkou, aby rozhodla, které ze svých milenců pošle k vodě a se kterými se bude dále vídat.
zdroj: Archiv
Je samozřejmě nebezpečné první polovinu příběhu Joe hodnotit, ale nemohl jsem se ubránit dojmu, že Trierova hrdinka nemocná vlastně vůbec není. V jednom z dialogů to dokonce zazní: “Závislost je absence empatie.” Joe ve filmu několikrát zopakuje, že revoltuje proti lásce jako takové, která podle ní nemůže člověku přinést nic dobrého. Dokonce zakládá skupinu, která vyhledává sex výlučně na jednu noc. Když se jedna z kamarádek přiznává, že s chlapcem spala už třetí noc v řadě, je Joe očividně zhnusená. Připadá mi, že nymfomanie zde funguje jako metafora neschopnosti udržovat zdravé partnerské vztahy. Absenci empatie lze přeneseně vnímat jako zničující element partnerství. To je důvod, proč Joe nedokáže navazovat ani normální milenecké vztahy.
Proti předchozím dílům trilogie je Nymfomanka vyprávěna srozumitelně, občas až návodně. Zapomeňte na podivnosti jako mluvící mrtvé lišky z Antikrista či deprimovaná nevěsta z Melancholie. Ačkoli téma nymfomanie je rozhodně závažné, atmosféra filmu není nijak tíživá. Tu a tam je prostor i pro humornější situace. Stejně tak se nedočkáte inzerovaných pornografických scén, kterými měl být film přeplněn. V úvodu se dozvídáme, že film byl i přes Trierův nesouhlas krácen, takže valná většina pornografie z filmu vypadla. Obsažené erotické scény jsou natočené velmi vkusně. Otazníkem zůstává, jestli si Trier neschoval kontroverznější obsah do druhého dílu, který podle traileru vypadá o poznání drsněji.
První díl Nymfomanky potvrzuje, že Trier je excelentní filmař, který dokáže pod nánosy PR balastu skrýt výborný osobitý film.
Hodnocení: 90 %
