Herečka, která patří k nejvýraznějším tvářím Hollywoodu. Již několik let se prosazuje v úlohách předčasně vyspělých dívek. Jako mladou rebelku jsme ji mohli vidět v hořké komedii Přízračný svět či v dramatu Americká rapsodie. Nejvýrazněji ale zazářila v tragikomedii Ztraceno v překladu či v historickém snímku Dívka s perlou.
Scarlett Johanssonová se narodila 22. listopadu 1984 v New Yorku. Stejně jako řada dalších herců a hereček, kteří začínali již v raném dětství, debutovala i Scarlett v televizních reklamách. Svět filmu Johanssonové ihned učaroval a o její budoucí dráze náhle nebylo pochyb. Již v dětství začala navštěvovat proslulou hereckou školu Lee Strasberg Theatre Institute a brzy získala své první role. Nejprve si po boku Ethana Hawkea zahrála v divadelním dramatu Sophistry a poté se objevila ve filmové moralitě Všude dobře, doma nejlíp (1994), jejímiž hvězdami byli Elijah Wood a Bruce Willis. I poté Scarlett účinkovala na filmovém plátně hlavně v menších roličkách společně s filmovými hvězdami typu Seana Conneryho (detektivní thriller Vražedné alibi z roku 1995) či Bena Stillera (nezávislá komedie Ztraceni na Manhattanu, 1996). Svým přirozeným projevem a schopností zvládat náročný dramatický part si však filmové kritiky získala v nezávislé road-movie Manny & Lo (1996) jako mladší z dvojice sester, které prchají z domova.
Nejvýrazněji však o sobě dala Scarlett Johanssonová vědět hlavně v melodramatu Roberta Redforda Zaříkávač koní (1998), kde se představila coby mladá dívka, kterou automobilová nehoda připravila o nohu i o chuť do života. Brzy poté se objevila také v hořké komedii Přízračný svět (2000) o dvojici maturantek (Johanssonová, Thora Birchová), které se vysmívají svému okolí a zároveň se pokoušejí nalézat své místo na slunci. Jako objekt touhy mlčenlivého holiče (Billy Bob Thornton) se Johanssonová představila ve filmu noir od bratrů Coenů Muž, který nebyl (2001). Autobiograficky laděný snímek Americká rapsodie (2001) debutující režisérky Evy Gardosové poté nabídl Johanssonové úlohu mladé dívky, která svádí generační souboje se svou adoptivní matkou (Nastassja Kinská).
Ač na počátku jedenadvacátého století patřila již ke zkušeným filmovým herečkám, snímky, kterým dosud dávala přednost, nesly většinou pečeť nezávislé kinematografie. Teprve v okamžiku, kdy přesvědčila o svých kvalitách v dramatických a charakterních úlohách, změnila Scarlett strategii a začala se poohlížet také po komerčněji laděných projektech. Jedním z nich byl i komediálně odlehčený horor Pavoučí teror (2002), který parafrázoval monster-filmy z padesátých let. Právě s nezávislými produkcemi však slavila Johanssonová své největší úspěchy. Ty jsou spojeny s dramaty Ztraceno v překladu a Dívka s perlou (oba 2003). První z těchto filmů, pod nímž je autorsky podepsána Sofia Coppolová, představil Johanssonovou v úloze mladé ženy amerického fotografa, kterou trápí osamění v japonské metropoli. Druhý z nich, historické drama Dívka s perlou, pojmenované podle obrazu Johanna Vermeera, pak vyprávěl smyšlený příběh vzniku slavného obrazu a stavěl proti sobě Colina Firtha v úloze umělce a Johanssonovou coby jeho modelu. Další pozoruhodnou úlohu pak nabídlo Johanssonové drama A Love Song for Bobby Long (2004) o mladé ženě nacházející v domě své zemřelé matky dvojici bezdomovců (John Travolta, Gabriel Macht).
Ke komerčněji laděným projektům, v nichž se začíná Scarlett Johanssonová stále častěji objevovat, pak patří komedie podle Oscara Wildea Vějíř lady Windermerové (2004), ale i jiná komedie V dobré společnosti (2004) s Dennisem Quaidem v hlavní roli. Jako svoji nejnovější oblíbenkyni si ji vyvolil Woody Allen, hrála již ve třech jeho filmech: Match Point - Hra osudu (2005), Sólokapr (2006) i Vicki Christina Barcelona (2008). Svoji popularitu pak zvyšuje v tradičních hollywoodských thrillerech, ať futuristických (Bayův Ostrov, 2005) anebo naopak historických (De Palmova Černá Dahlie, 2005; Nolanův Dokonalý trik, 2006). Objevila se v comicsovém Spiritovi (2008). Zejména osudové ženy v drsných, často až noirově laděných snímcích jí opravdu svědčí a činí z novou hollywoodskou divu. Naopak snaží-li se předstírat intelektuálku, je to s jejím herectvím slabší. V Sólokapru ji alespoň zachraňuje vděčná herecká nápodoba Woodyho Allena, coby chůva s diplomem Annie v satirizující komedii Holka na hlídání (2007) zůstává své počínající pověsti všestranné herečky hodně dlužna. Překvapivou a typologicky nešťastnou volbou byla submisivní Mary Bolyenová v histockém dramatu Králova přízeň (2008). Objevujeme ji i v tragikomické romanci Až tak moc tě nežere (2009).
Scarlett Johanssonová již není onou nadějí, mladou tváří, od níž se očekávají velké věci. Naopak patří mezi etablované hollywoodské herečky, jejichž kariéru doprovázejí vzestupy a pády. Především její mediální obraz jí pak zajišťuje neutuchající příliv rolí i divácké přízně.
