Lucasovy Epizody 1 až 3 mě už tolik nechytily, přesto jsem byl hodně natěšený na to, co s touhle sérií udělá Disney. A vlastně jsem se dost brzy smířil se situací, kterou nastolila sedmá epizoda. Tedy že ty filmy asi nebudou tak výjimečné a zásadní, ale pořád budou dobré. I s tou osmičkou, jsem se naučil žít. Bohužel teď tu máme devítku. A já mám s Hvězdnými válkami první regulérní problém. A Disney evidentně taky.
Vzestup Skywalkera totiž není ani tak film, jako spíš zoufalý pokus zachránit z potápějící lodi co se dá. J.J. Abrams totiž při režii sedmičky vsadil na nostalgii a návrat starých postav, což samozřejmě dává smysl, ale už tehdy bylo evidentní, že nováčci Rey, Kylo Ren, Poe a Finn nejsou tak zajímaví a zábavní jako Luke, Darth Vader nebo Han Solo.
Osmička se rozhodla zkusit to trošku jinak, narazila však na odpor fanoušků, kteří sice kňučeli, že chtějí od Hvězdných válek něco nového, ale očividně ne až zas tak moc. A nudné postavy zůstaly.
A devítka? Ta je v hodně nezáviděníhodné pozici, protože musí zaprvé reagovat na přijetí osmého dílu a přepisovat jím nastavená pravidla a zároveň dovyprávět příběh hrdinů, kteří vlastně nikdy nikoho nezačali pořádně zajímat. Z toho by skutečně dobrý film dovedl udělat jen režisérský bůh. A J.J. Abrams tady bohužel ukazuje, že on režisérský bůh není.
Abrams se pokouší diváky od začátku zarazit do sedačky a nedat jim prostor k tomu, aby o Hvězdných válkách jakkoliv přemýšleli. A to se mu vcelku daří. Hromada planet, spousty mimozemšťanů, pořád velmi nápaditě natočená vesmírná akce, skvělá hudba… na první pohled to jsou ty správné Hvězdné války. A navíc se tu tentokrát ještě víc hraje na osudovost, řeší se otázky, kvůli nimž nemohli fandové dospat a objevují se zvraty, které… hele ne. Nebudu kecat. První půlka tohohle odstavce je pravdivá. Vzestup Skywalkera je velkolepá podívaná s rychlým tempem a dobře vypadající a natočenou akcí v atraktivním prostředí. Jenže to tak nějak nikoho nepřekvapí, tohle jsme prostě očekávali a kdyby to tam nebylo, nebo to nefungovalo, bylo by to stejné překvapení, jako kdyby si v Avengers: Endgame superhrdinové s Thanosem všechno vyříkali a pak začala muzikálová scéna. Jako audiovizuální podívaná to je prostě přesně ta špička, jaká to být měla. Jenže pod jejím povrchem není schované nic hezkého.
Ty skoro dvě a půl hodiny totiž tentokrát až na pár výjimek opravdu strávíme s novou generací hrdinů a Abrams se může snažit, jak chce, ale jednoduše nedokáže zamaskovat fakt, že nikdo z nich není ani trochu zajímavý.
Bylo mi jedno, jaká je pravda o rodičích Rey, jestli se povede zachránit Kyla z osidel temné strany síly, co skrývá minulost Poe Damerona a podobně. Všichni hrdinové nových Star Wars jsou totiž naprosto prázdní a nedovedou vyvolat žádnou emoci. Ani pozitivní, ani negativní, prostě žádnou. Snad jen radost z toho, že to celé končí a že už je snad nikdy neuvidíme.
Během dvou filmů se nepovedlo udělat z nich atraktivní charaktery, takže logicky nefunguje jakákoliv snaha o to, aby k nim měl divák nějaký vztah, nebo se o ně třeba dokonce i bál.
Abrams tu navíc porušuje pravidla a nehraje s divákem úplně fér hru. Už úvodní titulky, které vysvětlují, jaká je aktuálně situace „v jedné předaleké galaxii“, působí jako ze zoufalosti vymyšlený twist, díky němuž se opět bude moci hrát na nostalgickou vlnu (což se přejedlo už u sedmičky) a bude to celé dávat alespoň trošku smysl. Navíc přímo za pochodu jsme nuceni zjišťovat, že síla umí to i to, ačkoliv o tom nebyla dřív ani zmínka, a dokonce se tu blbne i s teleportací, protože proč sakra ne.
Je strašně smutné sledovat, jak se Hvězdné války rozpadají tvůrcům pod rukama, protože nedokázali vybudovat základ, na němž by mohli stavět. Základ v podobě postav, na nichž by divákům záleželo, konfliktů, na jejichž řešení by byli zvědaví a tajemství, která by chtěli strašně moc odhalit.
J.J. Abrams tu není v pozici režiséra, jehož úkolem je ságu dotáhnout úspěšně do konce a uzavřít ji tak, aby z kina odcházeli diváci s nadšeným výrazem v tváři. Jeho úkolem bylo uklidit bordel, který si Disney nadrobil svou neschopností posunout se dál, nerozhodností, kam a jak by se Star Wars měly ubírat a zbytečným lpěním na tradici a odkazech na původní filmy.
zdroj: Lucasfilm
Na konci deváté epizody působí Hvězdné války jako udýchaný filmový titán, jemuž nedošlo, že se nemůže spoléhat jen na svou pověst, ale musí se posunout dopředu. A zoufale se mu to nepovedlo, protože neví jak.
U jiného blockbusteru bych byl možná smířlivější. U Hvězdných válek, největší filmové série všech dob, mi ale solidně vypadající velkolepá podívaná s hloupým dějem ke spokojenosti rozhodně nestačí. Ani zdaleka.