V řadě rozhovorů si pak přítomní sdělovali své dojmy. Svěrákovu hračičkovství porozuměli; líbily se jim postavy přírodní říše, jejich dialogy i technické vynálezy včetně rezavých samohybů, v nichž jezdily. Drželi jim palce v honičkách jak vystřižených z amerických velkofilmů, ovšem v tomto filmu kombinujícím loutky a živé herce zmenšených na lesní pěšiny a mýtinky. Dospělí pochopili vtipy určené jejich uším a děti držely palce svému Kukymu.

"Rád bych, aby se v hledišti sešli tatínkové a maminky, kteří ještě dokážou být dětmi, se svými dětmi. Protože ten film jsem nedělal tak, aby mu rozuměly děti, ale aby mu také rozuměly děti. To znamená, že je tam spousta věcí, které jim uniknou a jsou určeny pro dospělé," odpověděl Jan Svěrák ČTK na otázku, koho by rád na projekcích viděl v publiku. Přirovnal to tak trochu ke svým Vratným lahvím, kdy se v kině setkávali šedovlasí s černovlasými, protože děti braly své rodiče do kina. "Tady bych rád, kdyby si tatínkové řekli: to je film, který by mě mohl zajímat. A vezmu na něj kluka, protože můžu," dodal režisér.

Při natáčení pracoval Svěrák s loutkami v přírodě a tím zapojil do hry například ptáky, hlemýždě, lišku, motýly, raka i broučky. V době technologií 3D přistoupil ke své práci originálně: změnil měřítko, příběh zasadil do mikrosvěta a jeho protagonisty udělal dostatečně malé, aby kořeny stromu byly dekorací, světlo v listí dělalo atmosféru a hmyz byl přirozeným komparsem. Tento poklid rozbil akčními honičkami podivných autíček, jejichž rychlá jízda vždy přivolá zimu a tedy i sněžení.

"Původním plánem bylo natočit film v šesti lidech, ale potom se ukázalo, že to bude složitější. Exteriéry jsme hledali dlouho a složitě. Během 14 dnů, co jsme točili jednu ze scén, nám pod jejím dějištěm v nasvíceném a zakrytém prostoru pro loutkoherce vyrostl velký hřib," uvedl oscarový filmař. Spolupracoval s výtvarníkem Jakubem Dvorským, kameramanem Vladimírem Smutným, střihačem Aloisem Fišárkem a především se členy souboru Buchty a loutky. Ti byli při natáčení většinou zahrabáni v důmyslných skrýších přikrytých jehličím, případně oblečeni v profesionální vojenské maskovací obleky zvané hejkal. Postprodukční práce měly za účel odstranit z filmu stopy po vodicích drátech a nitích.

Podle Svěráka je jeho film hlavně pro dospělé, ale děti na něj smí. Vznikl ve spolupráci s producentem Erikem Abrahamem, Českou televizí a společností RWE jako koproducenty. Výsledek bude moci posoudit začátkem července mezinárodní porota karlovarského festivalu, kde bude Kuky uveden v hlavní soutěži.