Triky v tomto případě představovaly z velké části retuš vodicích zařízení loutek. Současně vznikla i upoutávka, která se od příštích dnů objeví v kinech. Kuky se vrací je příběhem šestiletého kluka Ondry (hraje ho režisérův syn), který trpí astmatem, a tak ze zdravotních důvodů musí pryč i jeho oblíbená hračka - růžový medvídek Kuky. Když ji maminka vyhodí do popelnice, začne pracovat Ondrova fantazie, v níž prožívá Kukyho dobrodružství v neznámém přírodním světě.
Svěrák prý původně zamýšlel natočit film v přírodě z pohledu psa, který přežije záplavy. Jak příběh vymýšlel a vyprávěl před spaním synovi, rodily se další postavy včetně Kukyho. Jednou z inspirací bylo výtvarné dílo Františka Skály, který mu poskytl důležité rady, ale rozhodl se projektu neúčastnit. Svěrák pak oslovil Jakuba Dvorského, který také používá přírodní motivy, ale v jiném médiu - tvoří flashové hry (Samorost, Machinarium).
Vznik výtvarné podoby Kukyho se nakonec oproti ostatním postavičkám filmu ukázal jako nejméně problémový. "Kuky se zrodil hned z prvních kreseb," vysvětlil režisér, který jen nějakou dobu zápasil s nutkáním udělat mu více variant výrazu. "Když už se před kamerou nemůže zamračit ani usmát, neměli bychom mít Kukyho veselého, smutného, soustředěného... a nasazovat loutky podle nálady příslušné scény? Pak zvítězila první varianta - když už nemá mimiku, tak ať ji opravdu nemá. Takže se Kuky usmívá skrz celý film ať se kolem děje, co se děje," uvedl režisér v tiskové zprávě.
Postavička Kukyho měří 21 centimetrů, pro natáčení jich bylo vyrobeno osmnáct a vodily se na pevném drátu zespodu. Jen tam, kde to nebylo možné, je vodili shora. Někdy stačil drát jeden, ale když měla loutka chodit nebo hýbat rukama, bylo jich potřeba i pět. Na place byli proto stále dva až čtyři členové divadelního souboru Buchty a loutky.
"Na davové scény to ale nikdy nestačilo, takže s loutkami hrál, kdo měl volné ruce. Pod dekorací podzemní hospody, která má metr na metr, se často mačkalo až deset lidí," uvedla Donátová.
Nejtěžší scénou Kukyho bylo prý šplhání po volném řetězu, kdy měl každou končetinu na starosti jeden herec a sjednotit jejich pohyby nebylo snadné. Stalo se i to, že režisér vymyslel něco neuskutečnitelného. V jedné scéně si měl například Kuky zakrýt oči, protože se už "na tu hrůzu" nemohl dívat. Zjistilo se ale, že má tak krátké ruce, že si dosáhne jen k nosu.
"Museli jsme tedy vyrobit jednoho speciálního Kukyho s prodlouženýma rukama až pod kolena," smál se režisér. Medvídek Kuky se teď připravuje nejen na svou cestu do kin, začátkem července bude uveden v hlavní soutěži 45. ročníku MFF v Karlových Varech.
