Samurajské filmy jsou jedním z nejpříznačnějších proudů japonské kinematografie. Válečnicko-etická filozofie samurajů – privilegovaných příslušníků vojenských kast – ale mnohdy fascinovala i západní tvůrce. Pomineme-li vlnu samurajskými snímky inspirovaných westernů, většinou byla implantována do moderní doby i do odlišného kulturního prostředí: kodexem cti se řídili Delonův zabiják v dramatu Samuraj (1967) i Whitakerův černošský nájemný vrah ve filmu Ghost Dog – Cesta samuraje (1999) a koketoval s ní třeba i Costnerův bodyguard v thrilleru Osobní strážce (1992). Režisér Edward Zwick (Glory, Legenda o vášni) se v historickém velkofilmu Poslední samuraj vydal odlišnou cestou, jež je – stejně jako oba jeho připomenuté snímky – výrazně ovlivněna romantickými představami o „vítězství poražených“. Očima amerického vojáka nahlíží na historicky poslední období samurajů, kteří se – již coby zchudlí, ale ještě nepokoření válečníci – stali po odstranění šógunátu původci řady nepokojů.
Epické drama je zasazeno do roku 1876, kdy se cynický válečný veterán (Tom Cruise), zdecimovaný zážitky z občanské války i z krvavých tažení proti Indiánům, nechá najmout do Japonska, aby vycvičil císařské vojsko sestavené z rolníků, kteří ani netuší, co je puška. Japonské císařství, zmítané ve „válce mezi starověkým a moderním“ v horečnaté snaze odvrhnout odvěké tradice a nahradit je kopií západní civilizace, se totiž cítí ohroženo zbytkem kasty samurajů, kteří po té, co byla zrušena jejich privilegia, odmítli vrátit své meče a začali bojovat proti vladařovu vojsku i proti industrializaci země. Americký důstojník je hned během prvního střetu se samuraji zajat a odvezen do jejich vesnice, neboť jejich hrdý a inteligentní vůdce (Ken Watanabe) chce „poznat svého nepřítele“. A ačkoli voják samuraje zpočátku vnímal jen jako divochy s lukem a šípy, začne se s nimi sbližovat a obdivně se učit ovládat nejen jejich rituální techniku meče, ale především morální kodex válečné cti, disciplíny a respektu k protivníkovi.
Vzletně koncipovaný snímek je vlastně western v samurajských kulisách, který v mnohém připomíná akčněji laděný Tanec s vlky („civilizovaný“ bělošský hrdina začne chápat, respektovat a poté přejímat kulturu „divochů“). Vývoj ústředního hrdiny, jenž obrátí meč proti svým chlebodárcům, je věrohodný: rozčarovaný voják kompenzuje své trauma (trestná výprava, při níž byly povražděny indiánské ženy a děti) ve snaze získat na bitevním poli znovu ztracenou čest. (V tomto ohledu mají symbolický význam odkazy na dvě bitvy: na krveprolití u Little Big Hornu v roce 1876, kde napadení Indiáni zmasakrovali kavaleristy ostře kritizovaného generála Castera, a bitva u Thermopyl, ve které roku 480 před Kristem hrdinsky padlo tři sta řeckých vojáků v sebevražedném boji proti přesile Peršanů.) Film mísí historické dobrodružství s melodramatickou romancí a v syrových detailech snímané bitevní scény a la Statečné srdce (jeho kameraman John Toll natočil i Posledního samuraje) s bezmála filozofickým rozjímáním. Tyto rozpravy ale přece jen většinou zůstávají na povrchu a rámují je dějové obraty připomínající spíš mayovky (motiv zraněného cizince, jehož nepřátelé odvezou do své vesnice, kde o něho pečuje sestra náčelníka, jež se do něj zamiluje, až nápadně připomíná Vinnetoua). Překvapivé meditativní podtexty devalvuje i finále, které přijímá patetická klišé hollywoodských válečných snímků (obdivné vzdávání pocty padlým hrdinům ze strany nepřátel) a v závěru sklouzává do zcestné sentimentálnosti.
Se zmíněnými režijními opusy Kevina Costnera a Mela Gibsona film sbližuje i sebestřednost hlavního protagonisty. Tom Cruise snímek sice nerežíroval, ale podílel se na jeho produkci. Marnotratné scény, v nichž jeho silueta přesně ladí s rudým západem slunce na pozadí, nebo v nichž s dlouhými vlajícími vlasy mává obnaženým mečem na koni, působí až narcistně. Ačkoli Tom Cruise jinak neodvádí špatný výkon, v roli samurajského vůdce jej přehrává Ken Watanabe. Jeho postava je daleko komplikovanější (bojuje sice proti císařovým vojákům, z loajality vůči vladaři by ale pro něj obětoval život) a vyzařuje z něj charisma kurážného a čestného bojovníka, jehož bychom snad mohli zahlédnout i mezi samuraji z Kurosawových filmů…
