Yoji Yamada, nestor japonské kinematografie, ve svém prvním historickém snímku Tasogare Seibei (The Twilight Samurai) vypráví příběh samuraje tak, jak nebývá zvykem. Že se mu záměr zdařil, potvrzuje, že v japonském Top 10 se snímek udržel od 2.11. až do ledna a byl nominován na rekordních 13 výročních japonských filmových cen.

Samuraj Seibei přezdívaný „Soumrak“ (oduševnělý Hiroyuki Sanada) žije v polovině 19. století, za soumraku vlády dynastie Edo. Soumrak, ač udatný šermíř, má v hierarchii řádu nízké postavení. Nosí otrhané hadry a na bojovnickou slávu ho neužije. Po práci, kdy většina jde za zábavou, on míří domů- za dvěma dcerami a dementní matkou. Žena zemřela a jemu zbyly dluhy a nechuť k práci.

Yamadovo klasické, pomalé vypravovací tempo, kdy nerušeně sleduje všední samurajskou práci, vytváří napětí a kontrast s vnitřním Soumrakovým neklidem.

Jednou za Soumrakem přijede Tomoe (Rie Miyazawa), láska z mládí a žena jeho nejlepšího přítele. Když si pro ni přijde opilý manžel, Soumrak ho v souboji spráská pouhým dřevěným mečem. Ten pravý musel prodat kvůli dluhům. A každý ví, jak je pro samuraje důležitý jeho meč.

Ač by Soumrak rád zůstal s Tomoe, není schopen jí to říct. Naopak ona kývne jinému a předáci klanu Soumraku přikáží, aby se utkal se Zenemonem Yogem (tanečník butó Min Tanaka), který se ukáže být stejným lůzrem, jako Soumrak.

Souboj těchto dvou je estetickým vrcholem filmu, a to zejména díky fyzickým dispozicím obou herců-tanečníků.

Mě osobně Tasogare seibei, čili Soumrak samuraje, přišel snad až moc rozvláčný. Způsob vyprávění je sice ve shodě se starými japonskými mistry, jako Kurosawa, či Ozu, ale na esej tam pro mně bylo příliš děje a na přitažlivý příběh zase malý důraz. I tak je ale Yamadův anti-samurajský příběh dílo, na které jen tak nezapomenete.