Porota je velice solidní soudní thriller. V Americe se po tomhle žánru můžou bůhvíproč utlouct a i Porota v tamních kinech zaznamenala velmi solidní úspěch. Tuzemské divácké preference tímhle směrem vyprofilované až tak silně nejsou, a snad i proto Bontonfilm vysílá Porotu do kin až po několika odkladech premiéry a v počtu pouhých jedenácti kopií - což při tak hvězdném obsazení (Hoffman, Hackman) není věru mnoho.
Přitom si Porota zaslouží poměrně vřelé doporučení. Je další z řady adaptací konspiračních soudniček autora bestsellerů Johna Grishama, podle jehož knih vznikly filmy jako Firma, Vyvolávač deště nebo Případ Pelikán, tedy samé neurážlivé, příjemné, mainstreamové kousky. Obsahuje smyslupný, i když pochopitelně ne neděravý příběh, který chvátá kupředu v tempu tak akorát divokém, aby měl člověk pocit, že musí dávat pozor, ale aby zároveň o nic nepřišel. Dějové zvraty jsou příjemné v tom smyslu, že na jednu stranu přicházejí v očekávaných chvílích, ale zároveň story stáčejí do nečekaných zákrut. Nechybí vypjaté soudní scény (pochopitelně), pohled do zákulisí (scény z místnosti, kam si chodí porota oddychnout, patří k nejzábavnějším), bitky, honičky, loupeže... Téma - "soudy jsou příliš důležité na to, aby o nich rozhodovali porotci", jak praví slogan - je ve spojení s motivem zneužívání technologie pro "krádež" soukromí taky docela originální a zajímavé. Svou roli hraje i napjatá, zpocená, mysteriózní atmosféra New Orleans, kde se film odehrává. A navíc je tu ten skvělý casting. Gene Hackman ve své třetí "grishamovce" maluje standardně kvalitní portrét profíka, který má věci na háku, dokud... je tam mít přestane. Dustin Hoffman si dějově nepříliš důležitou, nicméně nezbytnou roličku žalobce střihnul s odpustitelnou rutinou a během svého sóla na téma "starý poctivec věří slepé spravedlnosti" oprávněně strhává veškerou pozornost na svou personu. Rachel Weisz jsem v Porotě viděl snad poprvé v životě opravdu hrát - a největším překvapením se pro mě stal John Cusack, jenž tu osciluje mezi strohou, unavenou úsporností "civilní" části své role a barevnými hereckými etudami, kterými popostrkává soudce i ostatní členy poroty tam, kam zrovna potřebuje.
Jenže: je tu jedno velké "jenže". Typické americké soudní drama se obvykle doslazuje koňskými dávkami patosu, a Porota bohužel není výjimkou. V momentě, kdy všechny ty hry na kočku a na myš (a že jsou opravdu zábavné a chytré, pokud jsem to ještě neřekl) dospějí k poslední kličce, se film otočí břichem nahoru a stane se z něj jen další načančaná mrtvolka nafouklá slzopudnými řečmi o spravedlnosti. A nechtějte po mně, abych vám řekl, co že to vlastně Nick s Marlee svým počínáním sledují; jen byste se mi smáli.