Soudní dramata jsou v americké kinematografii velice oblíbeným tématem, zákulisí soudního jednání, střety žalující strany i obhajoby, pokusy ovlivňovat porotu odjakživa přitahují pozornost. Často jsou však zdůrazňovány vnější atributy napětí a kriminálních zápletek, jen v těch nejambicióznějších výpovědích narazíme na pokus postihnout nitro lidí spjatých se soudní síní (stačí si vybavit dodnes nestárnoucích Dvanáct rozhněvaných mužů, kde se podrobně rozebírá, jak obtížně se ozřejmuje nikoli samotná pravda, ale jen pouhá pravděpodobnost). V novém americkém snímku Porota, který vznikl podle bestselleru Johna Grishama (autor se proslavil právě soudními dramaty), rozpoznáme snahu balancovat mezi atraktivní "podraznickou" zápletkou a naléhavým společenským poselstvím, dnes aktuálnějším než kdykoli dříve. Ačkoli dodatek v ústavě zaručuje každému Američanovi právo nosit zbraň, znepokojující nárůst vražedného násilí podnítil sílící protesty a volání po nějakém omezení. Tento problém již vášnivě řešil zaujatý dokument Bowling for Columbine, a znovu se nastoluje v Porotě.
Vdova po muži, jenž zemřel při hromadném masakru, zažalovala přímo cynického výrobce zbraní, který vražedné nástroje bez zábran a komukoli prodává, hledě si jen zisku. Kdyby byl výrobce uznán vinným, vytvořil by se tak rozhodující precedens. Soudní při reprezentují dva protivníci: zbrojaře hájí protřelý Rankin Fitch (sarkastický Gene Hackman se netají jeho cynismem i hamižností), pozůstalou paní zastupuje idealistický Wendel Rohr (Dustin Hoffman nepříliš vynalézavě opakuje zklidnělou studii poctivého muže, nezištně zaujatého dobrou věcí), jenž nakonec odolá pokušení vyhrát nečestně. Ale pozornost se upíná především na Nicholase Eastera (John Cusack svého hrdinu obdařil zprvu znepokojivě zištnými náznaky), jenž je vybrán jako jeden z porotců, a jeho milenku Marlee v podání Rachel Weiszové, kteří rozpoutají podivnou vyděračskou hru. Oběma stranám nabízejí vítězství, pokud zaplatí dostatečný obnos, neboť prý dokáží zmanipulovat rozhodování poroty...
Grisham i autoři scénáře pojednali svůj příběh podle předem očekávatelných zápletek. Přehledně vrství jednotlivé zvraty, dovolují jednotlivým aktérům promlouvat přesně podle potřeb postupného dramatického zauzlování. Někdy však sahají po zbytečném komplikování (zejména motiv důmyslných spiklenců, kteří svým jednáním přesahují obě strany pře, sledujíce přitom vlastní zájmy, je silně poplatný romantickým historkám o dlouho připravované odplatě). Kresba jednotlivých figur je vcelku přehledná, případné pochyby se postupně vyjasňují, zastávané postroje tříbí. Třeba vzrušená výměna názorů mezi oběma advokáty, zosobňující střet mezi etikou a bezohledností, je velice tezovitá, i když právě zde zazní upozornění na základní rozpor mezi literou zákona a právem nevinných lidí na život.
Jeden postřeh však musíme ocenit: až mrazivě vyhlížejí scény, kdy si mocná výrobní korporace nechává vypracovat podrobné rešerše o jednotlivých porotcích, hledá jejich zranitelná místa, aby na ně mohla činit nátlak. Neštítí se prohledávat byty ani vyhrožovat. Ilegální počítačové centrum vybavené špičkovou informační technikou dokonce dokáže sledovat i dění v soudní síni a na dálku řídit i konání právníka vystupujícího v soudní síni.
Režisér Gary Fleder zvolil pozvolné tempo vyprávění, opírající se dialogické výměny, ale také o akční prostřihy, spojené s pronásledováním nepohodlných osob. Obrazová složka upřednostňuje potemnělé, hebce sametové tóny, ať signalizují ušlechtilou starobylost interiérů nebo zvlhlé počasí. Nevtíravý hudební doprovod, bezpříznakově provázející jednotlivé výjevy, však upoutá stěží. Postupně převáží žánrové stereotypy, rychle odbourávající životnou apelativnost. Narozdíl od již zmíněného filmu Bowling for Columbine tak převládne kalkulativní vypočítavost, která závažný jev využila k ušlechtile se tvářící morálce, neuměle zahlazující pohádkovou tezovitost svého sdělení o potrestané zlotřilosti.
