JESSICA LANGEOVÁ - PROFIL HEREČKY
Cesta ke slávě charismatické Jessicy Langové nebyla vůbec jednoduchá a přímá. Ke statutu jedné z nejrespektovanějších dramatických hereček přicházela postupně, film od filmu. Vedle "klasických" životopisů jejích hollywoodských kolegyň je ten její poměrně pestrý a nejednotvárný. Od jiných filmových hvězd se liší také prioritami, kromě filmové kariéry má důležitou roli i rodina a divadlo.
Na svět přišla v roce 1949 v městečku Cloquet v Minnesotě, její otec zde pracoval jako obchodní cestující. Po střední škole získala výhodnou možnost studovat umění na Minnesotské univerzitě, kde strávila dva roky na stipendiu. Její ambice však byly o něco vyšší - následovala vysněná cesta do Paříže, kde vystudovala herectví. Po návratu do New Yorku se chvíli živila jako servírka a modelka, dokud ji nepotkala první šance proniknout do velkého světa filmu - získala jednu z hlavních rolí v remaku slavného sci-fi hororu King Kong (1976). Po velmi rozporuplném přijetí filmu se na tři roky stáhla do ústraní, aby na cestu k popularitě mohla vyrazit znovu - tentokrát však po malých krůčcích a s větší obezřetností.
Díky romantické epizodě s režisérem Bobem Fossem si zahrála v později proslaveném muzikálu All That Jazz (1979), ztvárnila postavu anděla smrti. Zanedlouho si jí všiml režisér Bob Rafelson a obsadil ji do role svůdné servírky, kterou vytrhne ze stereotypu manželského života charismatický tulák Jack Nicholson v nezapomenutelném milostném dramatu Pošťák vždycky zvoní dvakrát (1981). Pro další hereckou kariéru Langové to byl zlomový okamžik, pookřála i do té doby nepříliš spřízněná kritika. Následovala hlavní postava Frances ve stejnojmenném filmu z roku 1982. Kromě nominace na Oscara jí zkušenost s Frances přinesla i životního partnera - herce a dramatika Sama Sheparda, pozdějšího otce dvou ze tří dětí Langové. Ve stejný rok si zahrála i začínající seriálovou herečku Julii po boku Dustina Hoffmanna alias Tootsie - získala zasloužený první zlatý glóbus za nejlepší vedlejší roli.
Žánrově se Langeová nikdy výrazně nevyhraňovala, přesto měla vždy daleko k typu "univerzální" herečky. Po úspěšné zkušenosti z All That Jazz se vrátila k žánru hudebních filmů v roli zpěvačky Patsy ve snímku Karla Reisze Sweet Dreams (1985). Čtyři roky na to vystoupila jako cílevědomá právnička, která znovu hledá vztah k otci - Music Box (1989), dva roky poté se objevuje jako nesnesitelná paní domu ve Scorseseho Mysu hrůzy (1991).
Následuje role mentálně labilní ženy v Richardsonově dramatu Blue Sky (1994). Odtud si odnáší druhou hlavní cenu Akademie za nejlepší ženský herecký výkon. V roce 1997 se po boku Michelle Pfeifferové a Jennifer Jason Leighové objevila v adaptaci Smileyovy hry A Thousand Acres, o dva roky později se si zahrála v adaptaci shakespearovské klasiky Titus.
Může se zdát, že Langová účinkuje vzhledem ke své popularitě ve filmech spíše sporadicky, je to dáno právě rozvržením jejích priorit. Nikdy nechtěla zanedbávat ve prospěch filmové kariéry rodinu a nikdy se také nechtěla vzdát účinkování v divadle. Odtud si počátkem devadesátých let přinesla velký respekt díky hlavní roli ve Williamsově hře Tramvaj do stanice Touha (ta se dočkala v roce 1996 televizní adaptace, za níž Langová dostala další Zlatý glóbus). Rok 2003 byl pro Langovou - po takřka tříleté pauze od Prozac Nation (2001) velmi nabitý. Vedle TV hry Normal, kde ztvárnila roli ženy muže, který podstoupil změnu pohlaví, se objevila jako Sandra Bloomová, jedna z hlavních postav v Burtonově Velké rybě a úžasným způsobem sehrála roli zestárlé a neúspěšné televizní producentky po boku Boba Dylana v hudebním snímku Inkognito. V letošním roce Langeová účinkuje ve Wendersově snímku Nechoď klepat na mé dveře a v tragikomedii Jima Jarmusche Zlomené květiny.
