Zlodějské filmy jsem měl vždycky rád. Ten mix napětí, dramatu i komedie byl povětšinou namíchán velmi chytře, takže když Charlie Crocker vymyslel svoji první italskou práci, byl jsem v sedmém nebi. Nevadila mi ani jedenáctka Dannyho Oceana a to prosím jak ta šéfovaná Frankem Sinatrou, tak i ta nesourodá parta vedená Georgem Clooneym. V takovém filmu si jako tvůrce můžete dovolit téměř cokoliv. Snesu cokoliv, takže když se před časem rozhodl Ben Stiller a Eddie Murphy ukrást auto z posledního patra věžáku pro bohaté, nad logikou jsem si lámal hlavu jen chvíli. Doma jsem zjistil, že to prostě možné je. Snímek Podfukáři si hraje s divákem na kočku s myší. Nahání nás vtipem, sexy zápletkou a nabízí nám k zamilování družinu tak nesourodou, že i Oceanova skupina působila jako jednovaječní sourozenci. Jenže tenhle film má chyb jako máku. Je zoufale okázalý, což znamená, že se díry ve scénáři snaží maskovat dobrým obsazením a drahými věcmi kolem a navíc se krkolomným způsobem snaží tlačit do hlav otupělých diváků poselství o chudých a bohatých. Zcela zbytečně je tak skupinka zlodějů pasována do rolí novodobých Robinů Hoodů.
Isla Fisher ve filmu Podfukáři
zdroj:
Bontonfilm
A nyní vyhlašujeme soutěž o nejméně sympatického lumpa
Vyprávěl jsem známému příběh Podfukářů a dostávalo se mi velmi nejapných a vulgárních reakcí. Problém byl v tom, že jsem mu při sledování filmu vstupoval do děje a velmi přesně předpovídal, co se v následujících pěti deseti minutách na plátně stane. Někdy jsem se dokonce trefil o notný kousek dál. Spekulace o tom, zda film má, nebo nemá žádný potenciál, bych okamžitě začal trestat výpraskem na holou a doživotním zákazem sledovat nějaké filmy v budoucnosti. Podfukáři jsou výpravnou podívanou, které však na lacinosti neuberou žádné z těch grandiózních efektů. Morgan Freeman hraje pořád stejně, kdyby ve snímku mohl nadzdvihnout nějaký kámen a najít pod ním mapu, udělá to. Populární Jesse Eisenberg v roli J. Daniela Atlase nehraje, ale vypadá, že se každou chvíli ponoří do role Zuckerberga. A takhle bych mohl pokračovat. Louis Leterrier není špatný režisér, za takové rutinéry, kteří umí pracovat s vysokým budgetem, Hollywood královsky platí. Moc nad předlohou nepřemýšlí, ale vše dokáží dokonale zabalit a prodat.
Mark Ruffalo ve filmu Podfukáři
zdroj:
Bontonfilm
V tomto ohledu jsou Podfukáři vlastně královskou zábavou. A nyní tedy vyhlašujeme soutěž o nejméně sympatického lumpa. A také se podívejme na zoubek metodám, kterými se na plátně ohání F.B.I.. Tak tedy… Ne, slíbil jsem¨, že neprozradím jedinou zkroucenou scénku, která na první pohled vždycky vypadá efektně, posléze v ní najdete neuvěřitelné množství děr. Prý se nad tímto žánrem nemá přemýšlet, prý se má divák jenom bavit. Jenže, do hajzlu, kde je alespoň jediný náznak nadsázky. Celé to zavání pokusem o smrtelně vážně míněný film, v němž ti talentovaní kradou bohatým, protože to snad nějakým způsobem zlepší společnost. A nejhorší na tom, že Leteriertoimu snad i věří.
