Poslední dny Hitlerova panství již zachytili mnozí filmaři a do titulní role obsadili špičkové herce - třeba Aleka Guinnesse nebo Anthonyho Hopkinse. Nyní se tímto tématem zabývá Pád Třetí říše a Adolfa Hitlera v něm ztvárňuje švýcarský herec Bruno Ganz. Už před jeho uvedením se o něm obsáhle psalo, často s pochybovačnými podtexty - pisatelé vytýkali hlavně soucitný pohled, který prý z Hitlera snímá rozměr masového vraha.
Režisér Bernd Eichinger se - mimo jiné - inspiroval vzpomínkami Hitlerovy sekretářky Traudl Jungeové. Tu, jako mnoho jiných, podmanila Vůdcova osobnost. Proto je ve filmu obsažen rozpor mezi snahou o objektivní rekonstrukci posledních dnů Třetí říše, jak se odráží v konfliktech i bezradnosti nacistických špiček, a v mnohém naivním, ba obdivným pohledem pisatelky. Traudl (Alexandra Maria Laraová) se tak nakonec stala jednou z postaviček, které zaplňují rozlehlý betonový komplex říšského kancléřství, kde se příběh převážně odehrává. Film přitom ukazuje i ty události, jichž se Traudl sotva mohla účastnit.
Pád Třetí říše zachycuje agónii agresivní mocnosti, hynoucí v sevření ruských jednotek, ukazuje vzájemné osočování jednotlivých pohlavárů i dopad bezbřehého fanatismu. Jedině ten dovolí vyslat se zbraní v ruce ještě nedospělé děti, umožní popravy lidí, kteří se provinili pouhou skepsí či snahou uniknout z tenat hrozící smrti. Působivě je postižena psychopatická záliba v představách všeobecného zmaru. Hitler i Goebbels se opájejí myšlenkou, že národ, který nedokázal ve válce zvítězit, si nezaslouží přežít. A to nejsou zmíněna všechna zvěrstva (například zatopení berlínského metra), jichž se zmírající režim dopustil. Na druhé straně překvapí mimořádná korektnost v zobrazení útočících ruských armád: nepadne ani zmínka o nějaké pomstychtivé bestialitě, zcela stranou je ponecháno hromadné znásilňování.
Eichinger se soustředil nikoli na zuřivé boje o snad každou ulici zničeného velkoměsta, ale na selhávání těch, kteří svůj národ měli vést. Hitler dokonce opakovaně - se zbytečnou teatrálností - vyslovuje uspokojení z vyhlazení Židů, svádí na ně všechny nesnáze Německa. Snad ani u jediného z nacistické špičky se neozvalo svědomí, ba ani pocit odpovědnosti za zkázu a utrpení vlastního národa.
Hitler, již zcela vzdálen reálnému stavu, stále věří v zázračný obrat, jeho suita zvažuje, jak se zachránit, objevuje v sobě ochotu jednat se Spojenci. Všude vládnou bezuzdné večírky a opíjení, jejichž aktéry jako by opustil pud sebezáchovy. Záliba v okázalé morbiditě vrcholí strašlivým činem Goebbelsovy ženy (Corinna Harfouchová), která chladnokrevně zavraždí všechny své děti.
Pád Třetí říše se samozřejmě soustředil na Hitlerovu postavu (a jeho sekretářku), na nejvyšší generalitu. Ale vedle nich akcentuje i mladičkého člena Hitlerjugend, jenž po ztrátě své rodiny zažije kruté vystřízlivění, nebo šéflékaře-plukovníka Schenka, marně se snažícího bránit zbytečným zvěrstvům. Vesměs jsou to ovšem ploché, jednoúčelové figurky. Nad vším vládne svrchovaná herecká studie, kterou předkládá Bruno Ganz: jeho Hitler střídá širokou škálu projevů od skleslosti až po zuřivé výbuchy vzteku. Skvěle postihl jeho gesta i třes ruky držené za zády, i přihrbené držení těla. Střídá nasazení hlasu od hebkého pohlazení k nepříčetnému řvaní, když pěstí buší do stolu a maniakálně požaduje popravení každého, kdo se vzepře jeho rozkazům. Ganz přitom ani na okamžik nesklouzne k laciné karikatuře běsnícího šílence, tak často ve filmech vídané.
Film působivě evokuje prostředí věčně ztemnělého bunkru, kde bliká osvětlení, jehož dlouhé úzké chodby připomínají ponorku uvízlou na mořském dně. Do obrazů snímaných Rainerem Klausmannem téměř vůbec nezasvitne sluneční paprsek; průhledy na bojiště přicházejí za soumraku či v noci. Věrohodně je zpodobena i stahující se smyčka Rudé armády. Od počátku je slyšet ohlušující dělostřelba, která se pozvolna, ale nezadržitelně přibližuje, až začíná vnikat i do krytu.
Tvůrci nevysvětlují, co předcházelo strašlivému válečnému konfliktu, jehož epilog popisují, pro jistotu však do závěrečných titulků vsunuli údaje o padesáti milionech padlých, o židovských obětech, o dalších osudech sporných nacistických hrdinů. Vyprávění završují výpovědí skutečné zestárlé Traudl, která příliš pozdě přiznává, že ani naivním mládím nelze omluvit lidské selhání...
