Zdolávání výškových budov bez jištění je dnes doslova na denodenním pořáku. Internetové stránky jsou tak plné záběrů z kamer na helmách mužů a žen, kteří v nevyřčené soutěži potají zdolávají rozestavěné mrakodrapy, až se tématice už média ani nevěnují. Ještě dekádu, dvě nazpět přitom za podobného "šílence" platil pouze "reálný Spider-Man", lezec Alain Robert. Jenže ještě před ním tu byl první pokořitel Philippe Petit.

zdroj: tisková zpráva

Jako syn armádního pilota a autora, Petit narozený v roce 1949 miloval výšky už od nízkého věku. Od 16 let se poprvé odvážil zkoušet chůzi po laně, veškeré úkony s ní související, jako výskoky nebo kotrmelce, se přitom naučil sám. Nebylo to bez obětí - Petit byl kvůli mizerné docházce postupně vyloučen z pěti škol - mělo se to však časem vyplatit. Jenom rok poté, co s chůzi po laně začal, v sedmnácti letech, totiž svou pozornost upřel na tehdy teprve budovaná dvojčata Světového obchodního střediska.

Šestiletá příprava na Petitův nejslavnější kousek se neobešla bez potu, dřiny a dolarů. S pomocí finančního mecenáše, kterým se stal německý žongléř Francis Brunn, by se Petit neobešel. Ruku k dílu však přidal třeba i fotogram Jim Moore, který pro Petita pronajal helikoptéru k obletu budovaného mrakodrapu. Petit sám rovněž usilovně trénoval na různých jiných slavných stavbách, aby si osvojil balanc vůči větrům ve vyšších polohách – na lanu tak přelezl mezi věžemi katedrály Notre Dame i pilíři mostu v Sydney. Vše z toho však bledlo vedle kousku ze 7. srpna 1974, kterému se začalo přezdívat „umělecký zločin století“.

Zemeckisův comeback?

Petit na kousek na Světovém obchodním středisku samozejměneměl povolení, nahoru se ostatně dostal také trikem. K jeho kejklířskému vystoupení, které vyděsilo všeny lidi okolo mrakodrapů, proto byla brzy přivolána policie, která zvažovala ho z lana shodit i vrtulníkem. Nakonec Petit slezl až poté, co začalo pršet. Byť byla z kousku globální senzace, úřadům se přesto nelíbila. Zprvu se zdálo, že Petit bude čelit vyšetřování, nakonec se ale úřady stáhly a nařídily mu pouze nutnost vystoupit pro děti. Petit i poté mnohokrát performoval před živým publibem a dostal rovněž místo v newyorské Katedrále sv. Jana, taktéž místu dalších vzdušných kousků.

zdroj: Archiv

Nakonec je tak vlastně zvláštní, že se Petitova nezemského příběhu filmaři ujali až nyní - i když dodnes vzniklo několik dokumentů, včetně oscarového Man on Wire (2008), hraný snímek zatím žádný. Režisér Robert Zemeckis by přitom pořádný trhák potřeboval jako sůl. Jeho posledním výraznějším filmem byl Trosečník z roku 2000, poté se Zemeckis na několik následujících filmů přimkl k nepříliš úspěšným digitálním experimentům (Beowulf, Polární expres). Před třemi lety sice příjemně překvapil hraným thrillerem Let, i ten byl ale sotva mírně nadprůměrnou podívanou. Mírně pohádkově šmrncnutý Muž na laně má tak šanci využít jak to nejlepší ze Zemeckisovy digitální průpravy, tak i exotična jeho předešlé tvorby.

zdroj: tisková zpráva

I z tohoto důvodu působí ona historka o zvracejících divácích při bližším náhledu spíše jako marketinová vějička – nevolnost totiž má na triku každý dobře natočený snímek o výškách, nedávno například i Gravitace. Impresivní režijní práci ale Muži na laně přiznávají i zahraniční kritiky. Ani účast skutečného Petita, který při natáčení pomáhal s tréninkem Josepha Gordon-Levitta a ve filmu provádí příběhem, celkový dojem rozhodně nekazí. Jestli to bude stačit „jenom“ na zajímavý filmový zážitek, či i na Oscara, se však teprve uvidí.