Grace Patricia Kelly se narodila v listopadu 1929 a její život se stal příkladem ztělesněného snu pro celou její generaci. Není se čemu divit, vždyť za svého života se stala populární a Oscarem oceněnou herečkou, do polštáře šeptaným sex symbolem 50. let (slušně jim říkáme „módní ikona“) i monackou kněžnou. Její smrt je navíc zahalena podobným oparem tragédie jako v případě princezny Diany, jejíž život naplňoval podobná témata jako ten Grace Kelly.
Grace toho stihla skutečně hodně, cesta do reflektorů však rozhodně nebyla běžným příkladem vzestupu „self-made woman" vypracované od nuly. Jako dcera trojnásobného olympijského veslaře měla Grace poněkud náskok, dále navýšený díky kontaktům svého strýčka, průměrného scénáristy a režiséra Georga Kellyho. Nejprve vyznávala modeling poválečného střihu, v němž se spíše než o popularitu hrálo na ušlechtilý vzhled, následně si získala herecké ostruhy v divadle. Odtud byl už jen krok do světa Hollywoodu.
zdroj:
tisková zpráva
Byla to krásná žena, která zmizela z filmového plátna pro lásku k bohatému šlechtici. Taková pohádka už se jen tak nevidí.
První významnější filmovou rolí pro ní byl western V pravé poledne, po níž získala sedmiletou smlouvu se studiem MGM. Následně se mihla třeba v dobrodružném Mogambu. Přijetí role tehdy okomentovala tím, že pro film měla tři důvody: Johna Forda, Clarka Gable a skutečnost, že se díky němu mohla podívat do Afriky. Krom něj si však později připsala i důvod čtvrtý, totiž Zlatý glóbus a nominaci na Oscara. Později si Grace velmi oblíbil Alfred Hitchcock, s nímž natočila hned tři snímky – Vraždu na objednávku, Okno do dvora a Chyťte zloděje.
Film byl i způsobem, jakým se seznámila se svým budoucím monackým chotěm. Stalo se v rámci fotografování v Monacu během filmového festivalu v Cannes v roce 1955. Grace tehdy randila s francouzským hercem Jeanem-Pierrem Aumontem. Navzdory katolické výchově to nebyl její první slavný nápadník. Po setkání v Monacu si však začala dopisovat se zdejším následníkem trůnu princem Rainierem III. Princ tehdy neoficiálně hledal manželku – vlivem 30 let starých úmluv totiž mělo Monaco připadnout Francii, pokud by Rainier neměl nástupce.
Kontroverzní dohra
Rainier se koncem roku 1955 vydal na cestu do Ameriky – oficiálně v rámci běžné cesty po zemi, ve skutečnosti se však setkal s Grace a její rodinou. Po třech dnech ji pak nabídl sňatek a očarovaný svět se náhle připravoval na "svatbu století". Ta přišla skoro přesně rok po seznámení. S přijetím svého titulu kněžby se zároveň rozhodla ukončit svou hereckou kariéru. Bylo ji při tom pouhých 26 let. Spolu s princem Rainerem nakonec měla tři děti.
zdroj:
tisková zpráva
Typově si jsou obě dámy hodně podobné. Populární herečka Nicol Kidmanová chvílemi vypadá, že legendární Grace z oka vypadla.
Byla by to klasická pohádková zápletka, nemít černou dohru necelé tři dekády po „svatbě století“ v podobě tragické smrti monacké kněžny. Ta nastala 13. září 1982, když Grace jela se svou dcerou Stéphanie z Francie do Monaca a dostihla ji mrtvice, jejímž následkem s vozem havarovala. Nehodu přežila, zranění však nebyla sloučitelná se životem a drhý den později byla odpojena z přístrojů. Její dcera přežila bez vážných následků, což se stalo předmětem konspiračních teorií na dlouhé roky dopředu. Snaha vidět ve smrti Grace Kelly něco více než jen souhru nešťastných náhod se ostatně podobá jak pozdější smrti princezny Diany, tak je možná i projevem kontroverze, která provází její nynější životopisný film.
Ten by teoreticky měl být optimálním dílem – v hlavní roli se představí Nicole Kidman v režii Oliviera Dahana, francouzského režiséra velmi povedeného životopisného snímku Edith Piaf. Snímek je však kritizován i samotným Monakem a to rovnou ústy Alberta II, nynějšího knížete a syna Grace. Tomu vadí údajné nepřesnosti.
Mezi ně může patřit jak možný ostřejší popis poměrů v královské rodině – faktem totiž je, že princ Rainer po svatbě zakázal v Monacu promítání Graceiných filmů, stejně jako že ji spolu s veřejným míněným nakonec několikrát odradil od návratu k herectví. V roce 1962 ji o účast na svém novém filmu přišel požádat Hitchcock. Stěží lze však popsat pobyt Grace Kelly jako zlatou klec, ona sama ostatně měla vliv na monacké kulturní projekty a dost možná i na úpravu ústavy z roku 1962.
zdroj: bontonfilm.cz
Filmaři sami se netají tím, že je snímek Grace, kněžna monacká pouze inspirovaný skutečným příběhem, a do značné míry jej rozkresluje skrze fiktivní zápletky. Právě to však může do značné míry zkazit jeho apel – to však pouze za předpokladů, že divákům mimo Monaco půjde o skutečný život Grace Kelly, nikoliv jeho romantickou podobu.
