Polovina osmdesátých let byla obdobím, kdy se o AIDS mnoho nevědělo. Choroba se velmi často spojovala především s gay komunitou, v níž také sbírala své první oběti. Léčba byla navíc v plenkách a léky prodlužující život ještě neexistovaly. Ron Woodroof (McConaughey) byl jedním z těch, kteří se nemocí nakazili a smutnou zprávu se dozvěděli tím nejméně taktním způsobem. Holt léta osmdesátá. Klub poslední naděje je jeho příběhem. Popisuje poslední životní etapu muže, který se živil jako elektrikář, občas rajtoval býky v rodeu a díky drobnému zranění v šarvátce se dozví, že je vlastně ve smrtelném tažením a zbývá mu asi 30 dní života.
zdroj: Archiv
Boj obyčejného jezdce rodea
Jenže Ron možná jako zdravý nebyl nejlepším chlápkem, ale dokázal se zachovat jako silná osobnost, když zjistí, že mu teče do bot. Odmítá se smířit s tím, že by prostě měl jen tak umřít. V USA bohužel nejsou k dispozici léky potlačující příznaky choroby, ale v Mexiku již ano. V Americe totiž nejsou schválené a jsou považovány vlastně právnickou hantýrkou za drogy. Ron už nemá co ztratit. Vyráží do Mexika, aby si nakoupil život. Z obyčejného chlápka se stává člověk, který pašuje přes razantní odpor úřadů léky a stává se nadějí pro mnoho nakažených. Společníkem se mu stává Rayon - transexuál sdílející podnikavého ducha s jezdcem rodea. Pouští se do kšeftu, který jim má vydělat nějaké ty peníze a navíc zachránit pár životů. Ron Woodroof byl Oscarem Schindlerem nakažených s AIDS. Neměl sice žádný seznam, ale chtěl nejprve zachránit sebe, aby se nakonec díky nefungujícímu systému, který nemocné s HIV nepovažoval za hodné pohledu, stal zachráncem. Režisér Jean-Marc Valée k tématu nepřistupoval jako ke tklivému příběhu, v němž musíme od začátku do konce slzet. Takový přeci život není.
Herecký koncert komediálního herce
Dokázal ukázat, že dobré skutky mohou vzniknout jako náhoda. Ron Woodroof je nejlépe zahranou postavou dříve jen komediálního herce Matthewa McConaugheyho. Přesto i v této postavě se najde kus té legrační a ironické bestie. V jeho očích nenajdeme odevzdanost s osudem, ale jen pořádnou odhodlanost. Ten smutek tam je také, ale jen tak mimoděk. Všichni přeci víme, jak to celé dopadne. Dallas Buyers Club je jeho životním dílem, je to klub smrtelně nemocných lidí platících měsíční příspěvky, díky nímž získávají přístup k nelegálně pašovaným lékům. Proměna obyčejného šupáka v charakterního a muže bojující za důstojnost ostatních, to není žádné nové téma. A i zde dostává na frak nepříliš dobře napsaným scénářem, z něhož ona televiznost opravdu čiší. Jenže je tu také herecký výkon obou hlavních protagonistů. Oba jsou strhující, oba jsou tak neuvěřitelně uvěřitelní, že máte chuť do jejich klubu také přispět. Klub poslední naděje je dobrým filmem, který asi velké návštěvnosti v kinech nedosáhne, ale už kvůli těma dvěma by si to zasloužil.
Hodnocení: 70 %
