Helen Mirrenová je z rodu hereček, které do dějin kinematografie pronikají nenápadně, ale o to usilovněji. V počátcích své kariéry ztělesňovala dívky kurážné a nonkonformní. Proslavila se ale až v letech pozdějších, a to v úlohách tvrdých, panovačných žen. Vznešenost, jež z mnohých jejích hrdinek přímo sálá, často a ráda uplatňuje v rolích panovnic – naposledy v melodramatu Královna (2006), které jí přineslo Oscara.
Narodila se 26. července 1945 v anglickém Ilfordu jako Jelena Lydia Vasilijevna Mironovová. Po svém otci, houslistovi, pochází z ruské šlechtické rodiny, matka Kathleen Rogersová byla herečkou. K tomuto povolání se už v dětství upnula také Helen, přestože rodiče by z ní raději měli učitelku. Šanci na jevišti prvně dostala ve třinácti letech (Shakespearova Bouře), o tři roky později byla přijata ke studiu na National Youth Theatre. Jako dvacetiletá ztělesňuje titulní úlohu v Shakespearově Antoniovi a Kleopatře ve slavném Old Vicu. Nedlouho poté se stává členkou Royal Shakespeare Company; ztělesňuje Ofélii, Lady Macbeth nebo třeba Hero v Mnoho povyku pro nic. Dnes, po více jak čtyřiceti letech na jevišti, patří k nejvýraznějším osobnostem britského divadla. Dvakrát dobyla Broadway – má nominace na cenu Tony za Turgeněvův Měsíc na vsi (1995) a Strindbergův Tanec smrti (2002).
Také o filmový věhlas nemusela usilovat nikterak dlouho. Shakespeare ji neprovázel jenom na divadle, jednou z jejích prvních filmových rolí je Hermie ve Snu noci svatojánské (1968). Brzy si vydobyla pověst herečky otevřených, eroticky vyzývavých mladých žen. Nebála se nahoty na jevišti ani před kamerou. K jejím nejvýraznějším raným úlohám patří mladičká Cora, jež se stává múzou stárnoucímu malíři (Age of Consent, 1969), titulní hrdinka filmové adaptace Strindbergovy Slečny Julie (1972) nebo mondénní Patricia v podobenství Šťastný to muž! (1973). S protagonistou posledního ze zmíněných snímků Malcolmem McDowellem se později sešla ve zvulgarizovaném životopisu Caligula (1979), jež proslul zejména výjevy plnými násilí a sexu. Za zmínku jistě stojí rovněž její účinkování ve dvou dodnes vyhledávaných titulech – gangsterském dramatu Dlouhý nebezpečný pátek (1979), kde byla partnerkou Boba Hoskinse, a artušovské legendě Excalibur (1981), v níž ztělesňuje čarodějku-divoženku Morganu.
Druhou polovinu herecké kariéry Helen Mirrenové můžeme datovat od počátku devadesátých let. Tehdy pětačtyřicetiletá herečka se definitivně zbavuje nálepky protagonistky neortodoxních snímků. Ještě v romantickém dramatu Cal (1984) ztělesňuje vdovu, jež je osudově přitahována k vrahovi svého manžela, a v dramatu Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989) hrála neukojenou Georginu, navazující bouřlivý milenecký vztah. V pozdějších letech bychom ale od většiny jejích hrdinek čekali náznak vášní marně. Převtěluje se ve striktní, odhodlané profesionálky, ženy zakládající si na povědomí o svých povinnostech. Klíčovou roli v tomto přerodu jistě sehrává policejní inspektorka Jane Tennisonová, jež svádí dvojí boj – s vrahy, kteří páchají brutální zločiny, a svými podřízenými, nepokrytě opovrhujícími ženskou šéfovou. Poprvé tuto hrdinku Mirrenová ztělesnila v roce 1991 v televizním krimi Hlavní podezřelý, do loňského roku vzniklo dalších osm pokračování. V obdobné poloze se představila také v dobrodružství Lovci pokladů: Kniha tajemství (2007) anebo jako rázná šéfredaktorka Lynneová v politickém thrilleru Na odstřel (2009).
Smysl pro povinnost, tak typická vlastnost pro současné hrdinky Helen Mirrenové, se nejsnáze zračí v úlohách panovnic. Sérii britských královen Mirrenová započíná ochranitelskou a chápající Charlottou, manželkou psychicky nemocného Jiřího III. Za tuto úlohu v historickém dramatu Šílenství krále Jiřího (1994) byla Mirrenová oceněna na filmovém festivalu Cannes a obdržela rovněž oscarovou nominaci. Neméně působivý výkon podává Mirrenová v titulní roli televizního dramatu Královna Alžběta I. (2005) – coby „panenská královna“ se může směle měřit s jinými představitelkami slavné panovnice Judi Denchovou nebo Cate Blanchettovou. A do třetice: skvěle se zhostila titulní úlohy v melodramatu Stephena Frearse Královna (2006), jež sleduje dění v britské panovnické rodině krátce po smrti princezny Diany. Jako Alžběta II. si Mirrenová vysloužila nejen Zlatý glóbus, ale také Oscara.
Ne vždy si hrdinky Helen Mirrenové zasluhují divácké sympatie. Třeba staropanenská dějepisářka slečna Tingleová v thrilleru Pomsta (1999) je přímo koncentrátem odtažitosti a jedovatosti. Vždy se ale můžeme spolehnout, že na její herecký výkon bude radost pohledět. Neztratila se ani v hvězdně obsazeném krimidrama Gosford Park (2001), ba naopak – získala za ně další z oscarových nominací. A dovede projevit i smysl pro komično, jak dokazuje ve veselohře Holky z kalendáře (2003) částečně sebeironickou úlohou Chris Harperové, jež přemluví několik postarších dam k nafocení aktů. Vše samozřejmě slouží výhradně pro dobročinné účely.
Životním partnerem Helen Mirrenové je americký režisér Taylor Hackford, s nímž se seznámila při natáčení thrilleru Bílé noci (1985). Od roku 2003 se může honosit titulem Dame.
