V roce 2008 byl oficiálním hostem 43. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, na němž byl u příležitosti jeho návštěvy uveden snímek Dracula (1958).
„Horror of Dracula ze mě udělal hvězdu. Díky němu jsem získal jméno, fanklub a vydělal si na ojeté auto.“
Christopher Lee se divákům zapsal do paměti jako čaroděj Saruman z Pána prstenů, hrabě Dooku ze Star Wars, Drákula, Frankensteinovo monstrum, Fu Manchu, Mumie, Rasputin, Jekyll a Hyde... A to není výčet padouchů a monster, kterým tento britský herec věnoval svůj talent a tvář, zdaleka úplný.
Christopher Frank Carandini Lee se narodil v Londýně 27. května 1922. Jeho otec byl podplukovníkem britské armády a ve své době rovněž uznávaným amatérským sportovcem. Naproti tomu matka, hraběnka Estelle Marie Carandini di Sarzano patřila k jedné z nejstarších evropských rodin, jejíž rodokmen sahal až do prvního století našeho letopočtu. Jeden z jejích předků, kardinál Consalvi byl během napoleonských válek papežovým ministrem zahraničí.
Rodiče se však poměrně brzy rozvedli, a tak se Christopher s matkou a starší sestrou Xandrou na čas přestěhovali do Švýcarska. Tam se v něm prý poprvé probudil zájem o herectví. Po návratu do Londýna se jeho matka provdala za úspěšného bankéře Harcourta Rose, strýce autora nesmrtelného Jamese Bonda, Iana Fleminga. Christopher byl nadané dítě a ve škole se mu dařilo. Měl talent na jazyky a během svého života se postupně naučil plyně hovořit francouzsky, italsky, španělsky, německy a trochu švédsky, rusky a řecky.
Když vypukla druhá světová válka, osmnáctiletý mladík narukoval ke královskému vojenskému letectvu a pracoval i pro britskou tajnou službu. Po demobilizaci v roce 1946 nevěděl co dál, až mu jeho bratranec italský velvyslanec Niccolo Carandini vnukl myšlenku stát se profesionálním hercem. Zpočátku to byla těžká řehole, protože téměř dvoumetrový Lee kvůli své výšce příliš atraktivních nabídek nedostával. Pár menších rolí sice získal - první byla v Corridor of Mirrors (1948) -, ale jinak žádná sláva. Následujících deset let bral vše, co mu přišlo pod ruku. Začátkem padesátých let dokonce málem přeběhl k opeře.
V roce 1957 nastal v jeho herecké kariéře zásadní zlom. Pětatřicetiletý Lee čekal tolik let na slušnou repliku, aby vysvobození nakonec přišlo v podobě „němé“ role ve filmu Curse of Frankenstein. Za snímkem stála dnes už kultovní britská společnost Hammer Film Productions, která se – v pravém smyslu toho slova – proslavila lacinými, ale vesměs sympatickými horory. (V jednom takovém – The Vengeance of She (1968) – si po emigraci zahrála hlavní roli i naše Olga Schoberová.) Následoval slavný Dracula (1958) – tuto postavu si Lee ještě devětkrát zopakoval, naposledy roku 1974 v The Satanic Rites of Dracula. Pro Hammer Films vzápětí následovaly další klasické postavy: Mumie (1959) i Holmesův klient Henry Baskerville v The Hound of the Baskervilles (1959).
Protože honoráře nebyly nijak astronomické, nechal se Lee obsazovat i v pokleslé italské produkci, proti které byly Hammer Films intelektuální podívanou. Za zmínku stojí jeho spolupráce s režisérem Mariem Bavou na The Body and the Whip (1963). To už svět vkročil do šedesátých let a s nimi přišly snímky jako Corridors of Blood (1962), kde se Lee setkal s Borisem Karloffem, She (1965) (viz Olga Schoberová) nebo Dr. Terror's House of Horror's (1965). Nezapomeňme ani na The Terror of the Tongs (1961) nebo známý The Face of Fu Manchu (1965). Ale byl tu ještě v pořadí druhý Drákula pro Hammer - Dracula: Prince of Darkness (1966), a také Rasputin: The Mad Monk (1966) a vydařený The Devil Rides Out (1968).
Sedmdesátá léta nabídla Christopheru Lee standardní dávku nekonečných pokračování, opakování a tak trochu sebevykrádání. Ale i hezkou roli zlého kardinálova přisluhovače hraběte Rocheforta (daboval ho Jan Přeučil) v Lesterově verzi Tří mušketýrů (1973) s Michaelem Yorkem a Raquel Welchovou. Současně hrál ve výborném hororu Wicker Man (1973), jenž v USA neměl být původně uveden, protože panovaly obavy, že publikum nebude rozumět silnému skotskému přízvuku postav.
V roce 1974 se Lee přece jen dočkal role v bondovce, byl to Muž se zlatou zbraní. Protože byl Flemingův vzdálený příbuzný a jeho sestra pracovala s Flemingem za války v admiralitě, bylo s podivem, že spolupráce na sebe dala čekat tak dlouho. Lee se systematicky pokoušel strhnout ze sebe hororovou nálepku. Přestěhoval se s manželkou Gittou Kroenckeovou, dánskou malířkou, a dcerou Christinou do Kalifornie. První film, který v Americe natočil, byl Airport '77 a setkal se v něm s Jackem Lemmonem. Pak nešťastně odmítl roli v Carpenterově Halloweenu, ale přijal účast v Disneyho dětské sci-fi Return from Witch Mountain (1978), v drsném válečném snímku Štvanci (1979) s Malcolmem McDowellem a ve Spielbergově propadáku 1941 (1979).
V osmdesátých letech se Lee např. objevil v The House of the Long Shadows (1983) s Vincentem Pricem a se svým starým známým z Hammer Films, Peterem Cushingem. Vystupoval také v kritikou ceněných televizních minisériích The Far Pavilions (1984) či Shaka Zulu (1986) a mohli jsme jej i vidět v Danteho Gremlinech 2 (1990), v rodinné komedii A Feast at Midnight (1994) nebo v Policejní akademii 7 (1994). V roce 1999 ho Tim Burton obsadil do strašidelné podívané Ospalá díra i do dětského snímku podle knihy Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu (2005). A došlo i na účinkování v Pánovi prstenů: Společenstvu Prstenu (2001), Pánovi prstenů: Dvou věžích (2002) a ve dvou epizodách Star Wars - Klony útočí (2002) a Pomsta Sithů (2005) - plus v animovaném Star Wars: Klonové války (2008). Tam samozřejmě svého hraběte Dookua pouze namluvil. Dalším velkofilmem s Leeho účastí je Zlatý kompas (2007), natočený podle románu Philipa Pullmana. Zahrál si i ve druhém dílu Purpurových řek (2004).
Dnes, kdy Christopher Lee překročil osmdesátku, patří do filmové síně slávy tak jistě, jako Drákula do Rumunských Karpat. A to přesto, že nikdy nezískal Oscara.
