Gravitace
Za hudební složku dechberoucího skoro-ani-ne-sci-fi filmu je zodpovědný britský skladatel Steven Price, který se proslavil už jako editor muziky v Pánu prstenů. A není to jeho jediný zářez tohoto měsíce.
Hudba je u Gravitace integrální současní filmového vyprávění, protože režisér Cuáron pojal scény ve vesmíru tak, jak by skutečně působily – bez zvuků v pozadí. Priceův soundtrack tak do značné míry nahrazuje i šumy a detonace.
Ve filmu působí dokonale, obstojí však i jako samostatné dílo. Ambientní stopy se střídají s industriálním burácením, nebojí se gradace a díky vhodnému užití elektrické kytary má soundtrack i sám o sobě temnější vyznění. Album bylo ostatně původně nahráváno na jednotlivé nástroje a až poté digitálně skládáno dohromady. Výsledkem jsou chaoticky znějící stopy, které se však ve správný okamžik sejdou do mrazivého výsledku!
Mortal Instruments: Město z kostí
Epické fantasy snímky jsou solí soundtrackové hudby – mnohdy v nich dojde sic nikoliv na neoriginální, stále však alespoň zapamatovatelné leitmotivy připomínající to nejlepší z vážné hudby.
To však bohužel není případ ozvučení teen fantasy Mortal Instruments: Město z kostí. Navzdory několika vágně zapamatovatelným trackům tvoří majoritu soundtracku nekonečně pustá vata, která by stejně dobře mohla doprovázet i nakupování v supermarketu… Vejde a neuškodí, zároveň však ani nepřinese nic zajímavějšího.
Rivalové
O ozvučení filmu, v němž jde o napínavý souboj dvou závodníků Formule 1, se postaral prověřený Hanz Zimmer, jehož tóny můžete znát z Nolanovy Batmanovské trilogie nebo třeba Počátku. Zimmera proto doprovází pověst snad nejvýznamnějšího soudobého skladatele filmové hudby a ruku v ruce s tím jdou i vysoká očekávání.
Těm bohužel tentokrát nedostojí. Jeho Rivalové nabízejí řemeslně odvedenou práci, která ovšem při samostatném poslechu ukolébává ke spánku. V těch nejlepších okamžicích dají stěžejní tracky některými tóny vzpomenout na soundtrack Počátku, tentokrát se však nelze ubránit dojmu, že Zimmer jede tak nějak na půl plynu. Jeho melodie sice znějí náležitě tklivé i nabušeně, postrádají však zapamatování hodný leitmotiv a výraznější stopu. Ve filmu to fungovat může, separátně však už nikoliv.
U Konce světa
Steven Price (Gravitace) se v našem přehledu vyskytuje už podruhé a platí za příslovečné "to nejlepší na konec" – a rovnou ve filmu U Konce světa! Price se v něm totiž především nebojí využívat originálních nástrojů, a tak do hudební stopy tak masivně zakomponoval tón příchozího telefonního hovoru podepisujícího se na radiových vlnách. Typické "ta-da-ta-da-dá-táá" slyšel snad každý z nás, Price, nikdy však v takovém provedení jako zde. Nejedná se přitom o samoúčelnou blbůstku, mobilní technologie má totiž v zápletce filmu významnou roli a Price tak jejím zakomponování připomněl užití psacího stroje v soundtracku Pokání. Nakonec se však o výsledku přesvědčte na vlastní uši.
Zbylé komponenty hudby působí náležitě přestřeleně, jak se sluší a patří na komedii Simona Pegga – právě nevídané burácení orchestru střídané s klidnějšími momentkami však vytváří adrenalinovou směs, která vás napumpuje! Krom jeho skladeb je navíc soundtrack olemován hláškami ze samotného filmu.
