Jeden z nejcharismatičtějších herců Hollywoodu vyniká hlavně v rozmanitých dramatických patrech, kdy se uplatňuje tu jako bezmála dokonalý americký hrdina, tu jako podmanivý padouch anebo jen jako obyčejný chlapík od vedle. Ať už se ale Harris představuje v jakékoli poloze, takřka pokaždé ztvárňuje silnou osobnost, schopnou získat si celé zástupy.
Edward Allen Harris, rodák z Tenafly ve státě New Jersey (nar. 28. listopadu 1950), se jako správný americký hoch věnoval hlavně baseballu a fotbalu, díky sportovnímu stipendiu dokonce mohl po dva roky studovat na Columbia University. Během prvních vysokoškolských let ho to však začalo táhnout k herectví, které od roku 1971 studoval na Oklahoma State University a později na California Institute of Arts. V roce 1975 už měl navíc zkušenosti z celé řádky angažmá ve studentských a amatérských divadelních souborech. Po škole však na Harrise zrovna štěstí nečekalo: na losangelské divadelní scéně se představil v Tramvaji do stanice Touha či v Hroznech hněvu, obcházel konkurzy na televizní a filmové role a… měl hlad jako herec. Pouze o malý kousíček posunul svou kariéru prvními roličkami, například v televizním filmu The Amazing Howard Hughes (1977), v několika epizodách seriálu z novinářského prostředí Lou Grant (1979-1981) či v thrilleru s Michaelem Douglasem V kómatu (1978).
První větší příležitost přišla v roce 1979 s historickou minisérií The Seekers. Výrazněji si však Eda Harrise diváci všimli až v televizní sci-fi The Aliens Are Coming (1980) a dvou snímcích hororového specialisty George A. Romera. Především ústřední role v akčních Rytířích (1981) o partičce motorkářů „hrajících si“ na krále Artuše a jeho družinu poprvé pohnula Harrisovou kariérou výrazně kupředu; povídkový horor Creepshow (1982) pak patřil k tomu nejlepšímu ve svém žánru. Ani jeden z těchto snímků však Harrise neposunul mezi uznávané herecké osobnosti. Na uznání ze strany kritiky si tak musel počkat až do roku 1983. A rovným dílem se o ně zasloužily úspěchy na divadle i ve filmu. Hned Harrisův debut na newyorské Broadwayi v dramatu Sama Sheparda Láskou posedlí totiž znamenal zisk divadelní ceny Obie. V Hollywoodu poté zazářil v dramatu Správní hoši, kde ztělesnil jednoho z prvních amerických astronautů Johna Glenna, a zahrál si tak prvního ze svých velkých hrdinů. Výrazně zaujal i ve válečném dramatu Pod palbou (1983) jako nelítostný žoldák Oates. Profesní úspěchy pak Harris ještě v roce 1983 potvrdil sňatkem s herečkou Amy Madiganovou, spoluaktérkou z dramatu z amerického jihu Místa v srdci (1984), psychodramatu o veteránovi z Vietnamu Alamo Bay (1985) či ze životopisného Pollocka (2000).
Již v polovině osmdesátých let se Ed Harris přiřadil k hercům, kterým jsou nabízeny prestižní filmové projekty. Mohli jsme ho tak spatřit mimo jiné v životopisném dramatu o zpěvačce Patsy Clineové Sladké sny (1985), v titulní úloze v příběhu amerického dobrodruha z 19. století Walker (1987) anebo jako polský policejní důstojník Stefan, který na příkaz nadřízených umučil duchovního, v psychodramatu podle skutečné události Jak zabít kněze (1988). Už tento výčet naznačuje, že k Harrisovým nejlepším rolím patří ty, které mají svůj předobraz v reálné postavě. V posledním desetiletí k nim Harris ještě přiřadil šéfa letového střediska Genea Kranze v dramatu Apollo 13 (1995) anebo nonkonformního malíře Jacksona Pollocka ve svém režijním debutu Pollock (2000). Za obě role byl ostatně Harris nominován na Oscara. Hraje také umírajícího Ludwiga van Beethovena ve filmovém dramatu Ve stínu Beethovena (2006)
Typického hollywoodského hrdinu si Harris za svou kariéru vyzkoušel jen v podmořské sci-fi Jamese Camerona Propast (1989), kde se objevil coby podmořský badatel Bud Brigman, který naváže kontakt s mimozemšťany. Přeci jen výraznější výkony však Harris podává v úlohách záporných, například jako manipulující mafiánský boss v krimithrilleru Stav milosti (1990) se Seanem Pennem a Garym Oldmanem či hrůzu nahánějící masový vrah Sullivan v thrilleru Vražedné alibi (1995). Anebo jiný velký manipulátor, autor rozmáchlé reality show Christof v hořké komedii Truman Show (1998). Mnozí diváci si ho pak jistě vybaví v akčním thrilleru Skála (1996) jako válečného hrdinu generála Hummela, který se skupinou věrných vojáků drží v šachu celé San Francisco. Obdobně nejednoznačným charakterem je i jižanský gentleman Wilkinson v Lovcích pokladů: Knize tajemství (2007). K Harrisovým padouchům pak lze jistě přiřadit i elitního německého ostřelovače Königa ve válečném velkofilmu Nepřítel před branami (2002). I této takřka jednorozměrné úloze vdechl Harris pro své hrdiny tak typickou zavilost a přesvědčení o jedinečnosti svého úkolu. Typickou ukázkou Harrisových charismatických záporáků je gangsterský boss Carl Fogerty v thrilleru Dějiny násilí (2005). V kriminálním dramatu Gone Baby Gone (2007) ztelesnil protřelého, pokřiveného detektiva Bressanta.
Ed Harris se však nikdy nevyhýbal ani rolím „obyčejných“ mužů. Za úlohu vysloužilce z války ve Vietnamu stíhaného traumatickými událostmi v dramatu Jack Dýka (1989) byl dokonce nominován na Zlatý glóbus. Uplatnil se také v „sérii“ více či méně chápavých partnerů ústředních hrdinek, ať už to byl Mack McCann, pokoušející se zabránit své ženě v krvavé mstě na vrahovi své dcery v thrilleru Oko za oko (1996), anebo Luke Harrison, řešící vztah ke svým dvěma ženám, té bývalé (Susan Sarandonová) a té současné (Julia Robertsová), v melodramatu Druhá nebo první (1998). Anebo umírající Richard Brown v „ženském“ dramatu Hodiny (2002), popřípadě psychotický Lester Farley ve filmu Lidská skvrna (2003). Harris prostě patří mezi ty herce, kteří dovedou vtisknout značnou míru přesvědčivosti i nevýrazných a upozaděným postavám. Že pro něj není malých rolí, ostatně dokázal i v thrilleru Firma (1993) ve zdánlivě tuctové úloze agenta FBI, anebo v dramatu Čistá duše (2001) jako „špion“ Parcher, který je pouhým výplodem fantazie ústředního hrdiny filmu…
