Svým nejnovějším snímkem se již počtvrté do téže řeky vrací legendární tvůrce zombie-hororů George A. Romero.
Film Země mrtvých navazuje na katastrofickou situaci navozenou předchozími snímky. Svět přestál prvotní šok a vrací se zpět k normálu. (Jde-li o nějakém normálu hovořit, když početnější polovina lidstva zemřela, poté vstala z mrtvých a dostala chuť na maso té méně početné půlky.) Živí ale nezůstávají v souboji se zombies pozadu. Díky intelektuální a taktické převaze střety s přesilou obstojně zvládají. Městské zóny jsou ohrazeny vysokými ploty a strážené po zuby ozbrojenými vojáky. Speciální týmy vyhledávají každou noc bývalé sklady a snaží se získat prostředky pro přežití lidstva. Vznikla i úzká skupinka nejbohatších, zosobněná bezskrupulózním Kaufmanem (Dennis Hopper). Ten má pod palcem vše od hazardu a prostituce až po ozbrojené složky. Nepočetná smetánka bezstarostně „tančí na palubě Titanicu“, zatímco chudí se utápějí v neřesti, případně v půtkách s policií. Nikdo si nevšímá, že se k městu blíží narůstající „ledovec“ v podobě čím dál víc lépe organizované tlupy zombies, kráčející za svou kořistí…
Charaktery hrdinů jsou od počátku rozdány zcela jednoznačně. Setkáváme se s čestným sympaťákem Rileym (Simon Baker), toužícím po osamělém životě v pustině, kde by ho neobtěžovali živí ani mrtví. Poznáme jeho oddaného parťáka Charlieho (Robert Joy) i zrádného Chola (John Leguizamo), jenž sní o bohatství a luxusu v podobě bytečku v mrakodrapu Fiddler´s Green. Této tužbě je Cholo ochoten obětovat vše, včetně životů svých druhů. A v drsné skorovojandě Slack (Asia Argentová) najde Riley ideální spolubojovnici. Nechybí podlý zbohatlík, samozvaný vládce města Kaufman (nomen omen). Ne zrovna legálními způsoby ožebračuje nejchudší a v době krize opustí potápějící se loď jako první. K podobným katastrofickým a postapokalyptickým filmům ale takové rozvržení postav patří, bylo by spíše na škodu, kdyby toto schéma tvůrci opustili. Novinky se dočkáme v podobě černošského zombie-pumpaře, který se ujímá vedení svých druhů a vede je do boje s lidmi. S touto figurou jsou spojeny mnohé z nejvtipnějších scén filmu. Vždy, když se jeho představitel Eugene Clark objeví na plátně, divák okamžitě zbystří pozornost.
Jak znalci žánru dávno vědí, není zombie-horor jako zombie-horor. Takový snímek může být bezduchou akční střílečkou (filmové zpracování počítačové hry Resident Evil), nebo více (Soumrak mrtvých) či méně (Choking Hazard) vtipnou komedií. Ale může být i snímkem se společenskokritickým pohledem (britský horor 28 dní poté). Filmy z Romerovy zombie série, které stojí na samém počátku tohoto hororového subžánru, se rozhodně hlásí ke kategorii druhé. Po Noci oživlých mrtvol (1968), navazující na společenskou deziluzi po krachu mírového hnutí let šedesátých, Úsvitu mrtvých (1978), všímajícího si počátku vlny konzumerismu, a Dni mrtvých (1985), který reaguje na vypjatý militarismus a kritizuje vědce neschopné vnímat následky svých činů, přichází Země mrtvých s tématem naduté civilizace, která odmítá připustit, že nepřítel už nějaký čas přešlapuje před branami, možná je dokonce už zdolal. Celým filmem se vine snaha varovat před podceněním nebezpečí, Romero však v úplném závěru otočí o 180 stupňů a ústy hlavního hrdiny vyzve lidi ke smířlivému postoji s potřebami těch druhých: Také zombies si zasluhují přežití, hledají jen své místečko na slunci. Kdo je tu vlastně hodný a kdo zlý za situace, kdy lidé a zombies pomalu splývají v jednu nerozlišitelnou masu?
Další úvahy o metaforách emancipace mas či střetu civilizací ale raději přenechme filmovým vědcům. Zemi mrtvých si užije i obyčejný fanda hororů, který se těší na pořádnou akci, hektolitry krve a desítky morbidních vtípků. Na snímku se sice podepsal nízký rozpočet, který tvůrce nutí k úskokům v podobě konverzačních scének a automobilových vyjížděk, spousta času však zbývá na krvavé řádění zombíků i na jejich pokud možno humornou likvidaci. Pobaví a potěší i množství nových překážek, s nimiž se zombies musí vyrovnat (zdolávání řeky anebo svérázné střety oživlých mrtvol s důmyslnými výdobytky lidské civilizace).
Romero se Zemí mrtvých důstojně vrací k podstatě toho, čím si získal věhlas i místo ve filmové historii. Jeho nejnovější snímek sice není nejlepším zombie hororem všech dob a nenaplňuje beze zbytku potenciál slibně rozehraného námětu. Přesto ukazuje, že velký mistr ještě dovede vrátit úder tvůrcům o generace mladším. Rozhodně nezapomněl, jak takový zombie horor správně namixovat. Do kin jeho film vstupuje jako nadprůměrný snímek, při kterém se fanoušci nudit nebudou a zavzpomínají si na staré dobré časy, kdy byl žánr ctěn, střih podporoval srozumitelnost vyprávění a filmaři nedělali z diváků hlupáky překotnými dějovými zvraty.
