Ostře řezaná tvář a monotónně, s bezcitnou pozvolností pronášená slova jako by Christophera Walkena předurčovaly k rolím ničemných jedinců, kteří cynicky, ba s potěšením přihlížejí utrpení svých bližních. Když před sedmi léty pobýval na karlovarském filmovém festivalu, Walken tehdy prohlásil, že v počátcích své kariéry hrál potrhlého bratra v Allenově Annie Hallové, pak v Ciminově dramatu Lovec jelenů dostal roli vietnamského veterána, jenž se následkem prožitých hrůz pomátl. A rozhovor uzavřel postřehem: „Asi si tenkrát o mně začali myslet, že se mnou není něco v pořádku.“
Christopher Walken se narodil 31. března 1943 v Astorii (stát New York) v rodině, která sice neměla s divadlem či filmem nic společného (otec pracoval jako pekař), avšak malý Christopher společně se svými bratry vystupoval od dětského věku v televizních zábavných pořadech vysílaných naživo. Přitahovalo jej stepování a jeho počátky jsou spojeny s muzikály: jako dvacetiletý se dokonce na jevišti ocitl po boku Lizy Minnelliové. Přesto nemá plnohodnotné herecké vzdělání - vystudoval totiž anglickou literaturu.
Před filmovou kamerou na sebe pozvolna upozorňoval v průběhu 70. let a mezi hereckou špičku jej zavedl Michael Cimino. Nejprve mu ve filmu Lovec jelenů (1978) svěřil roli Nicka, jednoho z kamarádů hlavního hrdiny (jehož hrál Robert De Niro), propadlého sebezáhubné „ruské ruletě“. Zahánění bolestivých traumat předvedl s takovou přesvědčivostí, že jej nemohl minout Oscar. Jestliže tato postava byla tragická, rozvrácená nemohoucností vyrovnat se s osudem, chladnokrevný zabiják Nathan v následujícím Ciminově výpravném westernu Nebeská brána (1980) vytvářel jakýsi prototyp budoucích Walkenových „záporáků“. Byli vesměs málomluvní alhostejně, dokonce s jakousi zvrhlou mazlivostí, přihlíželi zkáze, kterou kolem sebe šířili, neznaje soucit ani slitování. Později ještě přistoupily všelijaké psychopatologické sklony.
Očekávání oslnivé kariéry se však nenaplnilo - Walken byl zaškatulkován a svému předurčení se víceméně podřídil. Nejspíš si ani příliš nevybíral mezi nabízenými rolemi a leckdy přijal i nabídku značně problémovou, často dokonce podřadnou. Druhořadé gangsterky se zejména v 90. letech staly jeho častým údělem, navíc se rychle smířil s tím, že nebude ztělesňovat postavy titulní. Leckdy jen přihrával ústřední hvězdě. Hrál postavy vrahounů a obdobných ničemů (Tváří v tvář smrti, Žoldáci, Válka o fazolové pole, Poslední zůstává, Ospalá díra, bondovka Vyhlídka na vraždu). V lepším případě se vyžíval „jen“ v ponižování svých bližních (Biloxi Blues). Často spolupracoval i s nezávislými filmaři, například s režisérem Abelem Ferrarou (Pohřeb, Lovci mozků), ale jak vyplývá s rozhovorů, nepovažuje to za něco mimořádně přínosného - otevřeně přiznal, že pro něho tato produkce znamenají jediné - práci.
Když se zahledíme do Walkenovy filmografie, nalezneme početné desítky filmů, z nichž mnohé se uváděly i v našich kinech, na videu nebo v televizi. A občas zaznamenáme i Walkenovy pokusy vymanit se zavedeného stereotypu. Ochotně přijme roli v komedii, kde svého „tvrdého muže“ rád vystaví nečekaným malérům - jak předvedl v rozmarné hříčce Hon na myš (1997), kde ztvárnil deratizátora. Důmyslná myš, kterou měl vypudit, jej totiž úplně zdevastuje. Jeho nehnutá tvář a obezřetné chování tak znenadání získávají působivý komediální akcent: stačilo pouze změnit dramatický kontext, v němž se ocitá. Herecky náročnější příležitost mu nabídl Steven Spielberg v kriminální komedii Chyť mě, když to dokážeš (2002) - ztělesnil tu smolařského, psychicky nevyrovnaného otce hlavního hrdiny, současně však hrdého na svého syna, byť ten se prosadil jen jako geniální padělatel šeků.
Nyní můžeme Christophera Walkena spatřit opět ve vedlejších, v zásadě statických úlohách, kde mu k prezentaci postačí jen jeho zevnějšek. V komediálním hororu Stepfordské paničky zaujme žoviální výřečností, za níž tušíme hrůzné tajemství… Gangsterské drama Muž v ohni nabízí další variaci chladnokrevných, jakoby netečných hrdinů - tentokrát ovšem v kladné poloze. Walkenův „muž v pozadí“ poklidně přihlíží nelítostné pomstě svého přítele, jemuž dohodil místo osobního strážce malé holčičky, a ztišeným hlasem o něm pronáší lakonická moudra - např. že dosáhl mistrovství v šíření smrti... Poldům pak suše oznamuje, že nejlépe udělají, když se budou jeho parťákovi klidit z cesty a nechají jej, aby sám vyřešil vše, s čím oni marně zápolí mnoho let.
Nedávné období Walkena zachycuje v širokém spektru žánrů: v akční komedii z jihoamerického pralesa Vítejte v džungli, bláznivých komediích Nesvatbovi a Klik - život na dálkové ovládání či v akčním thrilleru Domino. A rovněž v muzikálu Hairspray. Svou třídu potvrdí i jako zlosyn v bláznivině jménem Skóruj. Dnes už hrává hlavně vedlejší úlohy, v nichž se snadno uplatní jeho výrazná tvář i obdobně výrazné herecké charisma. Nechybějí tu úlohy mužů takřka ďábelských rysů. Ale ani domácké bačkory. Jeho počátky u filmu si pak můžeme připomenout díky výše uvedenému snímku Woodyho Allena Annie Hallová, který měl nedávno obnovenou premiéru v Projektu 100.
Walken už asi přestal počítat s velkými titulnímu úlohami, avšak i vedlejší (neřkuli epizodní) postavy dokáže zahrát s mimořádnou sugestivitou. Rozhodně ho nepřehlédneme, ani kdyby nehnutě stál v davu a nepronesl jediné slovo. Dokáže totiž všem postavám propůjčit pohled se zvláštní uhrančivou naléhavostí...
