Pixely - Adam Sandler hraje v dalším bizár filmu

- Recenze autor: Vojtěch Karlík

Na Pixely jsem se těšil. Nezastírám, že mi humor Adama Sandlera baví a jeho filmy, které většinu lidí naštvou, urazí a kritici si nad nimi odplivnou, tak mám opravdu rád. Navíc oživlé počítačové hry jsou přeci dostatečnou výzvou k tomu, abych vyrazil do kina a bavil se. Jenže tentokrát je všechno trochu jinak.

Pixely sice vznikly pod produkční taktovkou Adama Sandlera, ale režíroval je chlapík, který v oboru patří k mistrům. Tentokrát snad ani neujel moc, jen měl k dispozici úplně vypatlaný scénář, který nedává smysl a herce, kterým máte chuť dát pěstí. Zápletka je jednoduchá a blbá. Na Zemi zaútočí mimozemšťané, kteří nějak zachytili video s hrami a domnívají se logicky, že jde z naší strany oo vyhlášení války. Zkopírují tedy všelijaké postavičky z herního pravěku a pošlou je útočit do USA. Nemá to smysl, je to náupad, který se může zrodit jen v hlavě úplného kreténa. Jakmile se totiž dozvíte, že ty pixely nejsou pixely, ale ufoni, štve vás to. Je to zásah do naší nostalgie. 

Pixely

Tvůrci třeba mohli říci, že z počítače utekli prastaré postavičky z her a díky chybě v programu jsou teď velké. Je to taky blbé, ale o trochu méně.

Sandler hraje chlápka, co se jmenuje Brenner a je to bývalý pařmen (prastarý výraz pro blbečky, co mají mastné vlasy, zapařené zákulí, nemyjí se, jedí lupínky a hrají hry), který se díky svému dávnému koníčku dostane do situace, kdy bude bojovat proti svým kdysi oblíbeným hrdinům.

Ten film je prolezlý solidními efekty a pravdou je, že se na ně dobře kouká. Fakt. Ale také se běžně stává, že vás fackuje hamba, když slyšíte postavy (lidské) mluvit. Dialogy jsou jalové, nesmyslné a navíc je zde patrná snaha pobavit tak nějak nerdí generaci všelijakými odkazy na herní popkulturu.

Pixely

Už jsem četl článek, v němž autor rozebírá fatální nelogičnost fungování starých her a vyjmenovává chyby, které by ve skutečnosti nikdy v oněch původních hrách nemohly být. Tady se vkrádá myšlenka, že by se toto mělo tvůrcům odpustit - vždyť je to jen komedie. Jenže na druhou stranu si říkám, že si autoři naběhli sami. Zjistit si pár věcí o hrách, které hrála generace padesátníků (věk, ne halíře) přeci stojí pár minut času. Takže tu máme blbý příběh, nevěrohodné prostředí a ještě tlupu lidí, co si nejsou schopni zjistit, jak se zmiňované hry hrály.

Sandlerovský humor (tedy fekální humor) je zde také a na ten jsem se těšil, ale není ho mnoho a když už, tak je vždycky v situacích, do nichž se nehodí. A hlavně, snímek trpí spasitelským komplexem. Vypadá to tak, že Columbus chtěl s Donkey Kongem natočit Den nezávislosti.

Za každý upřímný smích si udělejte čárku na dlaň. Pokud jich bude více než tři, jste divní. Pokud jen jedna, našli jste jediný opravdu výborný okamžik, o který se tu svámi podělím za týden.

Je strašně lacioný dát filmu třicet procent. Jen kvůli tomu, že je blbej a zklamal mne na celé čáře. Čtyřicítka je vyjádření mého věku a to mne dost deptá, navíc jsem se fakt kochal efektama. Velká pixelatá koule je hezká a je fuk, že hry nejsou takové, jaké opravdu byly.

Ten malej hrdina je opravdu Peter Dinklage

Hodnocení: 50 %

 

 

Tagy: komedie pixely

Zdroje: Vlastní

Osobnosti a filmy v článku

Dokina.cz nabízí nejpřehlednější program kin na českém internetu. Programy kin sledujeme nejen v Praze a Brně, ale i v dalších městech, jako jsou Ostrava, Olomouc, Hradec Králové, České Budějovice, Plzeň a na mnoha dalších místech. Stejně tak vedle nejznámějších sítí Cinema City a Cinestar přinášíme i programy menších kin po celé České republice. Náš program kin je vždy kompletní a přehledný, takže snadno zjistíte, na jaký film a do jakého kina zajít.