Je sice pravda, že Perry měl na televizní komedii obrovský vliv, ale občas se zapomíná, že měl i poměrně zajímavou a pestrou filmovou kariéru. Matthew Perry se prosadil i ve světě filmu, kam přinesl svou jedinečnou směs komediálního načasování, emocionálního rozsahu a nepopiratelného charismatu. Je sice pravdou, že nemá na kontě žádný vyloženě kultovní, legendární či komerční mega hit, nicméně o propadáky taky rozhodně nejde.
Zatímco jeho role v romantických komediích jako Jen blázni spěchají si získaly srdce, pustil se také do akční komedie v obou dílech Můj soused zabiják, čímž dokázal svou všestrannost. Stejně tak v projektech jako Zmatená duše vystoupil ze své komediální zóny, aby prozkoumal složité postavy postižené emocionálními otřesy.
A tak zatímco se o univerzálně známých Přátelích nemusíme příliš bavit (ostatně kdo by je neznal, že ano…), jeho filmové role si zaslouží přeci jen trochu více pozornosti. Zatímco Chandlera Binga, v jehož roli Perry exceloval, zná velice dobře celý svět, jeho filmové role zase tak ikonické nejsou. Přesto by byla škoda nad nimi mávnout rukou, a tak se pojďme podívat alespoň na několik z nich.
Jen blázni spěchají (1997)
zdroj: Sony Pictures Entertainment
V roce 1997 si Matthew Perry zahrál po boku Salmy Hayek ve filmu Jen blázni spěchají, romantické komedii režiséra Andyho Tennanta. Perry ztvárnil Alexe Whitmana, pragmatického a poněkud upjatého architekta z New Yorku, kterému se po známosti na jednu noc s Isabel Fuentesovou v podání Hayek nenávratně změní život.
Na Perryho výkonu vyniká jeho schopnost účinně vystihnout podstatu muže, který se zmítá mezi dvěma protichůdnými světy - svým vypočítavým, spořádaným životním stylem a vášnivým, nepředvídatelným světem, který mu do života vnese Isabel. Film je v podstatě plátnem, na kterém Perry maluje lidskou postavu, která je pro něj příznačná a není jen prodloužením jeho komediální postavy. Vkládá do Alexe jistou vážnost, která ho povyšuje z pouhé karikatury „ryby na suchu“ na muže, který skutečně bojuje s láskou, závazky a kulturními rozdíly.
Perryho chemie se Salmou Hayekovou je navíc na plátně přímo hmatatelná, což svědčí nejen o jejich individuálním talentu, ale také o Perryho herecké přizpůsobivosti. Přesvědčivě zvládá dynamiku vztahu, který je sladce romantický i kulturně komplikovaný, a zapojuje diváky do citové cesty Alexe a Isabel. Scény plné intimity a zranitelnosti, například když se Alex upřímně snaží pochopit Isabeliny rodinné tradice, jsou vyváženy momenty komediálního odlehčení a ukazují Perryho vybroušený přístup k jeho postavě.
Film se zabývá otázkami, jako jsou mezikulturní vztahy a složitý propletenec osudu a volby, což jsou témata, která by mohla snadno sklouznout do klišé. Nicméně právě Perryho ztvárnění Alexe - s jeho dokonalou směsicí komediálnosti a zranitelnosti - zabraňuje tomu, aby se tato témata stala banálními nebo příliš zjednodušenými.
Jen blázni spěchají nabízí víc než jen pohled na herecký rozsah Matthewa Perryho. Prostřednictvím postavy Alexe Whitmana Perry podává výkon, který jde za povrch a proniká do složitostí lásky, oddanosti a identity, čímž dokazuje, že jeho dovednosti nejsou omezeny jen na vtípky v Přátelích.
Málem hrdinové (1998)
zdroj: Warner Bros.
V roce 1998 se Matthew Perry představil v dobrodružné komedii Málem hrdinové, kterou režíroval Christopher Guest, v roli zcela odlišné od svého typického repertoáru. V tomto dobovém snímku zasazeném do počátku 19. století hraje Perry Leslieho Edwardse, neschopného, ale ambiciózního průzkumníka, který se spojí s neohroženým stopařem Bartholomewem Huntem v podání Chrise Farleyho v komediálním závodě s Lewisem a Clarkem o dosažení Tichého oceánu.
Jedním ze zajímavých aspektů Perryho výkonu v tomto filmu je jeho ochota vrhnout se do fyzické komedie. Leslie Edwards není ani tak městským, vtipným hrdinou, s nímž je Perry často spojován, jako spíše nemístným, poněkud zbabělým gentlemanem. Tato postava dává Perrymu příležitost zapojit se do propracovaných komediálních scének, které se opírají o fyzickou stránku stejně jako o načasování a podání.
Film také umožňuje Perrymu ukázat jeho schopnost přizpůsobit se různým žánrům a prostředím. Kulisy 19. století jsou na hony vzdálené moderním scénářům, v nichž se Perry objevuje nejčastěji, přesto do tohoto světa bez problémů zapadá. Jeho ztvárnění Leslieho Edwardse vystihuje postoje a citlivost člověka jeho doby, aniž by z něj dělal karikaturu. Například jeho snaha zachovat gentlemanské chování v nezkrocené divočině nabízí jak komediální hodnotu, tak jemný komentář k tehdejším společenským normám.
Málem hrdinové těží také z Perryho chemie s jeho zesnulým hereckým kolegou Chrisem Farleym. Kontrastní osobnosti této dvojice si navzájem perfektně sekundují a vytvářejí komediální dynamiku, která je hnacím motorem filmu. Ve chvílích, kdy je Leslie Edwards paralyzován vlastní nerozhodností nebo naivitou, je to právě Perryho odměřený výkon, který umožňuje Farleyho nadsázce zazářit, a naopak.
I když film Málem hrdinové nedosáhl uznání kritiky, zůstává důležitým filmem pro pochopení Perryho hereckého rozsahu. Nejenže ukazuje jeho všestrannost při zvládání různých žánrů a období, ale také ukazuje jeho odhodlání posouvat hranice svého řemesla.
Tři do tanga (1999)
zdroj: Warner Bros.
Ve filmu Tři do tanga z roku 1999 si Matthew Perry zahrál Oscara Novaka. Architekta, kterého si bohatý podnikatel Charles Newman v podání Dylana McDermotta splete s gayem. Díky tomuto omylu se Oscar dostane do zapeklité situace, kdy je požádán, aby špehoval Newmanovu milenku Amy, kterou hraje Neve Campbell. Film představuje řadu komediálních zvratů a dává Perrymu dostatek prostoru k tomu, aby předvedl svůj talent pohybovat se na tenké hranici mezi komedií a dramatem.
Na Perryho ztvárnění Oscara Novaka je pozoruhodná jeho schopnost zachovat si integritu postavy uprostřed zápletky, která stojí na nedorozumění a podvodu. Role od něj vyžadovala, aby byl nejen vtipný, ale také empatický a přesvědčivý jako někdo, kdo se potýká s komplikacemi skryté identity. Perrymu se podařilo vnést do Oscara hloubku a dokázal divákům přiblížit vnitřní zmatek postavy. Scény, v nichž Oscar bojuje se svými city k Amy a zároveň řeší etické dilema své situace, jsou díky Perryho vybroušenému výkonu o to dojemnější.
Film také vyzdvihuje Perryho všestrannost při zvládání různých druhů humoru. Tři do tanga využívá široké spektrum komediálních prvků, od fyzické komiky přes situační trapasy až po slovní vtip. Perry je ve všech těchto formách jako doma, takže každý smích působí spíše zaslouženě než nuceně.
Navíc Perryho chemie s Neve Campbellovou dodává filmu další vrstvu složitosti. V žánru, který často sází na klišé a šablonovité vztahy, působí jejich dynamika na plátně osvěžujícím způsobem upřímně. Tento vztah povyšuje film z obyčejné komedie o nedorozumění na hlubší zkoumání identity, lásky a rolí, které jsme nuceni hrát ve společnosti.
Tři do tanga je tak důkazem širokého hereckého záběru Matthewa Perryho. Podává mnohostranný výkon, který vyvažuje komediální prvky zápletky o záměně identity s emocionální hloubkou potřebnou k tomu, aby jeho postava působila důvěryhodně a autenticky.
Můj soused zabiják (2000)
zdroj: Warner Bros.
Matthew Perry si v roce 2000 zpestřil své filmové portfolio povedeným snímkem Můj soused zabiják a v roce 2004 si zopakoval svou roli v pokračování Můj soused zabiják 2. V těchto filmech hraje Nicholase „Oze“ Oseranského, nešťastného zubaře, který se zaplete do sítě organizovaného zločinu a nájemných vražd. Proti charismatickému zabijákovi Jimmymu „Tulipánovi“ Tudeskimu v podání Bruce Willise podává Perry výkon, který doplňuje i kontrastuje s Willisovým drsnějším a cyničtějším chováním.
Perry tady předvádí svou schopnost vyniknout v komedii kde jde o hodně, která je navíc podbarvena prvky nebezpečí a napětí. Oz není pouhým komediálním protipólem Jimmyho; je to plně realizovaná postava, která prochází významným vývojem. Perry ztvárňuje Oze jako zpočátku nesmělého a nejistého člověka, čímž účinně vystihuje podstatu obyčejného člověka, který se ocitl v neobyčejných podmínkách. V průběhu filmu a jeho pokračování se Oz vyvíjí v asertivnějšího a vynalézavějšího jedince, což Perrymu umožňuje prozkoumat široký charakterový oblouk, který přesahuje pouhou komickou výpomoc slavnějšímu kolegovi.
Jedním z výrazných rysů těchto filmů je Perryho chemie s Brucem Willisem. Jejich interakce není jen studií kontrastu, ale také důkazem Perryho schopnosti obstát proti zavedeným hercům v žánrech, které s ním nejsou tak často spojovány. Jejich vztah přináší jedinečné komediální načasování, které je do značné míry založeno na reakcích a souhře.
Navíc postava Oze dává Perrymu možnost zabrousit do temnějšího, cyničtějšího teritoria. Ačkoli v ní lze nalézt spoustu humoru, často se odehrává na úkor situací, v nichž jde o život, což přidává představení na komplexnosti. Perry se v těchto tónech pohybuje s jemností, která zajišťuje, že humor nikdy nezastíní vážnost situací, v nichž se Oz ocitá.
Oba filmy tak nabízejí příležitost ocenit Perryho hereckou flexibilitu. Představují jinou stránku jeho hereckých schopností, která spočívá ve vyvažování komedie s prvky nebezpečí, napětí a morální nejednoznačnosti. Prostřednictvím postavy Oze Perry dokazuje, že jeho talent se neomezuje na jeden žánr nebo typ role, ale sahá až k vybroušenějším, komplexnějším ztvárněním, která se vzpírají snadné kategorizaci.
Znovu 17 (2009)
zdroj: New Line Cinema
V roce 2009 si Matthew Perry zahrál roli Mikea O'Donnella v komedii Znovu 17, která se zabývá složitostí středního věku a nostalgií po mládí. Perry ve filmu ztvárnil 37letého muže, rozčarovaného svým životem, který se zázračně promění zpět ve své 17leté já v podání Zaca Efrona. Ačkoli je film především komedií, poskytuje Perrymu prostor pro to, aby se pustil do emočně vypjatější látky.
Jedním z vrcholů Perryho výkonu je jeho schopnost předat emocionální tíhu života plného promarněných příležitostí, aniž by ztratil ze zřetele komediální podstatu filmu. V úvodních scénách Perry účinně ztvárňuje muže zatíženého lítostí a nespokojeností, čímž připravuje půdu pro proměnu své postavy. Jeho vybroušené ztvárnění je dojemným protipólem mladické rozervanosti, kterou předvádí Zac Efron, jenž roli přebírá poté, co je Mikeovi opět sedmnáct.
Ačkoli je Perryho fyzická přítomnost ve filmu vzhledem k povaze děje omezená, jeho počáteční ztvárnění Mikea udává emocionální tón celému vyprávění. To je patrné zejména ve scénách, které uvozují fantastickou cestu, kde Perryho výkon rezonuje nově nabytou moudrostí a úctou k životu.
Na Perryho roli ve filmu Znovu 17 je obdivuhodné zejména to, jak vnáší hloubku do něčeho, co by mohlo být snadno jednorozměrnou postavou ve šablonovité komedii. Jeho ztvárnění povyšuje film tím, že mu dodává smysl pro lidskost a emocionální autenticitu. Diváci se Mikovým potížím nejen smějí, ale vžívají se do jeho problémů, takže konečné vykoupení postavy je o to uspokojivější.
Zmatená duše (2007)
zdroj: Reel One Entertainment
Matthew Perry si zahrál zcela odlišnou roli v nezávislém filmu Zmatená duše z roku 2007, který se zabývá složitými problémy duševního zdraví. Perry zde ztvárnil Hudsona Milbanka, scenáristu trpícího depersonalizační poruchou, která ho emocionálně odděluje od vlastního života i okolního světa. Film slouží jako důležitý obrat v Perryho kariéře a vzdaluje ho od komediálně zaměřených rolí, s nimiž byl dříve spojován.
Perryho výkon v roli Hudsona se ve Zmatené duši vyznačuje jemností a zdrženlivostí. Na rozdíl od jeho komediálnějších rolí, které často sázejí na rychlé dialogy a přehnanou fyzickou aktivitu, vyžaduje Hudson rozvážnější přístup. Perry vystihl podstatu muže, který je vnitřně roztříštěný, ale navenek vyrovnaný. Jeho oči, mimika, a dokonce i mlčení přispívají k portrétu člověka, který se potýká se znepokojivou citovou prázdnotou.
Příkladem Perryho vyladěného herectví jsou scény, v nichž Hudson komunikuje se svým psychiatrem nebo se svým romantickým zájmem, který hraje Lynn Collins. Tyto momenty nabízejí vhled do Hudsonova dezorientujícího světa a Perry se v nich pohybuje s komplexností, která trefně vystihuje složitost duševního zdraví.
Další silnou stránkou Perryho výkonu je jeho autentičnost. Zmatená duše se zabývá tématem, které by se snadno mohlo stát předmětem přílišné dramatizace, Perryho ztvárnění však zůstává při zemi. I když se Hudson dostává do stále hlubšího stavu, Perry udržuje svou postavu v realitě, se kterou se diváci mohou ztotožnit. Díky této snaze o autenticitu není film jen hereckou ukázkou Perryho schopností, ale také smysluplným zkoumáním duševního zdraví.
Role Hudsona Milbanka navíc opět ukazuje Perryho rozsah. Zatímco někteří by si ho mohli zaškatulkovat na základě jeho předchozích komediálních úspěchů, jeho práce ve Zmatené duši tyto předsudky narušuje. Úspěšně přechází z oblasti komedie do dramatičtější sféry a prokazuje všestrannost, které se podaří dosáhnout jen málokterému herci.
Závěr
Je zřejmé, že talent Perryho zdaleka přesahuje role, které ho poprvé katapultovaly do povědomí veřejnosti. Díky své kariéře, která zahrnuje různé žánry, od romantických komedií až po nuancovanější dramata Perry neustále prokazoval všestrannost svého řemesla.
Jeho role často obsahují jedinečnou směs humoru a emocionální hloubky. Perry umí i do těch nejkomediálnějších situací vnést podtón lidské složitosti, což jeho práci povyšuje nad pouhou zábavu. Perryho odlišuje nejen jeho schopnost přizpůsobit se různým stylům a tónům, ale také jeho snaha vnést do svých postav emocionální autenticitu.
Perrymu také nechyběla ochota riskovat a vystoupit ze své komfortní zóny. Málokterý herec s komediálními kořeny se pouští do ztvárnění psychických poruch s takovou jemností a respektem.
Filmová kariéra Matthewa Perryho je nakonec důkazem jeho trvalé herecké všestrannosti a hloubky, která se neustále vzpírala snadné kategorizaci. A tak zatímco si ho bude drtivá většina světa pamatovat „pouze“ jako Chandlera z Přátel, snad se k širšímu publiku někdy dostanou i jeho pestré filmové role.
