Jeden z nejvýraznějších britských herců dneška proslul úlohami padouchů a násilníků v látkách historických (Rob Roy), soudobých (Pulp Fiction – historky z podsvětí) i zasazených do jiných světů (Planeta opic). Všechny své hrdiny, ať už jsou to extatičtí zločinci, anebo obyčejní chlapíci v sociálních dramatech, dovede obdařit přesvědčivostí a životnosti. Představil se již také jako filmový režisér, když debutoval aplaudovaným psychodramatem Válečná zóna.
Tim Roth, narozený jako Timothy Simon Smith 14. května 1961 v Londýně, směřování ke svobodným povoláním podědil po svých rodičích, novináři a malířce. Výtvarně nadaný Tim měl dlouho nasměrováno k sochařské kariéře, uměleckou školu však nedokončil. A mohla za to především vášeň k herectví, do nějž se zamiloval po ztvárnění ústřední úlohy v muzikálovém představení Stokerova Draculy. Po kolečku po oblastních divadlech se Roth uchytil na londýnské královské scéně, na níž se prezentoval hlavně v shakespearovských partech. Před kamerou se poprvé představil v ústřední úloze skinheada Trevora v televizní krimisérii Made in Britain (1982). Ve filmu pak debutoval v roce 1984, kdy ho renomovaný režisér Mike Leigh obsadil do dramatu Meantime. V něm se Roth objevil společně se svým generačním souputníkem Garym Oldmanem jako mentálně zaostalý Colin. I poté měl Roth štěstí na nabídky od uznávaných britských, popřípadě světových tvůrcích. Účinkoval tak v gangsterce The Hit (1984) od Stephena Frearse či v roli podivínského malíře Vincenta Van Gogha v životopisném snímku Vincent a Theo (1990) režiséra Roberta Altmana. Do povědomí filmových labužníků se Roth prosadil úlohou gangstera Mitchela v Greenawayově stylizovaném dramatu Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989). A vzápětí se již podruhé pracovně sešel s Garym Oldmanem: oba se představili v titulních úlohách hamletovské variace Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi (1990), která převyprávěla slavné Shakespearovo drama z pozice dvou vedlejší postav.
S počátkem let devadesátých si Tima Rotha všimli také američtí filmaři. A lze se jen dohadovat, zda za to Roth vděčil svému živočišnému a intuitivnímu herectví, anebo „kriminálnickému“ kukuči. K ústředním Rothovým chlebodárcům tehdy patřil enfant terrible nezávislé kinematografie Quentin Tarantino. Ten totiž Rotha obsadil nejen jako jednoho z antihrdinů krvavého krimi Gauneři (1992), ale také coby zlodějíčka Pumpkina v opěvované gangsterce Pulp Fiction – historky z podsvětí (1994). V povídkovém snímku Čtyři pokoje (1995) od mladých osobností mezi nezávislými (vedle Tarantina jimi byli Robert Rodriguez, Alexandre Rockwell a Allison Andersová) se pak Roth zhostil hlavní úlohy poslíčka zmítaného sérií prapodivných událostí v jednom z losangelských hotelů. Kriminální dramata rozmanitých kvalit ostatně dodnes tvoří jádro Rothovy filmografie. Z četných gangsterů si zaslouží zmínku především zabiják Joshua v dramatu Malá Oděsa (1994). V nadsazené úloze podmanivého drsného kriminálníka Charlieho se Roth objevil v muzikálové komedii Woodyho Allena Všichni říkají: Miluji tě (1995). Krimidrama Za branami pekla (1997) pak zaujalo souhrou představitelů dvojice zlodějíčků naháněných mafií i policií. Vedle Rotha se hlavní úlohy chopil raper Tupac Shakur, jenž byl ještě před premiérou snímku zavražděn.
Vedle násilných krimidramat se další doménou Tima Rotha stávají již od poloviny devadesátých let historické látky. Roli mladého britského cestovatele pátrajícího v Africe po svém zešílevším kolegovi (John Malkovich) získal Roth v adaptaci románu Josepha Conrada Srdce temnoty (1994). Rothův skrz naskrz prohnilý anglický aristokrat Cunningham se pak stává sokem věhlasného irského rebela Roba Roye (Liam Neeson) ve stejnojmenném historickém dramatu z roku 1995. Úlohy proradného šlechtice se Roth dokonce zhostil s takovým gustem, že mu přinesla cenu BAFTA i nominace na Zlatý glóbus a Oscara. V dramatu Giuseppe Tornatoreho Legenda o „1900“ (1999) se pak Roth představil coby osiřelý „nepozemsky“ brilantní klavírista, jenž celý svůj život prožil na palubě zaoceánského parníku. Věhlas v úlohách démonických padouchů pak Rothovi přinášejí drobné, avšak klíčové role v historických látkách jako byl markýz de Lauzun v dramatu z rokokové Francie Vatel (2000) anebo padouch Febre v průměrné dobrodružné podívané na dumasovské téma Mušketýr (2001). Ambiciózní historické drama Zabijte krále (2003) Rothovi posléze nabídlo úlohu Olivera Cromwella, historická romance Nová Francie (2004) ze sklonku osmnáctého století pro změnu roli proslulého britkého premiéra Williama Pitta.
V letech minulých se Tim Roth prezentoval hlavně úlohami v sociálně či politicky kritických snímcích. To platí například o Wendersově podobenství Million Dollar Hotel (1999) anebo o satiře Johna Saylese Silver City (2004), v níž si zahrál úlohu radikálního novináře. Do této linie společensky angažovaných děl lze ostatně řadit také další drama Wima Wenderse Nechoď klepat na mé dveře (2005), které se dotýká odvrácené tváře současné Ameriky. Obdobně kritickým snímkem je i Funny Games USA (2008) - Roth se tu jako maloměšťák George setkává s nesmyslným násilím. Úloha slabošského tatíka je přitom přímým protikladem k většině Rothových antihrdinů. Příklon k lidem z okraje společnosti ostatně Roth prokázal svým režijním debutem, dramatem Válečná zóna (1998), který se soustředí na téma incestního vztahu v chudé dělnické rodině.
Přestože Tim Roth nikdy nepatřil hercům, kterého by vyhledávali tvůrci hollywoodských velkofilmů (výjimku tvoří jeho účinkování ve sci-fi Tima Burtona Planeta opic, 2001, kde se představil coby militantní opičí generál Thade, comicsový Neuvěřitelný Hulk, 2008, kde představuje monstózního Emila Blonskyho, popřípadě i horor Temné vody, 2005, natočený podle japonského originálu), patří dnes k hereckým osobnostem uznávaným a sledovaným po celém světě. Svými výkony v uplynulých dvou desetiletích prokázal, že si tuto pozornost bezezbytku zasluhuje.
