Stephen King versus Stanley Kubrick

29. 1. 2008 - 8:41 | Téma | red

Stephen King versus Stanley Kubrick Placeholder zdroj: tisková zpráva

Několik poznámek ke kultovnímu hororu Shining.

Zde je ovšem na místě připomenout, že název psychohororu "Shining" se do češtiny přesně přeložit nedá - český titul "Záření" nebo "Vyzařování" je stejně nepřesný jako název "Osvícení", pod nímž byl v naší televizi uveden i filmový remake této knihy, kterou napsal i u nás dobře známý Stephen King. Onen remake vznikl v roce 1997 z popudu samotného Stephena Kinga, který se na něm podílel jako autor scénáře a vedoucí výroby a zahrál si i jednu z vedlejších rolí. King, který již předtím několik filmů sám režíroval, se tak pokusil dosáhnout toho, aby vznikla co nejvěrnější filmová adaptace jeho knížky (originální titul tohoto remaku zní "Shining Stephena Kinga"). King byl totiž Kubrickovou adaptací své knížky Shining podle vlastních slov "hluboce zklamaný". V interview pro Playboy Stephen King napříkad říká: "Některé části filmu jsou mrazivé, nabité nemilosrdně klaustrofobickou hrůzou, jiné jsou ale hluché... Kubrick je velice chladný člověk - pragmatický a racionální - a má velké potíže pochopit, byť i jen akademicky, nadpřirozený svět... Základní nedostatek Kubrickovy verze Shiningu spočívá v tom, že se jedná o film natočený člověkem, který příliš mnoho přemýšlí a příliš málo cítí...".

V této souvislosti je ovšem otázkou, jestli King znal původní Kubrickovu verzi tohoto filmu. Ta totiž trvala o 27 minut déle než verze, která je dnes na DVD k dispozici i u nás. Ve své původní verzi se totiž Kubrick soustředil dosti podrobně například na to, jak se antihrdina snímku Jack Torrance choval ke své rodině předtím, než přijal zaměstnání správce v hotelu Overlook: Torranceův pád do šílenství nebyl proto v původní, Kubrickem teprve dodatečně zkrácené verzi filmu tak strmý, jak na to také kriticky poukazoval King.

Určitý protipól k postoji Kinga vůči Kubrickovu Shiningu představují vzpomínky scenáristky Diany Johnsonové. Ta spolu s Kubrickem Kingovu knížku přepsala do scénáře. O práci s Kubrickem na Shiningu Diane Johnsonová mimo jiné říká:

"Snad každou větu scénáře se mnou Stanley Kubrick podrobně rozebíral. Dávali jsme si navzájem otázky typu: Co si asi tak Jack Torrance v té situaci myslí? Je to skutečně pravděpodobné? S jakým typem ženy se vlastně Jack mohl oženit? - a takhle podobně. Také jsme se ptali sami sebe, proč se vlastně lidé psychohororům podobného typu rádi věnují. Bylo to velice příjemné. Kubrick je nesmírně inteligentní a moc rád diskutuje. A rozhovory s ním jsou neobyčejně podnětné. Ten scénář je skutečně dílem nás obou dohromady, nedá se oddělit, co jsem napsala já a co on. Herci už byli vybráni, a tak jsem mohla jen uvažovat o tom, čím vším může přispět Nicholson nebo co se dá očekávat od sedmiletého chlapce v úloze Dannyho. Scénář se inspiroval vším, co jsme s Kubrickem v té době četli, od zábavné literatury přes časopisecké články na téma duchů a nadpřirozených bytostí až po Bettelheima a Freuda. Přitom jsme stále hledali odpovědi na otázku, jak lidé reagují na parapsychologická zjevení a na téma archetypů.

Mezi námi, Kingova knížka Shining není žádná velká literatura. Je to efektní a dobře to funguje, ale nic víc. Není to dobrý román. Ale na druhé straně je zajímavé, jak může být špatný román ohromně působivý. King má úžasný talent čtenáře zaujmout a vystrašit. Věřím, že existují lidé, kteří jsou schopni mimosmyslové percepce, ale nedomnívám se, že by to bylo v takové míře, jak ukazuje Shining. Nevěřím na duchy, stejně jako na ně podle mne nevěří Kubrick, jenže on trval na tom, že v hotelu Overlook duchové materiálně existují, takže pak mohou i otevírat dveře zamčené na klíč a mohou mít i vliv na lidské chování. Mně se to nelíbilo, ale Kubrick si nepřál, aby duchy viděl jediný Jack Torrance. Pokud jde o fotografii z roku 1921, která se objevuje v závěru filmu, musím se přiznat, že mne tato scéna stejně jako mnohé diváky dost zaskočila. Nevzpomínám si, že bychom s Kubrickem o tomto záběru někdy mluvili. Ale on měl toto zakončení filmu v hlavě už od začátku, bylo pro něj mimo diskusi. Dodnes nevím, proč mu na tom závěrečném záběru s fotografií tak strašně záleželo. Stejně tak se ve scénáři nevyskytovala velmi podivná scéna, v níž se díváme shora na labyrint, uvnitř něhož jsou matka se synem, a náhle vidíme, že to je jenom maketa, kterou si v hotelu Jack Torrance prohlíží.

Cestování chodbami hotelu Overlook je věcí Kubrickovy slabosti pro kameru. Kubrickovi slouží kamera do značné míry jako vypravěč. A hotel Overlook je přitom v určitém smyslu svědkem všech událostí. To, co se říká a děje, se ve filmu zobrazuje z hlediska hotelu, jenž se díky Kubrickovu pojetí jeví jak živá bytost."

Na SPECIÁL Filmy Stanleyho Kubricka na DVD a v Aeru