Po kratší přestávce se na plátnech kin objevuje další adaptace Stephena Kinga, hororového klasika a „nejzfilmovávánějšího“ autora v Americe. Vždyť Pokoj 1408 je jubilejním stým filmovým či televizním zpracováním Kingových románů, novel a povídek. Řadí se k tomu lepšímu, co podle Kinga vzniklo. K žánrové klasice je ale tentokrát daleko.
Mike Enslin (John Cusack) si svých patnáct minut slávy vydobyl coby autor knižních bestsellerů, ve kterých probírá strašidelné povídačky. Hotely, hřbitovy, majáky… Všude tam se prý nalézali duchové. Kde se ale objeví Enslin, tam je po strašení veta. Když se Mike dozvídá o pokoji 1408 v newyorském hotelu Dolphin, objevuje se před ním nová výzva. Prokázat, že oněch údajných 56 obětí je pouhým reklamním tahákem. Jenže hotelový manažer Gerald Olin (Samuel L. Jackson) není z Mikových plánů vůbec nadšen. Po pravdě řečeno: dělá vše, aby mu zabránil do čtrnáctsetosmičky vůbec vstoupit. A umí být přesvědčivý. Jenže Mike je pravý profesionál. Nikdo prý v pokoji 1408 nevydržel živý déle než hodinu. Tak uvidíme…
Břemeno úspěchu Pokoje 1408 z velké části spočívalo na ústředním protagonistovi. John Cusack podává jako spisovatel Enslin solidní výkon. Navazuje na své předchozí hrdiny – nejprve je lehce samolibým frajírkem, jenž všude byl a všechno zná. Jeho suverenita se však začíná kamínek po kamínku drolit a směřuje takřka v hysterii. Další postavy kromě pasivní manželky Lily (Mary McCormacková) si vydobyli vždy jen jedinou scénu. Platí to i o dvojici slavnějších herců. Jako vždy úchvatný Samuel L. Jackson má coby hotelový manažer Olin za úkol varovat Cusackova hrdinu před nebezpečenstvími. A přes všechnu snahu musí neuspět. Tony Shalhoub naopak ztělesnil Enslinova agenta Farrella, který se už těší na další bestseller.
Pokoj 1408 divákovi několikrát umožní zavzpomínat si na žánrové předchůdce. Krátce je tu upomenuto Psycho (1960) anebo Identita (2003). Tvůrci se však hlásí hlavně k jednomu ze žánrových vrcholů, Kubrickovu Osvícení (1980). Oba snímky spojuje už Stephen King coby autor předlohy. Ústřední hrdinové mají stejné povolání. A taky totožného protihráče – hotelové prostředí, pokaždé tak odlidštěné, lhostejno zda se nacházíme v zapadákově, anebo ve velkoměstě.
Titulní pokoj číslo 1408 je dopředu označen za zlý. Zlobit by měl hlavně tím, že hrdinovi poskytne cestu do hlubin vlastní duše. Má to být cesta lemovaná spoustou nepěkných zážitků. Pokoj ale tentokrát váhá nad metodou, jak svého návštěvníka provokovat a děsit. Někdy má snahu vstoupit Enslinovi do hlavy, jindy ho fyzicky napadá.
Pokojem 1408 se prolínají tři sporné momenty, všechny tak typické pro americkou filmovou produkci. Prvním je sklon ke spektakularitě. Myslím teď každičkou scénu, kdy je Enslin ohrožován přívaly vod, mrazem či ohněm anebo je izolován ve stále zúženější prostoře. Scény jsou sice natočeny patřičně efektně, film se ale vzdaluje od původní představy hororu psychologického. Další dva problémy spatřuji v rodinném, respektive náboženském patosu, k nimž snímek v samotném závěru sklouzne. Hrdinovy běsy spočívají v nedávném úmrtí jeho dcerky. To Enslina mělo motivovat k odmítnutí všeho nadpřirozeného, potažmo k zapuzení Boha. Proto se prý věnuje odkrývání mýtů a záhad. Pokoj 1408 se šířením ideje Boží předurčenosti přibližuje k horůrku Krvavá sklizeň (2006).
Švédský režisér Mikael Håfström upoutal už svým psychologickým dramatem Zlo (2003), nominovaným na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Pozornost si ale získal spíše jako formálně vytříbený režisér než jako tvůrce, který dovede vystihnout klady a potlačit zápory scénáře. Je tedy přesně tím mužem, jaké si hollywoodští producenti navykli vyhledávat. Bohužel. Namísto brilantního hororu totiž dnes můžeme sledovat další nanejvýš nadprůměrný snímek.
Jedna poznámka na okraj: po thrilleru ˝23˝ (2007) tu máme další film načrtávající numerologické téma. Tentokrát se scénář otře o kult čísla 13 – právě tolik dává dohromady součet jednotlivých číslovek v názvu filmu. V tomto poschodí se rovněž hrozivý pokoj nalézá. To proto, že japonští majitelé prý ve svém hotelu odmítají vyznačit třinácté patro. Na rozdíl od Kingovy předlohy je ale tento motiv hned zkraje opuštěn.
