Režisér a tvůrce Hvězdných válek George Lucas přichází po osmadvaceti letech od premiéry prvního snímku své vesmírné ságy s jejím dokončením. Pomsta Sithů sice nemohla původní trilogii z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let připravit o statut přelomového díla světové kinematografie, podnítila ale již před svým dokončením očekávání, zda částečně rehabilituje snímky Skrytá hrozba (1999) a Klony útočí (2002), anebo nechtěně prokáže, že Star Wars byly pouze dobově podmíněným fenoménem. Nyní tedy nastal čas, kdy film předstupuje před diváky.
(V tomto článku nalezne hodnocení filmu, o ději a postavách se dočtete ZDE.)
Lucas si třetím dílem napravil pošramocenou pověst moderního filmaře a dokázal, že dovede být režisérem filmu 21. století. Rozhodl se postoupit opět dál v tradici monumentálních výprav a bombastičnosti vizuálního pojetí. V akčních scénách vyhověl trendu, který si žádá „dynamické“ filmařské postupy; vyrukoval s nimi, aby tak nahradil z dnešního pohledu již statickou podobu první trilogie (Epizody IV až VI). Dočkáme se tu nejen komplikovaných nájezdů kamery, ale i roztěkaných záběrů snímaných jakoby z centra bojů. V porovnání s Epizodou II jsou tyto záběry mnohonásobně četnější. Rozdílnost zpracování původní trilogie a postupů dnešních lze ukázat na příkladu soubojů se světelnými meči. Tam, kde dříve bylo cílem zpřehlednit dění statickým záběrem, dominuje dnes pohyb. Na plátně tak panuje chaos, který však dovede v divácích vzbudit úžas nad schopnostmi filmařů.
Také vizuální efekty jsou opět na špičkové úrovni, zas o stupínek výš v porovnání s filmem Klony útočí – co do kvantity i kvality. Ač se trikařům nevydařilo zdaleka vše, obrazy nových scenérií a dynamika akčních scén zapudí myšlenky na nepropracovanost několika digitálních efektů, které nedostojí pověsti Hvězdných válek. Vyzdvižení zaslouží autoři výtvarné koncepce snímku, která v sobě spojuje styl prvních dvou epizod s vizuálním pojetím původní trilogie. Především tvůrci kostýmů a výpravy se doslova vyřádili, když stvořili mix mezi snímkem Klony útočí a originálními Hvězdnými válkami. Vizuální stránku snímku pak dotváří důsledné barevné ladění. Byla-li pro Skrytou hrozbu chrakteristická světle žlutá a pro Klony útočí tmavě modrá a oranžová, Pomsta Sithů je vyladěna do růžové a purpurové. Hudební skladatel John Williams opět potěší fanoušky řadou variací na motivy známé z předchozích epizod Hvězdných válek.
Ani tentokrát se Lucas nevypořádal s epizodičností scénáře. Jednoduchou dějovou linii si tak dokázal udržet pouze původní snímek z roku 1977, u všech ostatních dílů se projevila roztříštěnost děje. To je ale u filmové ságy s desítkami postav pochopitelné a omluvitelné. Jedním z účelů tohoto přístupu je snaha představit řadu nových planet i ras, jak bývá ve Hvězdných válkách tradicí. Nově se teď setkáme například s rodnou planetou Solova společníka Chewbaccy. Lahůdek pro znalce Hvězdných válek je ale v Pomstě Sithů doslova nepočítaně, byť jsou k vidění třeba jen několik vteřin.
S otázkami, zda se snímek začlení do dlouhodobě budované mytologie vesmíru Star Wars a jak završí celou šestidílnou ságu, se dokázal Lucas vypořádat na jedničku. Epizoda III vysvětlí, jak je možné, že mocní Jediové ztratili své postavení, i proč musí být Darth Vader skryt pod těžkým černým brněním. Vhodné je využití paralel s dalším dějem Hvězdných válek, především s Návratem Jediho. Anakina tak sledujeme v obdobných životních zkouškách, jaké jeho syn podstoupí v budoucnu, osvědčí se v nich a nepodlehne vábení zla. Vedle propracované mytologie prosluly jednotlivé díly Hvězdných válek též díky jednotlivým scénám, které vstoupily do povědomí divácké obce a jsou dokonce dodnes občas citovány dalšími filmaři. Také Pomsta Sithů nabízí scény, které na vstup do dějin aspirují; jednou z nich může být například souboj, v němž se střetne Mace Windu (Samuel L. Jackson) s Darthem Sidiousem.
Shlédnutí Pomsty Sithů je sice „nutností“ pro valnou většinu filmových fanoušků, avšak doba, kdy Hvězdné války měly neochvějné postavení jedničky mezi hollywoodskými velkofilmy, je nenávratně pryč. Diváky od těch dob okouzlila řada dalších obdobně koncipovaných dobrodružství, například trilogie Pán prstenů či snímky o Harrym Potterovi. Nové Hvězdné války již tedy nejsou považovány za jediný filmový zážitek roku. Přesto si Pomsta Sithů pozornost publika zaslouží. Nejen z piety k legendární původní trilogii, ale i díky svým filmovým kvalitám.
