Várka zoufalých klišé jako je starý dům, nudná hudba oznamující okamžik leknutí, rodinka s divnými dětmi a naprosto zoufale neoriginální kamera, to vše tvoří mix hlavních a nepřesvědčivých pilířů tohoto filmu. Sinister 2 staví na absolutních blábolech, dějových nesmyslech.

zdroj: tisková zpráva

Do domu se nastěhuje ženská s dětmi, ty se tváří divně, vlastně se nic neděje, ale my víme, že v pozadí je zlo, které chce uděřit. Strašidelného je zde pomálu a jak jsem řekl, tvůrci příběh postavili na otřepaných klišé, které už dnes nelze promíjet a považovat je ještě za stavební kámen žánru. Proč už proboha někdo takovým tvůrcům jasně neřekne, že nesutálé opakování žánrových klišé může fungovat třeba v komediích. V hororu se máte také bát. A když se nebojíte, protože víte, že přesně za 6,5,4,3,2,1 teď přijde leknutí, tak je něco špatně.

Oba fakani jsou otravní a vlastně si říkáte, že si stejně nezaslouží nic jiného, než úder nějakého vypečeného démona. Jenže Baghul není ani vypečený, ale ani nijak děsivý. Je to takové ztělesnění béčkového patolízalského blba, který zjevení na scéně provází vždy vrzající hudbou. Ten chlapík vypadá spíš jako lempl, kterého vyhodili z nějaké glamrockové kapely, protože se prostě nesnažil. 

Můžete se začít bát, to když si přečtete údaj 97. Ano, tolik minut to trvá a mohlo by to trvat jen minut patnáct. Jenže tvůrci chtěli, aby to celé gradovalo postupně, takže se načekáte.

zdroj: Cinemart

Rozhodně bych neříkal, že první Sinister byl nějakým úžasným zážitkem, ale šlo to. Bylo to zajímavé a celkem neotřelé. První díl používal k lekání stejně naivní metody, ale Baghul ještě fungoval. Teď je to prudivá nuda bez atmosféry, kterou drží nad vodou snad jen značka.

Hodnocení: 20 %