Nutno podotknout, že seznam je veskrze subjektivní záležitostí – černá komedie ze svého principu pracuje s ironií i divácky proměnlivým vztahem ke kontroverznímu humoru. Máte-li tak k vybraným dílkům své výtky, raději v diskuzi přisaďte vlastní nápady, namísto případného hejtu našeho seznamu…
Jenom málokterý snímek poslední doby i historie pracuje s tak jízlivou juxtapozicí situací souvisejících se smrtí i humorem. V Bruggách však mezi ně rozhodně patří. Film svému režisérovi Martinovi McDonaghovi zajistil kultovní status za to, že divákům dopřál situace, kdy se slzami v očích sledovali naprosto depresivní putování dvou mafiánských postaviček malebným městečkem. Vůbec nevadilo, že konec jejich cesty není úplně vypointovaný – Bruggy vytvořily tolik nezapomenutelných situací, že ani volnější finiš nemůže celkový zážitek zakalit.
Šlechetné srdce a šlechtické korunky
Abychom nevzpomněli pouze na filmy z posledních let, nedá nám nevypíchnout rovněž dnes prakticky neznámý britský snímek z roku 1949 jménem Šlechetné srdce a šlechtické korunky. V něm Alec Guinness (kterého většina diváků zná především z Hvězdných válek) zahraje celkem osm postav, ale také potěší všudypřítomným cynismem. Vypráví přitom o kafkovském příběhu jistého kariéristy, který se nepříliš košer způsobem dostává na vrchol "potravního řetězce". Za jiné režie by dozajista šlo spíše o drama, díky však bohu za ironičtější náhled na jeho zápletku...
Jasně, snad všechny snímky Wese Andersona operují s elementem černého humoru a vtipného cynismu, ze všech za všechny však vybíráme jeho méně známou Takovou zvláštní rodinku alias The Royal Tenenbaums. Obsahuje totiž vše, co v realitě každý spolehlivě nenávidí, za to v černé komedii jde o recept na humor. Ať už jde o rakovinu, drogy, rozvod nebo smrt, Tenenbaumové fungují jako dokonalá jednohubka pro všechny, kterým osobitý Andersonův styl přivádí když ne záchvaty snímku, tak alespoň dobrou náladu pramenící z neštěstí druhých.
Harold a Maude
Co by to bylo za přehled černého humoru, kdyby v něm chyběl dnes již kultovní příběh Harolda a Maude? Snímek režiséra Hala Ashbyho popisuje příběh první, mladé postavy trávící svůj čas na pohřbech a dalších podobných „veselicích“, zatímco postarší Maude naopak oplývá životem a vede úvahy o jeho smyslu. Právě na Haroldovi a Maude se ukazuje, že černá komedie mnohdy může oplývat mnohem nadsazenějším pohledem na existenci než jiné, na první pohled vřelejší snímky.
Abychom však nezůstávali jenom v minulosti, můžeme vypíchnout i vcelku vydařenou komedii nedávné doby. Někdo si sice může stěžovat, že se kvůli němu v seznamu nedostalo na Coenovky jako je Fargo či Big Lebowski – v "Šéfech" však dojde na naplnění toho, o čem sní řada z prací povinných lidí, totiž likvidaci egem posedlých bossů dnešní doby. Ve finále se snímek možná nedočká takových lavin humoru jako jiné filmy, v nekontroverzní bídě současné hollywoodské produkce však rozhodně potěšil.
Ve finále však nemůžeme nevypíchnout klasiku. Jen jenom málokteré téma, které se pro černou komedii hodí více než náboženství – a Život Briana je toho důkazem par excellence. Snímek, který si ve stylu humoru Monty Pythonů dobíral mýty kolem Ježíšova života i fungování biblického Nového zákona je dodnes právem kultem, jehož finální noty lze reprodukovat při každé nešťastné životní události...
Doktor Divnoláska
Pro dnešního diváka možná tradiční studenoválečná černá komedie nemusí fungovat natolik jako v roce 1962, historický prim a kvanta, kvanta nehynoucích ironických dialogů ("You can't fight here. This si War Room!") ji však rozhodně nelze upřít. Film, který toho pro zesměšnění jaderné války vynoval tolik, že je citován dodnes, zkrátka perfektně ztělesňuje geniální talent Stanleyho Kubricka.