Očekávaní nejsou kdovíjaká – těšit se máme především na klipovitý střih a nemálo akce, tak jako v předešlé Andersonově tvorbě. Jak však vyplývá z náhledu na Andersonovu režijní i scénáristickou kariéru, z herní estetiky čerpá tak trochu době navzdory.
zdroj: Archiv
Na béčkové stezce
Původem Angličan Anderson vyvolal poprask již svým debutem Nakupování (1994), brutálním snímkem o loupežnících, kteří obchody vykrádají skrze "parkování" svého auta v jejich výloze. Ačkoliv bylo Parkování svého času velmi kontroverzní – v Anglii byl film ostatně zakázán – dnes je znám hlavně pro první velkou roli Juda Lawa, který se v něm navíc potkal se svou budoucí manželkou Sadie Frost.
zdroj: YouTube.com
Ačkoliv byl druhým Andersonovým snímkem veleslavný videoklipový Mortal Kombat (1995), ve stylu "jednooký mezi slepými" dost možná nejlepší filmová adaptace her v 90. letech, Anderson tehdy ještě zřídkakdy volil náměty čistě mezi jmény slavný her. Dokazuje to jak slušně děsivý, gotický sci-fi horor Horizont události (1997), tak i následující akčňák dle osmdesátkového střihu Žoldák: Legie zkázy (1998), neoficiální pokračování Blade Runnera (scénárista děj zasadil do jeho kulis).
Paradoxně jak Horizont události, tak i Žoldák patří mezi kasovní propadáky – rozpočty obou čítaly 60 milionů, první však utržil jenom něco kolem 45 milionů, druhý pak pouze necelých 15 milionů. Karavana Paula W. S. však jela dále a brzy narazila na zlato. Tím však přišla o své fanoušky.
zdroj:
tisková zpráva
Za této éry byl totiž Anderson i přes své přešlapy či nedostatky vyzdvihován jako upřímný tvůrce zábavních filmů druhého ražení. Jeho pozdější láska k adaptacím videoher prozrazuje, že Anderson má v oblibě především vyhraněné žánrové náměty plné vizuálně solidní akce. Zatímco v 90. letech je našel hlavně u žánrového filmu, po roce 2000 objevil nový, nevyčerpatelný zdroj ve světě videoher.
Nekonečný příběh Resident Evil
Právě odtud se datuje určitý pokles hodnoty doposud uznávaného béčkového fachmana. Anderson se chyitl a už nepustil značky zombie her Resident Evil – jenže kde u jeho adaptace Mortal Kombat vévodila nadsázka, v případě Resident Evil mu fanoušci pro jeho likvidaci původní zápletky (především vložení postavy Alice, neexistující v herní předloze) nemohli přijít na jméno. Paradoxem zůstává, že teprve nyní začaly jeho filmy markantněji vydělávat: první Resident Evil z roku 2002 stál 33 milionů a vydělal více než sto, pozitivní trend se v dalších dílech jenom dále stupňoval vstříc naplněné kapse.
zdroj: YouTube.com
Další dva filmové díly Resident Evil (Apokalypsa z roku 2004 a Zánik z roku 2007) vznikly v cizí režii, Anderson k nim však stále psal scénáře a inkasoval tak část z markantních výdělků. Mezi tím si "odskočil" k filmu Vetřelec vs. Predátor (2004, především na motivy komiksu, částečně však lze cítit i vliv stejnojmenných her), u něhož si jediným snímkem dále znepřátelil fanoušky hned dvou jiných monster najednou, aby v roce 2008 konečně natočil vytoužený projekt Rallye smrti. Dost možná nejoblíbenější Andersonův film od Horizontu události byl remakem Death Race 2000 (1975, u nás jako cesta gladiatorů 2000), jehož videoherní adaptace z roku 1976 ironií osudu vytvořila první velkou kauzu na téma násilí ve hrách.
zdroj: YouTube.com
Od roku 2010 pak Anderson opět naskočil do režie dalších dílů série Resident Evil. Kde se režie zřejmě nejlepšího třetího dílu Zánik ujal na post-apo atmosféru vysazený Russell Mulcahy, Anderson značku hnedle vrátil do kolejí důrazu na zpomalenou akci a kmitající Millu Jovovich, mimochodem od roku 2009 jeho manželku, v dílech Resident Evil: Afterlife (2010) a Resident Evil: Odveta (2012). Mezitím dále přistoupil i ke dvěma filmům, které sice akci z Resident Evil nemálo připomínaly, odehrávaly se však na půdorysu původním námětu – jednalo se o akční blbůstku Tři mušketýři (2011) a právě nynější Pompeje 3D.
zdroj: YouTube.com
Za dvě dekády od debutu Nakupování se Paul W. S. Anderson stal podivínským filmařem vysazeným na béčkové akční filmy v éře, kdy jeho pojetí akce působí navzdory užívání mnoha efektů skoro až archaicky. De facto konkurenční Quentin Tarantino přistupuje ke stejnému zaláskování do béčkového filmu s daleko vyšší dramatickou grácií, sex a násilí dnešní divák navíc najde i v každém druhém seriálu. A komu jde o maximum akčních kvalit, lépe udělá, sáhne-li po libovolné videohře.
Přesto letos devětačtyřicetiletý Anderson platí za tvůrce, který chrlí jeden film za druhým nejen co autor, ale i jako producent (podílel se například na vynikajícím hororu Syndromu Pandorum). Jeho filmografie se nevyhne škodolibému srovnání právě s netalentovaným Uwe Bollem – oproti němu si však Anderson nemůže stěžovat na mrzké výdělky vzdor nepřízni fanoušků.
