S návraty klasik je to složité. Zkuste si schválně spočítat, kolik se jich povedlo. Někteří hrdinové se bojí odejít do důchodu, další se nechají v pokročilejším věku ukecat nebo uplatit k návratu ke své ikonické roli, aniž by jim došlo, že na to už vážně nemají věk, a navíc v každém případě bojují s obvykle přespříliš vysokým očekáváním fanoušků. A nedopadá to moc dobře. Jenže u legend jako Indiana Jones je člověk prostě i přes všechny tyhle nejistoty a několik příkladů z minulosti, kdy to nevyšlo (poslední Terminátor) zvědavý, jak to dopadne. A doufá, že dobře. Jenže tady se doufalo marně.

zdroj: Lucasfilm

Je konec šedesátých let, Američané přistáli na Měsíci a Henry Jones odchází do důchodu. Nijak zvlášť netouží vrátit se do akce, spíš hodlá přemítat o tom, jak prožil svůj život a kde v něm udělal chyby, ale dobrodružství si ho nakonec stejně najde. Podobně jako jeden starý známý, s nímž se potkal během druhé světové války ve vlaku plném nacistů. Voller teď pracuje pro Američany, pořád však sní o době, kdy Německo mohlo vládnout světu, alespoň on je o tom tedy přesvědčený. A dostal se na stopu artefaktu, s jehož pomocí by to možná šlo zařídit. Nepátrá po něm ale sám, hledá ho i Helena Shaw, Indyho kmotřenka, která při honu za bájným zařízením potřebuje pomoc jednoho důchodce, jemuž pořád ještě sluší klobouk i bič. Honička může začít.

zdroj: Foto: Walt Disney Studios Motion Pictures

A o honičkách je to především. Právě ony totiž podtrhují jeden z nejzásadnějších problémů Nástroje osudu a to ten, že Harrison Ford už opravdu vypadá na svůj věk. Osmdesátiny oslavil vloni a rozhodně má právo na to, aby vypadal jako dědek (a taky tak vypadá a nestydí se za to). Jenže to logicky vede k tomu, že akce se nemůže točit úplně kolem něj, protože by působilo trošku nepatřičně, kdyby vyváděl stejné vylomeniny jako v předchozích dílech. Takže dostáváme spoustu honiček, ve kterých může sedět a uhýbat kulkám a když dojde na fyzickou akci, často nenápadně přenechá prostor své mladší kolegyni.

Pravda, je tu úvod z druhé světové války, ale upřímně sledovat digitálně omlazeného Forda (s hlasem starého Forda) není zrovna pěkná podívaná. Hollywood si s technologií omlazování hereckých legend hraje už pár let, bohužel k dokonalosti jí ještě hodně chybí. Celkově jsou triky dost nehezké a Indy má díky tomu občas look laciné umělohmotné podívané. Ve filmu za skoro tři sta milionů dolarů to docela překvapí.

zdroj: Foto: Walt Disney Studios Motion Pictures

Sám Ford naštěstí – i když se tu do akce úplně nežene – neztratil ani ve svém pokročilém věku šarm a charisma a Indy je prostě stejný sympaťák jako dřív. Navíc jeho vztah s parťačkou tu nefunguje jako laciná snaha o předávání pochodně. Respektive o něco takového se tvůrci nejspíš snaží, samotná Helena je ale vcelku zajímavý charakter a její vztah s Indym rozhodně není ideální. Vlastně se většinu filmu regulérně nemají rádi a ona se chová jako pěkná mrcha. Pokud jste sledovali její seriál Potvora, tak asi máte představu.

zdroj: Foto: Walt Disney Studios Motion Pictures

Zdaleka největší potíž nového Indyho je ovšem to, že James Mangold nezvládl zreplikovat to, co fungovalo v prvních třech a částečně i čtvrtém filmu. Při sledování Nástroje osudu jsem měl většinu času pocit, že koukám na neurážející dobrodružný film, rozhodně ale ne na snímek, který chce navazovat na jednu z nejslavnějších filmových trilogií všech dob, protože mu chybí zásadní prvky, díky nimž to tehdy tak skvěle šlapalo. I když si odmyslíme starého Forda, naprosto tu absentuje šarm původní trilogie a její radost a hravost.

Takové to klukovské blbnutí, které divákovi vykouzlí úsměv na rtech. Souboj pistole a biče v Dobyvatelích ztracené archy, honička na důlních vozících, překonávání pastí v Poslední křížové výpravě… nic takového tu není. Filmaři se spíš pokoušejí nového Indyho zaplnit prvky, jaké k němu patří, ale jeho příběh i jednotlivé scény jsou odvyprávěné nudně, bez zájmu a s jistou otravnou hollywoodskou rutinou. Jako by se všichni spokojili s tím, že mají Forda, mají slavnou značku, nějak tuší, co fungovalo minule a to stačí. Fanoušci stejně přijdou.

zdroj: Foto: Walt Disney Studios Motion Pictures

Jenže fanoušci nejsou blbí. Nový Indiana Jones rozhodně není špatný film, ale je odfláklý. Kouzlo starých příběhů se mu nedaří zopakovat prakticky nikdy a do průměru (nebo lehounkého nadprůměru, chcete-li) ho tlačí jen charisma hlavního hrdiny, obstojná akce a především nostalgie, díky níž má člověk v kině tendenci tomu všemu hodně odpustit. Když to však celé skončí a člověk má prostor a čas zamyslet se nad návratem a pravděpodobně i loučením filmové ikony, ukáže se, že to je dost obyčejný a průměrný film. Indy i jeho fandové si zasloužili víc.