Navzdory dojmům o opaku se přitom český film vůbec nevyhýbá reflexi divokého kapitalismu po Sametové revoluci – a Příběh kmotra je v tomto ohledu příkladem par excellence, protože vychází z osudů údajného podnikatele/mafiána Františka Mrázka, sepsaných investigativním novinářem Jaroslavem Kmentou v knize Kmotr Mrázek. Kdo však byl skutečný František Mrázek, a proč jeho život vzbuzuje takové emoce?
Z veksláka podnikatelem
Podobně jako většina porevolučních byznysmenů sahaly Mrázkovy kořeny do éry pozdního komunismu. Tou dobou platil za nadprůměrně úspěšného „veksláka“, jehož prsty prošly zahraniční hodinka, první walkmany i oděvy. To celé díky nadstandardním kontaktům se státní bezpečností – ani ty ho však neuchránily od dvouměsíční vyšetřovací vazby z roku 1986 a následné podmínky. Nastřádaných kontaktů však lépe využil až po revoluci z roku 1989. Ty pravé žně měly teprve přijít, na vrcholu moci ostatně Mrázek operoval s majetkem za miliardy. Jak k němu došel?
Hned po revoluci se Mrázek zaměřil především na obchody (a podvody) s realitami, k čemuž využil enormní půjčky u bank. Budovy byly následně prodány za nadhodnocenou cenu, vlivem čehož si Mrázek a jeho kolegové údajně přišli na stovky milionů korun. Policie sice tyto praktiky vyšetřovala, leč bez průkazných obvinění. Mrázek však nebyl pouze kontroverzním podnikatelem – činil se i ve společenském životě. V roce 1993 například ve spolupráci s Karlem Gottem založil Nadaci Karla Gotta Interpo, která měla pomáhat dětem policistů, kteří byli zabiti při výkonu služby. Jako vždy platila metoda cukru a biče, Interpo byla navíc údajně využívána spíše k praní špinavých peněz.
Zdaleka největším fíglem však byl provoz potravinářské společnosti Setuza, kterou spravoval spolu s neméně ožehavými podnikateli Tomášem Pitrem a Miroslavem Provodem, o roky později odsouzenými za daňové úniky. Svého času se o Mrázkovi šuškalo, že měl i podíl na několika nájemných vraždách, opět však bez důkazů. Nakonec se ovšem sám ocitl v hledáčku vrahů. Již v roce 2002 se poprvé ocitl v ohrožení života, načež začal využívat služeb opancéřovaného bezpečnostního vozu. Osudným dnem byl tak až 25. leden 2006, kdy byl před pražským sídlem své firmy zastřelen jedinou ranou odstřelovací pušky se speciální municí. Nebylo pochyb, že střílel profesionál, a jeho identita či případné jméno toho, kdo si Mrázkovu smrt objednal, tak nebyla nikdy prokázána. Ředitel ÚOOZ Jan Kubice si však stál za tím, že důvodem vraždy měly být zákulisní boje o již zmíněnou Setuzu.
Vzhledem k Mrázkovým konexím ve státní správně se však mohlo jednat o leccos.
zdroj:
tisková zpráva
Česká sametploitation
Na první pohled dokonalou látku snímek Příběh kmotra do určité míry zjednodušil už jen tím, že došlo k bezpečnému zfikčnění děje – jednoduše řečeno, hlavní aktéři byli přejmenováni ve snaze vyhnout se případným soudním tahanicím. Skutečnost, že titulní kmotr se jmenuje Vedral (Ondřej Vetchý) a rovněž další postavy působí jako dvojníci některých českých osobností se zkomolenými jmény, rozhodně dramatičnosti nepřidá – za to má šanci připomínkou korupce znechutit některé z diváků-voličů.
Kritici prozatím film přesto označují za další zářez v exploatačním žánru – spíše než o polodokumentární drama se prý jedná o tradiční žánrový thriller, umně natočený avšak s trochu příliš evidentním pozlátkem. Kmotrovi Vedralovi zde jde po krku jeden z mála poctivých policistů, jehož si zahrál stárnoucí elegán Lukáš Vaculík, doplněná nezbytným ženským elementem v podobě sličné Vicy Kerekes (Muži v naději). Na režisérské stoličce rovněž usedl zkušený rutinér, Petr Nikolaev, mezi jehož tvorbu patří předloňské Lidice, artové ...a bude hůř či podobně sympatický Kousek nebe. V rámci domácího trendu adaptovat reálné události s hollywoodským patosem se tak má stále jednat o úspěšný zářez.
A vzhledem k aktuální předvolební době, se Příběh kmotra dost možná zapíše i do budoucího domácího vývoje…
